Budaj věří v soudržnost týmu: Je jedno, kdo bude chytat, jdeme hrát za slovenskou vlajku

Peter Budaj by si klidně mohl připadat jako velvyslanec klubu Montreal Canadiens v cizích krajích. Ze 14 zápasů, které v této sezoně odchytal, jich bylo 11 ve městech soupeřů. Doma v hale Bell Centre dostává přednost mezi fanoušky oblíbená hvězda Carey Price, první brankář týmu. A tak si montrealská dvojka užívá možnost loupit body na cestách.

Přesně takový plán by teď Budaj rád realizoval i na velké cestě za moře, na olympiádě v Soči. Slovenskou jedničkou bude s velkou pravděpodobní Jaroslav Halák ze St. Louis Blues, to ovšem neznamená, že se Budaj do branky na některý duel nepostaví. "Momentálně nevím, jaká bude moje role. Hlavně aby nám třem gólmanům drželo zdraví a dalším hráčům taky," řekl Budaj týden před startem olympijského turnaje pro NHL.com/cz.

Rodák z Banské Bystrice se chystá na svou třetí olympiádu. V Turíně 2006 odchytal tři zápasy s gólovým průměrem 2,01, o čtyři roky později ve Vancouveru už se tehdejší gólman Colorado Avalanche do branky nedostal. A je možné, že jako Halákův náhradník stráví na střídačce i všechny zápasy v Soči.

Přesto je Budaj na turnaj velmi dobře nachystaný. V pondělí za ním do Montrealu dorazila speciálně dekorovaná maska v modročervenobílých barvách, se slovenským státním znakem na temeni. "Povedla se velmi pěkně. Je to jednoduchý nápad, ale v jednoduchosti je krása," říkal spokojený gólman o díle švédského malíře Davida Gunarssona.

Novou maskou jen dokreslil předolympijskou atmosféru, která už pomalu klíčí v kabině Montrealu. Ten vyšle do Soči hned sedm hokejistů: kromě Budaje ještě kanadského brankáře Price a beka P.K. Subbana, ruskou dvojici obránců Andrei Markov, Alexei Emelin, českého centra Tomáše Plekance a amerického útočníka Maxe Paciorettyho. A to ještě z kádru odešel švýcarský zadák Raphael Diaz, kterého vedení Canadiens v pondělí poslalo do Vancouver Canucks v trejdu za Dale Weiseho.

"Bude to zajímavé. Jsou to všechno kumpáni, trávíme spolu hodně času. Ale na ledě si nenecháme nic zadarmo," varuje Budaj. "Říkáme si s Plekym, že by bylo fajn si proti sobě zahrát. Ale totéž si říkáme i s Maxem, Pricem nebo Markim. Hlavně pro ruské kluky od nás je to velká akce. Na každou reprezentaci, jejíž stát hostí olympiádu, je ten tlak větší, budou mít motivaci ukázat se před domácím publikem. Navíc mají hodně silný tým, jsou to patrioti. Ale šanci jako oni má každé druhé mužstvo."

Solidní šanci uspět by mělo mít podle Budaje i Slovensko, které míří do Soči coby semifinalista poslední olympiády ve Vancouveru 2010. "Máme dobré chalany a myslím, že i dobrý balanc v týmu. Mám důvěru v naše mužstvo, že se můžeme dostat co nejdál," tvrdí jednatřicetiletý gólman.

Tým trenéra Vladimíra Vůjtka má na úvod velmi těžké soupeře. 13. února se střetne USA, potom s domácími Rusy a až v posledním zápase skupiny s outsiderem Slovinskem. "Máme tam dva velmi silné celky. Tak to bylo nalosované, skupinu si člověk nevybere," říká montrealský gólman. "Podcenit nesmíme ani Slovince. Bylo by fajn brát nějaké body na začátku. Jde o to, jak bude kdo připravený. Když budeme tahat za jeden provaz, tak to bude dobré."

Tahat za jeden provaz musí i brankáři, byť jeden z nich bude chytat, druhý sedět ve výstroji na střídačce a třetí (tím se nejspíš stane Ján Laco) to všechno bude sledovat v civilu z tribuny. Pro Budaje, který si u Canadiens díky své pohodové a milé povaze vysloužil nálepku pozitivního náhradníka, nebude problém ani v jedné z těchto roli.

"S Jaro Halákem máme dobrý vztah, velmi dobře se známe. Když hrajeme v NHL proti sobě, po zápase si povídáme. Potáhneme za jeden provaz a je jedno, jestli bude chytat Jaro, já nebo (Ján) Laco. Prostě jdeme hrát za slovenskou zem a slovenskou vlajku."