Arizona: Dotek zimy uprostřed pouště

Jako doplněk k tradičnímu srpnovému seriálu 31 týmů ve 31 dnech připravila naše redakce seriál Genius loci, který nabízí netradiční pohled na prostředí, v němž se hraje NHL. Autoři Michael Langr a Marek Burkert na svých cestách poznali 25 ze 31 stadionů a měst National Hockey League, v dalších arénách pak byli ostatní redaktoři. Proto vám můžeme zprostředkovat malý letní 'výlet' do všech ligových destinací osobním pohledem. Tentokrát je na řadě Arizona.

Horký písek, kaktusy, sluncem rozpálená krajina. Prostředí, které jakoby vypadlo přímo z oceňovaného seriálu Breaking Bad. Ale i ve Phoenixu, kde se teploty celoročně pohybují kolem 35 stupňů Celsia, si můžete užít trochu zimy.
Navléknout na sebe dres, nasednout do auta a po přibližně 20 minutách jízdy zaparkovat před Gila River Arenou v Glendale, to je pravidelný rituál fanoušků Coyotes, kteří na domácí zápasy dojíždějí z Phoenixu.
Průměrné návštěvy kolem 13 tisíc diváků na utkání sice dlouhodobě patří mezi nejnižší v NHL, ale hráči na pouštní štaci vesměs nedají dopustit.
[Více ze seriálu preview 31 za 31 na NHL.com/cs]
"Pro hokej, pro rodinu i pro život je to jedno z nejlepších míst. Je tam bezpečno, hezké počasí, všude uklizeno a přes zimu sluníčko," říká český obránce Zbyněk Michálek, který za Coyotes odehrál deset sezon ze 13, kdy nastupoval v NHL.
"Pro mě byl pak šok, když jsem šel po pěti letech ve Phoenixu do Pittsburghu. Tam to totiž bylo podobné jako v Česku za inverze. Zataženo, na člověka to dolehlo. Přitom já hrál jen ve Phoenixu a předtím ještě tři roky AHL v Houstonu v Texasu. A to se pak na jiné podnebí opravdu těžko zvykává," dodal Michálek.
V Arizoně byl ale kvůli hokeji a získat si fanoušky z oblasti, kde si svůj okruh příznivců vybudovali hráči amerického fotbalu Cardinals, baseballisté Diamondbacks a basketbalisté Suns, nebylo pro Coyotes vůbec jednoduché.

Mohutné palmy před vchodem do Gila River Areny rozhodně nevypadají jako pozvánka na hokejové zápasy, ale uvnitř se cítíte stejně komfortně jako v jakékoli jiné hale v NHL.
Pro Coyotes se stala domovskou arénou v prosinci 2003, na hokejové zápasy pojme 17 125 diváků, ale prázdných sedaček je většinou dost. Vyprodáno bývá v posledních letech jen občas na víkendové duely s věhlasnými soupeři, za kterými se vydají jejich příznivci...
Po přesídlení z Winnipegu se Coyotes dělili sedm let o halu v centru Phoenixu s basketbalisty Suns. Teď už o přízeň fanoušků musejí bojovat v Glendale, kousek od stadionu Cardinals.
"Je jasné, že lidi víc chodí, když se týmu daří. A my se do play off moc nedostávali. Až na výjimky. Tehdy to ale v hale pěkně žilo," vzpomínal útočník Radim Vrbata na léta 2010-12, kdy se tým třikrát po sobě probil do play off. Před sedmi lety dokonce do finále Západní konference. "Ale bohužel, ten tým na Stanley Cup jsme tehdy stejně neměli..."
V oněch dobách však byli Coyotes známí i početnou českou enklávou. Kromě Michálka s Vrbatou tu působili také Martin Hanzal, Rostislav Klesla, Michal Rozsíval.

"V Pittsburghu jsem byl úplně sám, jediný Evropan byl Malkin. Určitě je veselejší, když je tam aspoň jeden Čech nebo Slovák. Ve Phoenixu jsme byli čtyři, tak to bylo úplně super," vykládal Michálek.
Původní obavy z velkých veder vystřídalo záhy nadšení nad prostředím, kde se hráči ocitli.
"Na pár místech jsem si zahrál a rozhodně ne špatných, ale Phoenix byl suverénně nejlepší, hlavně když už jsme měli děti. Myslel jsem, že někde v teple bych žít nemohl, ale sluníčko mi naopak každé ráno dodávalo energii. Když jsme pak přiletěli někam do Edmontonu nebo do Calgary, kde na konci března sněžilo... Tam je to asi někdy na sebevraždu," přemítal Vrbata.
Jeho někdejší spoluhráč Hanzal si zase pochvaloval hodiny strávené na golfu s ikonickým spoluhráčem Shanem Doanem.
"Čeští kluci na mě vůbec neměli," chlubil se před Michálkem s Vrbatou Hanzal, jenž měl stálé místečko také u karetního stolku v leteckém speciálu Coyotes.

K hráčům přitom naplno nikdy nedolehly vyloženě existenční problémy, které měl klub v minulé dekádě. Bankrot majitele Coyotes Jerryho Moyese donutil NHL, aby nad klubem převzala správu. Za tři sezony nabral ztrátu přes 80 milionů dolarů. A k tomu přišel také o čtvrtinu příspěvků ze společného fondu NHL kvůli nesplněným limitům návštěvnosti.
Navíc tu byla nevýhodná smlouva s vlastníkem arény, jímž je město Glendale, jemuž Coyotes platili i poplatek z každého zaparkovaného auta před halou. Začalo se čím dál častěji mluvit o relokaci klubu...
Stále zoufalejší situace ovšem probudila fanouškovskou komunitu, která se za více než deset let hokeje v Arizoně kolem klubu nabalila. Krizi po dlouhém hledání vyřešil příchod nového investora a rozbouřená atmosféra se uklidnila.
Hráčů NHL narozených v Arizoně je sice stále jen pár (Sean Couturier, Matthew Tkachuk), ale ve Scottsdale po přesídlení z Kalifornie vyrůstala třeba i jednička draftu 2016 Auston Matthews.
Jako malý prý na zápasech Coyotes obdivoval kromě Doana i Dannyho Briéra. Když mu bylo osm, dokonce na vlastní oči sledoval senzační gól Alexe Ovechkina z Washington Capitals, který domácího brankáře překonal v leže na zádech...
Matthews, který od pěti let navštěvoval hokejový program Arizona Bobcats, je také nejlepším příkladem toho, jak se zimní sport uchytil ve vyprahlé krajině. I toho jak NHL zapustila kořeny na místech, kde jejich obyvatelé viděli pořádný kus ledu jen v hokejové hale.