"V den draftu jsme si mysleli, že každý skončíme v jiném týmu, ale nějak se podařilo, že jsme zůstali pohromadě," řekl Daniel, který nosil číslo 22, jelikož byl vybrán jako druhý o místo před Henrikem, jenž pak oblékal číslo 33. "Během let jsme byli stále spolu. A když jsme sem přišli jako spoluhráči, tak bychom jako spoluhráči měli i odejít. O tom není sporu."
O konci kariér začali sedmatřicetiletí útočníci uvažovat během listopadu. "Tím, jak sezona probíhala, začalo být jasné, že je naše poslední," uvedl Henrik.
Sedinové řekli managementu Canucks, že zvažují ukončení kariéry před uzávěrkou přestupů 26. února, ale naplánovali si počkat až do konce sezony. Souhlasili, že se svými plány nejprve seznámí management, následně budou před pondělním tréninkem informovat spoluhráče a teprve poté vše zveřejní formou dopisu fanouškům na stránkách Canucks.
Více k tématu: [1000 zápasů za jeden klub zvládnou jen velké persony]
"S rozhodnutím jsme smířeni, stejně jako před čtyřmi měsíci, kdy jsme se o něm začali bavit," prohlásil Daniel. "To je dobré znamení, pokud bychom nyní začali litovat, tak to bude pro nás mnohem těžší."
V posledních třech zápasech sezony za nimi dorazí přátelé a rodinní příslušníci ze Švédska. Canucks hrají v úterý v Rogers Areně proti Vegas Golden Knights, jejich poslední domácí duel se odehraje ve čtvrtek s Arizona Coyotes a vůbec poslední utkání kariér sehrají Sedinové v sobotu na ledě Edmonton Oilers. Oběma v tu chvíli vyprší čtyřletá smlouva na 27 milionů dolarů.
"Bude fajn oslavit těch posledních pár zápasů s rodinami," řekl Henrik. "A taky s fanoušky, se kterými se chceme rozloučit."
Rozhodnutí skončit probírali hlavně se svými rodinami. V dopise fanouškům Sedinové hovoří o tom, že "nastala chvíle, kdy je potřeba doma večer co večer pomáhat s domácími úkoly, zúčastnit se každé narozeninové oslavy, stát u hokejových kluzišť a fotbalových hřišť, cvičit s dětmi jízdu na koni. Nastal čas být každý večer doma u večeře."
Tyto myšlenky zopakovali i na setkání s médii.
"Posledních pár let pro nás bylo nejtěžší jezdit na tripy a nechávat děti doma. Chceme teď být s nimi mnohem víc," řekl Daniel.
Největšími úspěch jejich sedmnáctiletých kariér je postup do finále Stanley Cupu 2011, v němž Canucks v sedmi zápasech podlehli Boston Bruins. A pak pochopitelně olympijské zlato z Turína 2006.
"Klidně by mohli hrát v lize další tři, čtyři roky," řekl centr Bo Horvat. "Jsem ale rád i kvůli nim a jejich rodinám, že měli tak skvělou kariéru."
Více k tématu: [Dramata v cílové rovince: Pět taháků závěru sezony]
Daniel je v této sezoně druhý v bodování Canucks s 52 body (21 gólů, 31 asistencí) za nováčkem Brockem Boeserem, který nasbíral 55 bodů (29+26). Henrik je třetí se 48 body (3+45). Vancouver (30-40-9) však potřetí za sebou nebude hrát o Stanley Cup.
"Myslel jsem si, že budou pořád hrát," řekl švédský gólman Jacob Markstrom. "To je přece to, co stále dělají: sbírají body."
Daniel je v čele žebříčku Canucks v gólech (391), přesilovkových gólech (137) a vítězných gólech (85). V sezoně 2010-11 vyhrál Art Ross Trophy se 104 body (41+63). Henrik je první v asistencích (828), bodech (1,068), plus/minus (167) a vyhrál Hart Trophy i Art Ross Trophy v sezoně 2009-10, když nasbíral 112 bodů (29+83). Daniel, který dal dohromady 1038 bodů, a Henrik jsou jedinými bratry v historii ligy, kteří překonali metu 1000 bodů.
"Mám smíšené emoce," řekl prezident Canucks Trevor Linden, který svých posledních šest sezon v NHL odehrál se Sediny. "Jsem rád kvůli nim, protože vím, že se loučí ze správných důvodů a jsou o nich také stoprocentně přesvědčeni. Ale z pohledu fanouška jsem vždycky miloval, když jsem je mohl pozorovat na ledě. Hráli naprosto unikátním způsobem. Způsob, jakým se pohybovali, aby se pak na ledě neomylně našli, to je něco, po čem se mi bude stýskat."
