Skip to main content

1976: Jak Dzurillova noc šokovala pyšnou Kanadu

Napsal Marek Burkert (Právo) / NHL.com
Za necelé dva měsíce začne v Torontu netrpělivě očekávaný souboj nejlepších hokejistů planety. Po dvanácti letech se špičkové týmy světa utkají na World Cup of Hockey, který rozvíjí tradici proslulého Canada Cupu. NHL.com vám každý týden do začátku Světového poháru připomene jeden ročník slavných turnajů, které psaly dějiny.

Zde je první ročník, hraný v roce 1976.


Čtyři roky po slavné Sérii století, která v roce 1972 konfrontovala kanadský a sovětský hokej, se v hlavě šéfa hráčské asociace NHL Alana Eaglesona zrodil nápad na uspořádání akce, v níž by změřily síly nejlepší týmy zámoří a Evropy. Novinové titulky mluvily o revoluci, průlomu, 'nulté hodině hokeje'.

A klíčovou roli při tom sehrálo československé mužstvo.

Pro tým vedený trenéry Karlem Gutem a Jánem Starším to byla už třetí velká akce roku. V únoru mu uniklo těsně zlato na olympiádě v Innsbrucku, v dubnu ale polské Katovice viděly jeho triumfální jízdu, v deseti utkáních na mistrovství světa IIHF ztratil jediný bod. Už to naznačovalo, že Československo bude kromě sovětské sborné jediným mužstvem, které může potrápit kanadské profesionály.

"Nebyli jsme žádní nazdárci, abychom se z toho klepali. Spíš nás to motivovalo. Branky tam byly stejně velké jako na Kladně," řekl střelec Milan Nový pro sport.cz.

Hostitelé se ovšem cítili silní, kouč Scotty Bowman si na otázku co si myslí o mistrech světa, neodpustil jízlivou poznámku, že "má opravdu hezké bílé dresy." Později se za ni ale omluvil.

"Nebo jsme přišli na trénink Kanady, tam kdosi zlomil hokejku a asistent Bobby Kromm nám ji podal přes mantinel a říkal: Tady máte kluci od kanadských hvězd," vybavil si František Kaberle starší, jehož oba synové strávili později mnoho let v NHL. Možná i díky úspěšné misi svého otce.

"Kanaďané nás podcenili. Mysleli, že jsme hokejově rozvojová země," všiml si Josef Augusta.

Hráči si však severoamerický pobyt nesmírně užívali. "Fanoušci byli bez sebe a organizátoři o nás skvěle pečovali. Byli jsme jak na jiné planetě," vzpomínal Vladimír Martinec. Nikde jinde se neopakovalo takové souznění celého národa s hokejovým děním.

"Před turnajem jsme hráli přátelák s Kanadou a hlasatel oznamoval jména všech hráčů. Po našich následoval vlažný potlesk, ale když se ozvalo: číslo 4 - Bobby Orr, tak jsem myslel, že ta hala vážně spadne," vzpomínal Kaberle.

I československý tým si ale věřil. Sověti navíc z nejasných důvodů nevzali do zámoří své největší hvězdy a v prvním zápase inkasovali z československých hokejek pět gólů. Velkou odolnost ukázali světoví šampióni, když ve Philadelphii dotáhli dvougólovou ztrátu se Spojenými státy k remíze 4:4.

9. září 1976 se pak odehrál zápas, jenž vstoupil do dějin. V nejslavnější hale hokejové historie - montrealském Fóru vítězí hosté 1:0. Kanadě nebylo nic platné, že za ni hrál výkvět NHL: Bobby Hull, Phil Esposito, Guy Lafleur... Kanadská noc se proměnila v symfonii čtyřiatřicetiletého gólmana bratislavského Slovanu Vlada Dzurilly. Z 29 střel ani jednou nekapituloval.

"Stála tam Godzilla," předháněly se kanadské noviny v efektních titulcích.

"Všichni říkali, že je Vlado ideální na kanadský styl plný střelby," tvrdil útočník Jaroslav Pouzar.

"Prostě nebýt Vlada, tak nemám na co vzpomínat," řekl Nový, který byl v 56. minutě na konci rozhodující akce zápasu.

"Když mi Pepík Augusta přihrál, tak jsem viděl, že gólman Vachon jde do skluzu a dal jsem mu to do protipohybu. Asi myslel, že pálím na lapačku. Jenže já neměl čas, tak jsem to zkusil jinak," popisoval Nový.

Šokující výsledek spustil kolem československého týmu neuvěřitelný humbuk. "Okamžitě nás všechny chtěli do NHL," řekl Kaberle. Některým hráčům ze středu Evropy začaly hlavou kroužit myšlenky, jaké by to asi bylo působit v nejlepší lize světa.

"Mně ale emigrace nic neříkala. Měl jsem v Budějovicích rodinu. Představa, že je už nikdy neuvidím, mi připadala strašná. Možná kdybych věděl, že se to v roce 1989 otočí, tak bych to zkusil," prohlásil Pouzar, jenž se stal v 80. letech spoluhráčem Waynea Gretzkyho v Edmonton Oilers.

"Nabídek se sešlo několik, ale na emigraci já neměl náturu," řekl také obránce Milan Chalupa, který čekal na odchod do zámoří až do roku 1984. Podmínky nastavené v socialistickém Československu pro angažmá v zahraničí byly pro sportovce nemilosrdné. "Muselo vám být 31 let a navíc bylo třeba mít odehraných 150 mezinárodních zápasů. A co si budeme nalhávat, po třicítce už výkonnost není taková jako v sedmadvaceti," dodal Chalupa, který si zahrál aspoň jednu sezonu za Detroit Red Wings, kde se setkal i s mladým Stevem Yzermanem.

Ale zpět do roku 1976. Kanaďané si jediné zaváhání vykompenzovali čtyřmi výhrami a Československu už účast ve finále nesebrala ani porážka 1:2 se Švédskem, za které se dvakrát trefil Borje Salming.

První finálový duel v Torontu vrátil mistry světa zpět na zem.

"Seřezali nás a ještě přidali kanára," řekl o porážce 0:6 Martinec. A také druhé finále s Kanadou v Montrealu začalo obdobně. Ve 4. minutě za stavu 0:2 střídal brankáře Jiřího Holečka Dzurilla. Tým se uklidnil, nadechl a rozjela se velkolepá hokejová partie. Čtyři minuty před koncem otočil Marián Šťastný na 4:3 pro Československo!

"Tím obratem jsme ukázali, co v nás opravdu je," cenil si Augusta. Jenže Bill Barber stačil vyrovnat. V prodloužení měl Martinec šanci prodloužit finálovou sérii do třetího duelu, gólman Rogatien Vachon skvěle zasáhl.

CANADA CUP 1976

Finále: Kanada-ČSSR 6:0 a 5:4 po prodl.

All star tým: Rogatien Vachon (Kanada) - Borje Salming (Švédsko), Bobby Orr (Kanada) - Alexander Maltsev (SSSR), Milan Nový (Československo), Darryl Sittler (Kanada).
 
Nejužitečnější hráč: Bobby Orr
 
Bodování: 1. Viktor Zhluktov (SSSR) 9 (5+4), 2. Bobby Orr 9 (2+7), 3. Denis Potvin 9 (1+8), 4. Bobby Hull (všichni Kanada) a Milan Nový (ČSSR) oba 8 (5+3).
 

A pak přišla velká chvíle Darryla Sittlera, která Canada Cup 1976 ukončila.

Útočník Toronto Maple Leafs si obhodil Chalupu, před vyjetým Dzurillou naznačil střelu, jenže udělal kličku doleva a v čase 71:33 rozhodl.

I při slavnostním vyhlášení se ovšem ukázalo, jak výjimečný podnik sportovní svět sledoval. Když se na led chystal kanadský předseda vlády Pierre Trudeau, rozjeli se proti sobě Pete Mahovlich s Pouzarem a před zraky diváků si vyměnili dresy.

"Nic nebylo domluvené, koukáme na sebe a najednou si přetahuju přes hlavu dres. Okamžitě se do toho pustili i další kluci. Někteří nevěděli, jestli se to vůbec smí, ale pak už to bylo jedno," říkal Pouzar. Vachon se rozjel za Dzurillou, Bobby Orr přebíral cenu pro nejlepšího hráče turnaje se čtyřkou Oldřicha Machače na zádech. Hlinka si přivezl domů Espositovu sedmičku. Marián Šťastný měnil se Sergem Savardem, Peter Šťastný se dohodl se Stevem Shuttem.

Po utkání se poraženému týmu dostalo velkého uznání, kanonýr Nový se dostal do All-Star pětky. Kanada si sice doma potvrdila nadvládu, ale vyslanci ze srdce Evropy získali velký respekt.

"Před turnajem jsme v nějakém časopise viděli svalovce Bobbyho Hulla s vidlemi, jak maká na farmě. A najednou jsme proti téhle legendě stáli na ledě a koukali, že se s ním hrát dá," vyprávěl Augusta. "Ty dveře do zámoří jsme tehdy pootevřeli."

Ctete více