Skip to main content

Bývalí i současní Oilers dali sbohem Rexall Place

Napsal Dave Stubbs / NHL.com

Do Rexall Place přijeli ve středu ráno autobusem, pod pažemi měli dresy Edmonton Oilers se svými jmenovkami. A jejich úsměvy celé místo rozzářily.

Později téhož dne se zde odehrál poslední z 1558 duelů Oilers v NHL, přičemž jim předcházelo ještě 221 utkání týmu nastupujícího ve World Hockey Association.

Díky výsledku, jasnému vítězství Oilers 6:2 nad Vancouver Canucks, se Rexall Place dočkalo důstojné rozlučky. Fanoušci Oilers si závěr sezony 2015-16, v níž měl klub domácí bilanci 19-20-2, užili naplno, domů odcházeli s vykřičenými hlasivkami.

Závěrečnému a emotivními ceremoniálu, jenž po konci utkání trval dvě hodiny, přihlíželo v hale také zhruba 150 bývalých borců Oilers. Řada z nich přišla již na ranní recepci, prošla se šatnou Oilers a o poledni se představila při průvodu městem.

Bylo 10:30, když se najednou objevila velká a veselá skupina, v níž se míchali členové Síně slávy NHL s obyčejnými hokejisty; na všech ovšem stojí historie Oilers.

Jeden po druhém procházeli do arény skrz detektor kovů, přičemž u mnoha z nich se ozvalo zapípání. A mohli jste si být jistí, že nešlo o mince či mobily, nýbrž o stav jejich kolen a kyčlí.

Jeden z hráčů – ponechme jej v anonymitě – spustil alarm hned několikrát a trpělivě vysvětloval člence ochranky, že za to může náhrada mnoha kloubů v jeho těle.

Nakonec se s úsměvem chytil za hlavu a prohlásil: "Nejspíš mi nahradili mozek, to musí být ono."

Snaživá hlídačka konečně přikývla a pustila jej dovnitř.

"Ona tomu snad uvěřila," chechtal se bývalý hokejista a hned šel pozdravit staré známé.

O nějakých devět hodin později už historie Rexallu skončila. Vítězně.

Nejbouřlivějších ovací se v průběhu utkání dočkal Walter Gretzky, otec jednoho poměrně známého hokejisty, jehož ve třetí třetině ukázali nad nápisem: "Jednou Oiler, navždy Oiler." Z té chvíle měli snad všichni husí kůži.

Po utkání led pokryl modrý koberec, na nějž ve smokinzích nastoupil edmontonský symfonický orchestr (výjimkou byl pouze perkusista v dresu Oilers). Uprostřed hřiště vznikl čtverec, na nějž bylo umístěno několik set židlí a na ně postupně dosedali bývalí i současní zástupci Oilers.

Sláva začala ve 20.20 místního času, přičemž se všem příchozím dostávalo více než vřelého přivítání.

Po 32 minutách se za masivních ovací ukázal Connor McDavid, loňská jednička draftu a hráč, který vzbuzuje ve městě mimořádné hokejové vzrušení.

O chvíli později donutil diváky k čím dál většímu řevu Ryan Smyth, čímž začalo defilé nejzářivějších hvězd z galaxie Oilers 80. let.

Mark Messier dorazil za ohlušujícího "Mooooose!".

A pak, těsně před devátou večer, konečně přišlo číslo 99. A samozřejmě s dresem v kalhotách, jak se sluší a patří.

Je bez debat, že Wayne Gretzky zůstane největší hokejovou superstar za jakékoli konstelace. Byl to on, který dovedl Oilers ke čtyřem triumfům ve Stanley Cupu, přičemž se všechny potvrdily na tomto ledě. Na něm byly také živě zpovídáni zástupci různých generací Oilers.

Večer začal písní "O Canada" a hymnu zapěl Paul Lorieau, extrémně populární postava Edmontonu, která tento úkol měla na starost v letech 1981-2011.

Mark Messier, který zažil Lorieaua při tolika večerech, si už dopředu uvědomoval výjimečnost okamžiku.

"Musíte myslet na vše, co jste tady zažili. Nejen na hokejové zápasy, ale na všechny další události, častokrát tak emotivní," líčil Messier. "Tohle bude pro celý Edmonton mimořádná noc."

"Tak třeba moje zážitky: viděl jsem, jak se hala stavěla. Viděl jsem tu jako kluk ve WHA hrát Gordieho Howea i Bobbyho Hulla, splnil jsem si sen nastoupit zde v NHL; zde, v mém rodném městě. Jako dospívajícího kluka by mě to nikdy nenapadlo."

"Nejen pro fanoušky, ale pro každého, kdo kdykoli oblékl dres Oilers, pro všechny, kdo v jakékoli formě pracovali pro klub, je tohle památný večer. Je neuvěřitelné, jaké může mít budova charizma. Tahle si jej získala díky všemu mimořádnému, co se zde událo."

Messier mluvil za dynastii 80. let – za Oilers, již byli vládci NHL.

"Měli jsme nejen spoustu talentu, ale také cosi, co potřebuje k úspěchu každý tým: víru," řekl. "Musíte věřit, že můžete vyhrát. Víra vás pak provází v přípravě, při sbírání zkušeností, při střelbě gólů, při výhrách i porážkách, v horších i lepších časech. Prostoupí vás. Věříte, že TO můžete dokázat."

"A taky jsme měli nejlepšího lídra na světě, jímž byl Wayne. Pokaždé byl tím, kdy pracoval ze všech nejtvrději; jakkoli se na ledě bavil, byl to on, kdo si po tréninku přidával. Měli jsme v něm učitele i mentora, přestože jsme byli podobného věku. Naučili jsme se od něj hodně ohledně toho, jak vítězit."

Gretzkého jméno by mohlo klidně celou Rexall Place vytapetovat svými rekordy: zaznamenal zde nejvíce gólů (316), asistencí (586) i bodů (902).

Jeho číslo 99 bylo pod střechu halu pověšeno jako druhé v historii: stalo se tak v roce 1999, 19 let poté, co se této pocty dočkalo číslo 3 Ala Hamiltona. Ve dvouletých intervalech pak přibylo pět dalších legend: Jari Kurri v roce 2001, po něm Grant Fuhr, Paul Coffey, Messier a naposledy v roce 2009 Glenn Anderson.

Messier si zde 13. října 1979 připsal svůj první gól z následných 694 v NHL – stalo se tak v úvodním duelu Oilers v této budově. Ještě mu nebylo ani 19 let, když v čase 57:36 překonal gólmana Detroit Red Wings Rogieho Vachona a srovnal na 3:3.

O tři večery později tu Oilers slavili první vítězství a k triumfu 6:3 nad Quebec Nordiques přispěl třemi asistencemi mladík Gretzky.

Když se ceremoniál blížil vrcholu, Gretzky a Messier se na ledě postavili k rozhovoru s místní ikonou Bobem Colem.

První gól NHL zažila hala Rexall Place 13. října 1979 z hole útočníka Oilers Blaira MacDonalda. Tím posledním střelcem byl naopak ve středu v přesilovce stávající forvard Leon Draisaitl.

Již minutu před koncem byli všichni fanoušci na nohou. Současní Oilers tribunám děkovali z ledu a dočkali se stejně srdečného aplausu jako čestní hosté o dvě a půl hodiny později.

McDavid, jenž si připsal tři body, byl jmenován 3. hvězdou večera, druhou byl autor dvou tref Patrick Maroon.

A v jímavém momentu byla vyhlášena netradiční 1. hvězda: fanoušci Oilers za 41 let, jež strávili v Rexall Place.

Většinu ze svých dlouhých a věrných služeb bylo Rexall Place symbolem hokejové komunity a mužstva, jehož jeho tvrdá dřina dotlačila až na vrchol.

Na podzim se Oilers přestěhují do Rogers Place. Pokud by se jim podařilo oživit duch 80. let, povede se jim jistě dobře i v novém.

Ctete více