Symbolika z Montrealu: Gainey na ramenou spoluhráčů

Říká se, že jedna fotografie vydá za tisíc slov a platí to také ve sportu. Každou třetí sobotu v měsíci vybírá redakce NHL.com/cs z archivů obrázek některého z ikonických momentů hokejové historie a přiblíží vám 1000 slovy nejen jeho protagonisty, ale i dobový kontext s nimi spojený. V tomto vydání si připomeneme Boba Gaineyho se Stanley Cupem na ramenou spoluhráčů a konec montrealské dynastie ze sedmdesátých let.

Slavná fotka a její aktéři
Pětadvacet let čekají příznivci Montreal Canadiens na moment, který byl pro ně v sedmé dekádě minulého století něčím naprosto běžným. Stanley Cup se ale nejúspěšnějšímu klubu historie vyhýbá už čtvrtstoletí a slavné vzpomínky vedle zrnitých televizních záznamů zprostředkovávají hlavně fotografie. Ta, na níž je Bob Gainey s pohárem nad hlavou, v sobě nese úžasnou symboliku.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Fotograf Bruce Bennett zmáčkl spoušť fotoaparátu ve chvíli, kdy držitel Conn Smythe Trophy sedí na ramenou svých spoluhráčů a třímá Stanley Cup. Pokud by autor takovou fotografii poslal do novin dnes, editoři by mu ji patrně ani nezařadili.
Záběr z 21. května 1979 však ukrývá příběh, který není prvoplánový. Ruce, jež drží Gaineyho za dres, znázorňují především týmovou sílu. Kromě profilu dvoumetrového Larryho Robinsona na fotce není vidět jediná tvář. A pohled zezadu navíc vytváří dojem odchodu ze scény.
Bennett měl vlastně štěstí, že ho na led haly Forum nepustila ochranka a on tak musel fotit ze sedadla přes plexisklo, kde do něj stále naráželi rozdovádění příznivci Habs.
"Ten moment ukazuje nejen všechnu tu slávu kolem Stanley Cupu, ale hlavně fakt, že se na tom podílel celý tým," napsal Bennett v autobiografické knize o své nejprodávanější fotografii.
Canadiens ve druhé polovině 70. let kralovali zámořskému hokeji, finále z roku 1979 bylo už jejich čtvrtým v řadě a skončilo dalším triumfem.

V play off Montreal vyřídil Toronto Maple Leafs v poměru 4:0, v dalším kole se ovšem sedm zápasů potýkal v památné sérii s Boston Bruins, která vyvrcholila v prodloužení sedmého zápasu. Hosté v základní hrací době vedli, ale v samotném závěru se nechali vyloučit za příliš mnoho hráčů na ledě, což byla chyba, k níž se i po letech hlásil tehdejší bostonský kouč Don Cherry. Však za ni také dostal v klubu padáka.
Montreal zásluhou Guy Lafleura v čase 58:46 vyrovnal a v prodloužení pak o postupu Canadiens do finále rozhodl Yvon Lambert.
Finále s New York Rangers takovou hektickou podívanou nepřineslo. Na dlouho ale bylo posledním soubojem o Stanley Cup mezi týmy z 'Original Six'. Až rok 2013 znovu oživil kouzlo starých časů, když se ve finálové sérii utkali Chicago Blackhawks s Bostonem.
Bitva před 39 lety mezi Canadiens a Rangers byla také trenérským remakem finále z roku 1976, kdy montrealský Scottie Bowman poměřil účinnost svých taktických fíglů s Fredem Sherem, původně koučem nechvalně proslulých 'Broad Street Bullies' z Philadelphie.
"Nebylo to jen vítězství Canadiens, ale i vítězství hokeje. Doufám, že doba zastrašování a násilí, která škodila našemu národnímu sportu, je u konce. Mladí lidé viděli, že tým může hrát fascinující hokej a jeho členové se přitom dokážou chovat jako gentlemani," prohlásil po finálovém zpacifikování Flyers obránce Canadiens Serge Savard.
Rangers se sice ujali vedení v sérii, jejich nadšení ale nemělo dlouhého trvání a Shero znovu viděl, jak jeho týmu finále uniká pod rukama.
Ve druhém zápase vstřelil Gainey vítězný gól a v klíčovém duelu číslo 4 v Madison Square Garden ve třetí třetině srovnal stav, než Savard rozhodl v prodloužení.

Defenzivní útočník se pak trefil i v pátém duelu, ačkoli newyorský gólman John Davidson předváděl v brankovišti artistické kousky. Canadiens vyhráli zápas i celou sérii v poměru 4:1 a pak se srotili kolem Gaineyho a zbytek už mistrovsky zachycuje Bennettova slavná fotka.
Gainey byl sice v základní části s 38 body až desátým nejproduktivnějším hráčem Montrealu, ale v play off se bodově rozjel, když k šesti gólům připojil deset asistencí a získal titul MVP.
Pro Montreal skončila ziskem 22. Stanley Cupu v historii jedna důležitá éra. Už nikdy poté Canadiens nedokázali stvořit dynastii a navíc po play off 1979 ukončili kariéru gólman Ken Dryden, ačkoli mu bylo pouhých 31 let a společně s ním také třiatřicetiletý Jacques Lemaire a o dva roky starší legenda Habs Yvan Cournoyer - ten už ale v play off kvůli zranění nenastoupil. Rozloučil se však i kouč Bowman, jenž zamířil k Buffalo Sabres, aby seděl na dvou židlích: kouče a generálního manažera.
Hrdina a jeho éra
Hrát pěkně tvrdě a dbát na obranu, to byl Gaineyho hokejový úděl. Osmička draftu z roku 1973 (č. 1 se stal Denis Potvin) nakonec strávila v NHL 16 sezon, během nichž stihla odehrát 1160 zápasů základní části s bilancí 239+262 a dalších 182 utkání play off a vyhrát pětkrát Stanley Cup.
Vstup do Síně slávy už v roce 1992 byl pro Gaineyho něčím naprosto logickým, obzvlášť když od roku 1977 do roku 1981 vyhrál první čtyři Frank J. Selke Trophy pro nejlepšího defenzivního útočníka za sebou.

Když v roce 1982 ukončil aktivní kariéru Serge Savard, stal se Gainey naprosto přirozeně jeho nástupcem na pozici kapitána.
"Zažil jsem v Montrealu tolik úspěchů. Na začátku osmdesátých let to už tak slavné nebylo, ale od půlky dekády jsme zase začali tvořit dobrý tým, který pak byl schopen vyhrát Stanley Cup v roce 1986," těšilo Gaineyho, jenž rád propagoval věkovou vyváženost.
"Měli jsme tu skvělé mladé hráče, což byli Patrick Roy, Claude Lemieux, Chris Chelios a Petr Svoboda, ale v týmu jsem byl i já, nebo Larry Robinson. Tehdy jsme ctili stabilitu," popisoval Gainey a připomněl staré dobré časy, které v 70. letech panovaly v Montrealu a na něž se už jen nostalgicky vzpomíná.
"V kanadských městech je už prakticky nemožné, aby hráči žili tak uvolněným stylem, jaký jsme si užívali během těch šampionských let. Skočil jsem do autobusu na Sherbrooke Street, vystoupil jsem na Atwater, cestou mě pár lidí pozdravilo a já v klidu došel do haly," vzpomínal Gainey.
Více k tématu: [Pět českých momentů]
V letech 2003-2010 působil také v roli generálního manažera Canadiens. Mezi jeho majstrštyky patřil výběr Careyho Price v 1. kole draftu 2005, o dva roky později ve druhém kole ukázal na P.K. Subbana. A když v roce 2006 vyhodil kouče Claudea Juliena a po něm také Guy Carbonneaua, zaskočil za ně i jako kouč.
"Hráči jsou jiní, než jsme byli my. Přijedou autem z předměstí, nechají ho na podzemním parkovišti v aréně, po tréninku se tady nají a jedou zase domů. Takhle jsme my nežili. Ale to je pryč," povzdechl si Gainey.
Historický význam
Ze tří dynastií Canadiens (pět Stanley Cupů v letech 1956-60, čtyři během let 1964-69) se pochopitelně nejvíc spoléhá na tu poslední z let 1976-79. Dva šampionské týmy z tohoto období se také probojovaly v hlasování fanoušků mezi desítku nejlepších mužstev NHL všech dob.
Vítězové z roku 1979 sice v tomto výběru chybí, 15 hráčů nicméně dokázalo posbírat čtyři Stanley Cupy v řadě: kromě Gaineyho, Cournoyera, Drydena, Lafleura, Robinsona, Lemairea, Lamberta a Savarda také Rick Chartraw, Doug Jarvis, Guy Lapointe, Michel Larocque, Doug Risebrough, Steve Shutt a Mario Tremblay.
Ze slavné fotografie z května 1979 už sice není poznat, čí ruce vlastně podpírají Gaineyho, ale to není podstatné. Montreal v tom období vítězil společnou týmovou silou. V tom je symbolika Bennettova snímku, který může současníkům posloužit i jako trvalá inspirace.