Sedin Brothers

Byla to chvíle, při které se zastavují hokejové dějiny.
"Beru to jako krásnou trefu pod víko," culil se Daniel Sedin, když překonal Pekku Rinneho šťastnou, tečovanou střelou, po níž puk proklouzl mezi betony gólmana Nashville Predators.

I tak to byl výjimečný gól. Daniel Sedin v ten moment zaznamenal 1000. bod v NHL. Dosáhl na metu, kterou zatím zvládlo jen 87 hokejistů - včetně jeho dvojčete Henrika. Nepřekvapí, že to byl právě on, kdo asistoval u památné trefy svého o šest minut mladšího parťáka z dresu Vancouver Canucks.
"Je to něco mimořádného. Ale já mu na tisící bod přihrál taky," připomenul Daniel. "Je úžasné, že jsme spolu mohli nastupovat tak dlouho, navíc v barvách jednoho klubu."

Tak pestrou historii má za sebou NHL, tak skvělá budoucnost ji čeká. Přesto lze napsat: ještě nikdy nezažila takové sourozence jako Henrika a Daniela.
Přitom to celé vypadá podobně nepravděpodobně, jako když načmáráte na los náhodná čísla a stanete se v loterii miliardářem.
Dva kluci se ve švédském Örnsköldsviku narodí ve stejný den, 26. září 1980. Projdou spolu mládežnickými týmy, draftuje je stejný klub, oba vstoupí do NHL. Oba v ní roky září. A oba se dostanou na fantastickou tisícovku.
"Když se podíváte na posledních dvacet let historie Canucks, je to jejich historie," říká za mnohé spoluhráče v kariéře obou Sedinů někdejší vancouverský gólman Cory Schneider, který s nimi strávil v týmu pět sezon. "Pro mě oba patří do Síně slávy. Nejen díky tomu, jakými jsou hokejisty; jsou to i výjimeční lidé. Nezažil jsem moc lepších parťáků."
NHL zná spoustu slavných sourozenců. Maurice a Henri Richardovi, Frank a Peter Mahovlichovi, Peter, Anton a Marián Šťastní, klan Sutterů, obranní bouráci Kevin a Derian Hatcherovi… Ale i v téhle společnosti Sedinové vynikají.
Právě tím, že oba pokořili kótu tisíc, symbolický Mount Everest pro každého hráče NHL.
"Abych řekl pravdu, až do tohoto utkání jsem o tom moc nepřemýšlel," uvedl Daniel, který se proti Nashville Predators přes milník přehoupl bilancí 1+2. "Máme za sebou těžké zápasy venku. Ale jakmile jste od tisícovky už jen jediný bod, začne vám to trochu strašit v hlavě."
Předchozí dva mače zůstal na metě 998, nyní má Daniel už 1001 bodů; Henrik jich posbíral dokonce 1035. A jejich kariéry jsou plné společné radosti.
V rodném Švédsku rozpoutali v roce 2006 národní oslavu první zlatou olympijskou medailí z Turína, v Soči 2014 přidali i stříbro. Henrik bral v roce 2010 Hart i Art Ross Trophy, Daniel se stal nejproduktivnějším mužem základní části o rok později a sami hráči NHL mu přisoudili Ted Lindsay Trophy.
V sezonách 2010-11 a 2011-12 získali Canucks především díky této dvojici Presidents' Trophy pro vítěze základní části. A tím se dostáváme k jedinému, co božsky úspěšným dvojčatům schází - Stanley Cup.
Nevypadá to, že by se jim sen měl splnit. Vancouver zahájil přestavbu a kdo ví, jak dlouho se na ní budou podílet tyhle hrající legendy. Sedinům je již 37 let. Sami tvrdí: Chovejte se k nám podle toho, kde jsme v aktuální hierarchii mužstva. Tedy už ne jako k těm nejdůležitějším útočníkům.
"Jsou totiž naprosto nesobečtí. Vždycky jim jde v první řadě o úspěch týmu," oceňuje Schneider.
A spolu s ním i celá hokejová veřejnost. Na tahle dvojčata dějiny NHL nikdy nezapomenou.