Burns ze Sharks září i v obraně

Kdyby v tu chvíli Brent Burns řekl nahlas, co mu proletělo hlavou, nad ledem by zahřmělo něco jako: "Krys..."

Jenže o krysy, kterými obránce San Jose Sharks doma tak rád krmí své hady, by v tomhle případě vůbec nešlo. Pozorný posluchač by poznal, že Burnsův výkřik pokračuje: "Kriste pane!" To nad tou hroznou smůlou.

Střela jeho spoluhráče Dainia Zubruse trefila před brankou Bena Lovejoye, obránce klubu Pittsburgh Penguins, a odrazila se do středu hřiště. Rychlonohý útočník Carl Hagelin z Penguins se otočil kolem Burnse a hnal se k puku jako první.

"To byl teda fakt zvláštní odraz," řekl Burns o situaci z konce první třetiny úvodního finále Stanley Cupu, v němž nakonec Sharks prohráli 2:3. "Upřímně řečeno jsem si toho odrazu nejdřív ani nevšimnul. Jenom jsem viděl, jak Hagelin najednou vystartoval. Nechápal jsem proč. A pak koukám, že uhání za pukem."

Hagelin je jedním z nejrychlejších bruslařů celé NHL, na Burnse měl náskok dvou kroků. Vypadalo to na hodně nebezpečný brejk. Jenže Burns se nevzdal.

"Někdy se do toho zkrátka takhle opřete. Tak jsem za ním vyrazil," popisuje.

Burns se nějakým záhadným způsobem dostal hned za Hagelina. Dokázal mu těsně před střelou zvednout hokejku a odehrát puk do bezpečí

"Dohnat Hagelina by moc hokejistů nezvládlo," ocenil kouč Sharks Peter DeBoer. "Možná ho situace zastihla na konci střídání, jinak si neumím vysvětlit, jak by ho dobruslil. Každopádně to dokazuje, jak je Burnsy rychlý."

Burnsův sprint zamezil Hagelinovi dostat se do skvělé střelecké příležitosti ve chvíli, kdy tým Sharks prohrával už 0:2. Mužstvo ze San Jose se pak v prostřední části dokázalo vrátit do zápasu a vyrovnat skóre. O vítězství Penguins v prvním finále rozhodl až Nick Bonino 2:33 minuty před koncem třetí třetiny.

Sharks se pokusí vyrovnat stav série ve středečním druhém finále hraném v hale Consol Energy Center (čtvrtek 2:00 SELČ).

Burns v prvním duelu asistoval u obou branek - u trefy Tomáše Hertla z přesilovky i u následného vyrovnání Patricka Marleaua. V letošním play off o Stanley Cup tak nasbíral už 22 bodů (6+16), tím se dostal mezi obránci na 9. místo historických tabulek.

Zároveň však byl na ledě u vítězného gólu soupeře, když při blokování střely obránce Krise Letanga přišel o hokejku a proti přesnému pasu stejného hráče tak byl vzápětí bezmocný. Přihrávka z pravého rohu našla Bonina, který dal klíčový gól utkání.

Burnsovi to nevyčítali ani spoluhráči, ani trenéři. Přestože různí experti stále zpochybňují jeho defenzivní schopnosti, z kabiny Sharks zní poslední dobou úplně jiný názor.

"Letos je v defenzivě excelentní," domnívá se DeBoer. "Loni jsem ho měl v týmu při mistrovství světa IIHF a byl nejlepším obráncem jak směrem dopředu, tak dozadu. A celou tuhle sezonu v tom jen pokračuje. O jeho obranářských kvalitách není sporu. Jediní, kteří o tom mají neustále potřebu mluvit, jsou novináři. Mančaft má jasno: Je to úžasně všestranný bek."

DeBoerova slova potvrzuje fakt, že Burns byl spolu s Drewem Doughtym z Los Angeles Kings a s Erikem Karlssonem z klubu Ottawa Senators nominován na cenu Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL.

"Pro mě je obrovská čest dostat se do společnosti tak skvělých obránců," tvrdí Burns. "Mezi trojku vybraných by si zasloužila dostat spousta dalších znamenitých hráčů."

Burns si v této sezoně připsal 75 bodů za 27 gólů a 48 asistencí, to mezi obránci znamená nový rekord Sharks. Stále se o něm mluví spíš v souvislosti s jeho ofenzivním přínosem, dlouhými vousy a smečkou exotických zvířat, která doma chová. Jenže mezitím ohromně zapracoval i na své defenzivě.

Zdá se nepochybné, že mu pomohlo zařazení do obranné dvojice ke spolehlivému Paulu Martinovi. Samotný Martin ale tvrdí, že je to především Burns, kdo si zaslouží uznání.

"Vždycky o sobě slyšel, jak je jeho defenzivní práce pochybná, já to ale vidím jinak," tvrdí. "Letos prokázal, že je solidní bek. Jeden z nejvšestrannějších, snad přímo nejvšestrannější obránce ligy, který dokáže pomoci týmu jak bodovým přísunem, tak poctivou prací ve vlastním pásmu. Svými výkony mě doslova uzemnil. Ať už o sobě slyšel cokoliv, byl schopný zazářit i mezi nejlepšími hráči ligy, a to ofenzivně i defenzivně."

Sharks ve dvou sezonách zkoušeli Burnse i v útoku, zahrál si v lajně vedle Joea Thorntona a Joe Pavelskiho. Jako křídlo vstřelil v 69 zápasech sezony 2013-14 obstojných 22 gólů, odjakživa se mu ale lépe hrálo na postu obránce. Do své oblíbené role se vrátil od sezony 2014-15.

"Vždycky jsem sám sebe vnímal spíš jako obránce než jako útočníka," přiznává. "Když se vám dostane takové cti a máte hrát s hokejisty jako jsou Thornton s Pavelskim, nesmíte jim to moc kazit. Nastupovat s nimi bylo skvělé, ale pořád si myslím, že týmu víc pomůžu vzadu."

Nominace na cenu pro nejlepšího obránce to zřejmě potvrzuje.

"Zřejmě ano," přemýšlí. "Fakt si ohromně užívám, když mám hlídat soupeře, aby nám nedali gól. Když na nich vidím, jak je moje bránění frustruje. Je jasné, že jsem se nevrátil na beka proto, abych střílel víc branek. Takhle mě to baví.