Vyrovnaný výkon se od čísla 33 čeká i v duelu, na který jistě jen tak nezapomene. Nebude to samozřejmě poprvé, co si po svém přesunu zahraje proti Bruins. V této sezoně je vyzval již dvakrát, poprvé z toho byla výhra 4:3 v prodloužení, podruhé porážka 3:5 - při ní se dokonce připomněl vstřeleným gólem. Pokaždé se ale hrálo ve Washingtonu.
Návrat do starých končin ho čeká až nyní.
Nadšený z něj musel být, ještě než se vůbec navlékl do dresu. V Bostonu totiž i po Chárově odchodu do americké metropole zůstala jeho rodina, s níž tak zůstal v kontaktu nanejvýš přes mobil a digitální technologie.
Před střetnutím proti Bruins měl při dodržení všech covidových protokolů NHL dost času na to si své blízké zase užít. Tentokrát osobně, nejen přes monitor.
"Nepotkali jsme se už fakt dlouho. Takže mě moc těšilo být zase alespoň den především tátou," přiznal.
Už brzy ho čeká i shledání s dalšími známými tvářemi. S Patricem Bergeronem, Bradem Marchandem, Davidem Pastrňákem; se spoustu jiných. Zažil s nimi krásné i těžké chvíle, teď si musí zvykat, že stojí proti sobě.
Není to lehké, ve 44 letech to ale zvládnete. Tím spíš, pokud jste toho v hokeji zažili tolik, jako 'Big Zee.' Jako gigant, kterému by se ve středu za normálních okolností hodně dlouho tleskalo vestoje.