CharaPrimary32

Shovívavě se usmíval a opakoval to stále dokola. Pořád.

"Ano, bude to zápas jako jiný. Ne, vážně to se mnou nic nedělá. Ne, neklepu se z toho."
A přece se tomu nechtělo věřit. Dlouholetý kapitán Boston Bruins Zdeno Chára se poprvé jako soupeř vrací na stadion, kde toho v minulosti tolik zažil. V dresu s medvědem odehrál patnáct sezon, vyhrál s ním Stanley Cup. Nic ale netrvá věčně, už pár měsíců z něj je opora týmu Washington Capitals.
Až v noci ze středy na čtvrtek naskočí na povědomý led, zcela jistě to pro něj nebude zápas jako každý jiný. Určitě to s ním kdesi uvnitř cosi udělá. A ano - třeba se bude i malinko klepat.

Chára se trefil proti bývalému týmu od modré čáry

Byť je to jinak vyhlášený řimbaba. Přestože do NHL naskočil v dávno odvátém roce 1997. Jakkoliv po úterním tréninku vytrvale ujišťoval, že už se s novou rolí dokázal vyrovnat.
"Máte pravdu, že s bostonskou arénou mám spojeno hodně příjemných vzpomínek. Bude skvělé se vrátit," připustil v úterním rozhovoru s NHL.com/cs a dalšími novináři.
"Od začátku zdejšího angažmá mi k srdci přirostli jak Bruins, tak celé město. Našel jsem tu mnoho dobrých přátel. Mé pouto se zdejšími fanoušky zůstane pevné navždy. Jenže já teď zkrátka hraju za někoho jiného. A je potřeba se s tím smířit. Jakmile rozhodčí jednou vhodí puk, člověk se musí plně soustředit výhradně na to, co se děje mezi mantinely."
Bruins jsou jedním z nejtradičnějších klubů NHL, nemají však moc větších legend, než právě slovenského veterána. Příznivci ho milovali nejen díky mimořádným výkonům, ale také pro jeho vzorný přístup, úžasnou tréninkovou píli. Obětavost.

Chára pomohl prvním gólem v novém dresu k výhře

Do zápasů naskakoval i s nejbolavějšími zraněními. Ochotně učil mladší spoluhráče, co znamená být opravdovým profíkem.
Pár měsíců před Chárovými 44. narozeninami nicméně nastal čas pro změnu. Klub se celkem logicky rozhodl poskytnout větší prostor mladším, došlo tak ke korektnímu sbohem.
"Fanoušci našeho klubu vždycky milovali šikovné hokejisty. Ještě víc si ale možná váží dříčů, kteří se dokáží vypracovat. Kteří nic neodfláknou. A Zdeno přesně takový je, pokaždé tomu dá sto procent," ocenil po úterním tréninku bostonský kouč Bruce Cassidy. "Dokázal u nás velké věci. S 'céčkem' na dresu přímo zosobňoval celý klub. Byl jedním z důležitých důvodů, proč se roku 2011 povedlo vyhrát Stanley Cup. Jsem si jistý, že pokud by na středeční zápas mohli diváci, dostalo by se Chárovi obrovských ovací."
Trenčínský rodák musel ve svém věku slevit i u Capitals. Po návratu všech tradičních washingtonských opor do sestavy nastupuje až ve třetím obranném páru vedle Nicka Jensena, určitě neplatí za hlavní hvězdu výběru.
Ale pozor - na ledě je co chvíli. S průměrným časem 19:24 minuty na zápas se vypracoval ve třetího nejvytěžovanějšího washingtonského hráče, hned za Johna Carlsona (24:23) a Alexe Ovečkina (19:58). A ve 21 utkáních získal šest bodů (2+4), to rovněž není vůbec marné.
"Splňuje přesně to, co jsme od něj očekávali," chválil kouč Peter Laviolette.

Videopříběh: Chara se chystá na Boston

Vyrovnaný výkon se od čísla 33 čeká i v duelu, na který jistě jen tak nezapomene. Nebude to samozřejmě poprvé, co si po svém přesunu zahraje proti Bruins. V této sezoně je vyzval již dvakrát, poprvé z toho byla výhra 4:3 v prodloužení, podruhé porážka 3:5 - při ní se dokonce připomněl vstřeleným gólem. Pokaždé se ale hrálo ve Washingtonu.
Návrat do starých končin ho čeká až nyní.
Nadšený z něj musel být, ještě než se vůbec navlékl do dresu. V Bostonu totiž i po Chárově odchodu do americké metropole zůstala jeho rodina, s níž tak zůstal v kontaktu nanejvýš přes mobil a digitální technologie.
Před střetnutím proti Bruins měl při dodržení všech covidových protokolů NHL dost času na to si své blízké zase užít. Tentokrát osobně, nejen přes monitor.
"Nepotkali jsme se už fakt dlouho. Takže mě moc těšilo být zase alespoň den především tátou," přiznal.
Už brzy ho čeká i shledání s dalšími známými tvářemi. S Patricem Bergeronem, Bradem Marchandem, Davidem Pastrňákem; se spoustu jiných. Zažil s nimi krásné i těžké chvíle, teď si musí zvykat, že stojí proti sobě.
Není to lehké, ve 44 letech to ale zvládnete. Tím spíš, pokud jste toho v hokeji zažili tolik, jako 'Big Zee.' Jako gigant, kterému by se ve středu za normálních okolností hodně dlouho tleskalo vestoje.