Co všechno musí mít budoucí vítěz Stanley Cupu

V čase, kdy 16 mužstev NHL otevírá brány play off, se nabízí konkrétní otázka, kdo z nich se stane šampionem.
Při vyrovnanosti současné ligy, v níž se většina postupujících vměstnala mezi 98 a 105 bodů, rozhodují leckdy opravdu jen malé detaily, sekundy či centimetry, může z téhle šestnáctky vyhrát opravdu kdokoliv. Proto se nabízí také o něco abstraktnější otázka: co všechno musí mít tým, aby se tím šampionem stal?

Pohled na výsledky posledních Stanley Cupů a na skladbu mistrů by mohl trochu poodhalit faktory, jež v dnešním hokeji vedou k ultimátnímu úspěchu. Byť jich je hodně a jednoznačné to není.
Jak ukazuje nedávná minulost, nasazení podle tabulky až takový vliv nemá. Za posledních 10 let se podařilo vyhrát titul jen dvěma týmům, které byly nejlepší i po základní části: Detroit Red Wings v roce 2008 a Chicago Blackhawks v roce 2013.
Naopak, opačné případy jsou častější. Nashville Predators se loni dostali do finále z posledního postupového místa na Západě a celkem 16. příčky v NHL. Los Angeles Kings v roce 2012 vyhráli jako poslední nasazený tým Stanley Cup, dva roky nato to zopakovali jako šestý celek Západu. Pittsburgh Penguins šli loni do play off až jako páté mužstvo Východní konference, přesto dokázali obhájit titul.
Všechny novinky a zprávy ze Stanley Cupu na Twitteru [@NHLcz]
Nejde ani o to přejet soupeře držením puku, ofenzivním tlakem či jednoznačnou herní dominancí. V minulé sezoně se podruhé za sebou radovali Penguins, kteří zdolali Predators 4:2 na zápasy. Kdo sledoval finálovou sérii, ten přitom potvrdí, že Pittsburgh nebyl po většinu času herně lepší. Naopak, Nashville ho někdy i hodně výrazně přehrával.
Jenže Predators neměli takové osobnosti jako soupeř, v jehož střetu stáli Sidney Crosby, Evgeni Malkin a Phil Kessel. Lídři schopní v klíčových chvílích rozhodnout, ovlivnit výsledek, otočit 'kormidlem' děje.

A tím se dostáváme k možná nejdůležitějšímu faktoru. Vůdce, osobnost, šéf. Někdo takový, jako býval Mark Messier. Někdo, kdo je sice hvězda a je schopný dělat i bod na zápas, ale přitom také 'sežere' puk v obraně, skáče do střel a v příhodném momentu rozhodne o výhře. A nejlépe, když je takových hráčů víc. Když utvoří pevné jádro, které vede a strhne ostatní.
Takové jádro měli i Chicago Blackhawks v roce 2013 a pak v roce 2015, kdy ve finále porazili Tampa Bay Lightning a získali třetí titul v šesti letech. Zatímco tehdejší vítězové se spoléhali na Jonathana Toewse, Patricka Kanea, Mariána Hossu či Duncana Keitha, mladý tým Lightning dozrával a za personu na úrovni zmiňovaných soupeřů bylo v té době možné označit maximálně Stevena Stamkose.
I proto se zdá, že třeba takoví Vegas Golden Knights letos nejsou předurčeni k úspěchu v play off, byť ve svém prvním roce v NHL senzačně vyhráli Pacifickou divizi. Už v prvním kole narazí na Los Angeles Kings a ti mají přinejmenším dvě prvotřídní osobnosti, které Vegas chybí: centra Anzeho Kopitara a beka Drewa Doughtyho. Tihle dva byli už u titulů v letech 2012 a 2014, kdy hráli klíčové role. A potáhnou celek z Kalifornie i letos.
Více k tématu: [Věštírna: Jak dopadne 1. kolo a kdo získá titul?]
Stará pravda také praví, že nelze vyhrát titul bez dobrého brankáře. Na tom se samozřejmě nic nemění ani v současné NHL, která omladila, zrychlila se a je kombinačnější a kreativnější než dřív. Těžko by Boston Bruins vybojovali Stanley Cup v roce 2011 bez Tima Thomase, Los Angeles o rok později bez Jonathana Quicka (oba také získali Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off), nebo Penguins v posledních dvou letech bez Matta Murrayho.
A pak je tady ještě jeden, těžko pojmenovatelný faktor. Může jím být náhlé vzepětí. Důležitý proslov. Hádka na mítinku. Nečekaný hrdina...
Zkrátka faktor X.
Pro Penguins v play off 2016 jím byl Murray, mladý gólman, který měl tehdy odchytaných jen 13 zápasů NHL. Pro Blackhawks v roce 2013 Bryan Bickell, stokilové lamželezo s průměrnou produktivitou okolo 20 bodů za sezonu, jenž najednou ve 23 duelech play off nasbíral 17 bodů.
Pro Kings o rok později Marián Gáborík, slovenská posila z Columbus Blue Jackets, jenž ve 26 utkáních Stanley Cupu nastřílel 14 gólů a nasbíral 22 bodů. A pro Kings ten rok také tři minuty ve druhé třetině čtvrtého zápasu prvního kola se San Jose Sharks: v něm L.A. čelilo vyřazení za stavu 0:3 v sérii a dvěma slepenými góly tehdy odskočilo, čtvrtý duel vyhrálo 6:3, nabralo druhý dech, sérii otočilo a rozpohybovalo se k nezastavitelné jízdě za pohárem.

Ne, nakonec nelze přesně říci, jaká cesta vede ke Stanley Cupu. Na tuhle dobrotu není jeden recept, je jich mnoho. Kuchař musí mít spoustu zmiňovaných ingrediencí v té nejlepší kvalitě, musí je umět správně použít, musí umět improvizovat i vařit pod tlakem.
A ač to zní jako hokejisty tisíckrát omleté klišé, musí mít i velkou dávku štěstí.
Jedině tak lze servírovat to nejlepší, co v hokejovém světě existuje.