Chtěl jsem hrát jako Kopitar, vypráví Zacha

Čechů v NHL ubývá, ale stále jich je dost na to, aby tvořili významnou součást nejslavnější hokejové ligy světa. NHL.com/cs vám každé pondělí přináší rozhovor s jedním z nich. Tentokrát jsme vyzpovídali Pavla Zachu, šestku draftu 2015 a velkou naději na to, že NHL bude mít po letech novou českou hvězdu.

Play off se zdá být pro New Jersey Devils hodně daleko, a tak Pavel Zacha může pomalu sumarizovat dojmy ze své první sezony v NHL. Jako nováček v ní zatím odehrál 56 duelů, dal osm branek a nasbíral 17 bodů. Ještě ovšem zbývá 14 zápasů a ty budou sloužit k tomu, aby se co nejvíc 'vyhrál' a pomalu se chystal na svůj druhý ročník, v němž by měl prorazit mezi hvězdy týmu.
Protože už Devils ve zbytku sezony o moc nepůjde, mohl by kouč John Hynes dát Zachovi a dalším mladým talentům více prostoru. Už teď hraje český forvard přesilovky, střídá posty na křídle a v centru.
"Jak to bude, nemůžu říct, nevidím do hlav trenérů. Ale vidíte, že na konci sezony, kdy už není jisté, jestli uděláme play off, se tým trošku omladil a my mladí hráči dostáváme hodně prostoru. Takže by ten čas na ledě mohl jít trošku nahoru. Ale uvidíme, jak se to rozhodne," říká devatenáctiletý rodák z Velkého Meziříčí v rozhovoru pro NHL.com/cs.
Přečtěte si 10 otázek pro Pavla Zachu a jeho odpovědi.
Sám jste se dotkl toho, že šance Devils na play off už jsou mizivé. Je pro vás téma mistrovství světa IIHF, které se bude v květnu hrát v Paříži a v Kolíně nad Rýnem?
"Abych řekl pravdu, ještě jsem se tím moc nezabýval, nebyl tam žádný kontakt s reprezentací přes agenta ani přes nikoho jiného. To se rozhodne po sezoně, jestli mě český nároďák bude chtít a taky co se mnou bude chtít dělat vedení New Jersey. Samozřejmě, že mistrovství světa je velké lákadlo a byla by to obrovská čest. Ve hře je ale i farma, že bych dohrál sezonu tam. Otázka je, co si klub bude myslet, že je pro mě lepší. Podle toho se všechno rozhodne."
Máte za sebou téměř kompletní první sezonu v NHL. Jak byste svůj nováčkovský ročník zhodnotil?
"Ze začátku jsem byl takový natěšený, trochu se dařilo, hrál jsem celkem dobře. Ale pak přišla nějaká krize, docela dlouhá. Měl jsem asi dvacet zápasů, kdy jsem nebodoval, což mi určitě nepomohlo. Potom jsem byl posazený, což se mi stalo asi poprvé v životě, že jsem byl náhradník a vůbec jsem nehrál. Následně mě zase trošku nakoplo, když jsem dostal znovu šanci a věděl jsem, že budu hrát a že mi trenéři věří. Ale bohužel zrovna v době, kdy se mi dařilo a dělal jsem nějaké body, jsem se zranil."

Hovoříte o únorovém otřesu mozku, který byl pro vás už druhý v krátké kariéře - poprvé jste tenhle nepříjemný zážitek měl v juniorské lize v Sarnii. S takovou zdravotní kartou už si člověk na ledě musí dávat pozor. Jak to dokážete vybalancovat s tím, že do všeho musíte jít naplno?
"Po tom minulém otřesu jsem měl problém se vrátit zpátky do hry. Dva tři týdny jsem se trochu bál do soubojů. Ale teď už jsem si na to zvykl a jak jsem se vrátil tentokrát, tak jsem se do toho nebál chodit. Tím, že jsem neměl otřes mozku poprvé, už to pro mě bylo trošku něco jiného. Bylo to jednodušší v tom, že jsem věděl, co mám a nemám dělat. Ten první otřes mozku jsem byl mimo hru čtyři týdny, tehdy to bylo mnohem horší. A když chcete hrát hokej, musíte počítat s tím, že se něco může stát. Člověk nemůže přemýšlet, jestli dávat větší pozor a třeba se vyhýbat soubojům. Musí vjet na led a jít do toho naplno."
V sezoně vás kouč John Hynes přesunul na křídlo, naposledy vás ale zase vrátil zpět na váš klasický post centra. Nevadí vám tohle střídání rolí?
Video: Vrbatův rychlý gól proti Devils
"Křídlo jsem hrál skoro celou sezonu, takže už jsem si na to zvykl. Na začátku to bylo trošku něco jiného. Ale na druhou stranu jsem pak měl trochu víc sil útočit, než když hraju centra v obranném pásmu, kde člověk podstupuje hodně soubojů. Takže mi to vyhovovalo v tom, že jsem mohl sbírat víc bodů a jsem rád, že jsem si mohl zahrát s Adamem Henriquem, protože on je výborný centr."
Je právě v obranných systémech a v defenzivní hře největší rozdíl, když srovnáte NHL třeba s juniorkou?
"Ono hlavně záleží, co po vás trenéři chtějí. Když hrajete na pozici, kde máte dávat góly, tak se na bránění tak nesoustředíte. Ale náš systém je hodně o obraně a když jsem byl na centru, tak to bylo hodně takticky náročné. Tým si na tom systému zakládá, takže tam bylo hrozně moc videí, hodně taktiky. To bylo pro mě dost těžké, docela dlouho mi trvalo se podle toho srovnat."
Jaký máte největší zážitek ze svého prvního roku v NHL?
"Zahrát si proti Jágrovi. Hned zkraje sezony na Floridě. To bylo něco parádního, nastoupit proti němu na ledě, vidět se s ním mimo led, udělat si s ním fotku, promluvit si s ním. A ještě když jsem dal svůj první gól, to jsem si užil taky hodně."
Asi už se nedá hovořit o vzoru, když proti hvězdám NHL sám nastupujete a máte je za soupeře. Máte však nějakého hokejistu, který hraje podobným stylem a ke kterému byste se chtěl přiblížit? Dostat své výkony na jeho úroveň?
"Když jsem byl na centru, tak se mi hodně líbil Anze Kopitar, který hraje výborně dopředu i dozadu. Je dobrý na buly, umí dát gól. Je strašně těžké proti němu hrát. Toho jsem hodně sledoval poslední tři roky, když jsem byl v Kanadě a v Americe, a snažil jsem se hrát podobně. Teď jsem byl na křídle, tam to zase bylo trochu něco jiného. Ale hodně dlouho to byl Anze Kopitar."

Když jste hrál juniorskou Ontario Hockey League, bydlel jste v Sarnii, menším městě na hranicích Kanady a USA. Teď jste v Jersey City, přes řeku od Manhattanu. Jak si užíváte přesun do největšího amerického velkoměsta?
"Tady je právě ten problém v tom, že kdybychom hráli za sezonu nějakých 60 zápasů jako v juniorce, tak by to bylo trošku něco jiného. Dalo by se vyrazit do města, projít se. Ale jak máme hrozně moc zápasů, jak jsme pořád pryč, tak člověk toho času moc nemá. Za celou sezonu jsem byl jen asi čtyřikrát v New Yorku, jen se tam projít, něco nakoupit, takže to bylo tak všechno. Ale je fajn, že vedle mě bydlí hodně spoluhráčů, takže můžeme skočit společně na večeři, v Jersey City je hodně míst a restaurací, kam zajít. Z tohoto pohledu je to pro mě mnohem lepší, než to bylo v Sarnii."
Máte z bytu výhled na Manhattan?
"Jo, mám. To bylo parádní, když jsem tam poprvé vyšel a viděl to, ještě jsem tady byl s rodiči, takže se nám to všem strašně moc líbilo. Je to fajn pohled, když se nedaří a vrátím se domů, sednu si u okna a aspoň trochu si vyčistím hlavu. Je to pěkné, užívám si to tu. Jen je škoda, že naši tu byli zrovna v období, když jsem nehrál. To se stalo už minule, když za mnou přiletěli do Sarnie. Ale zase jsem měl víc času, abych mohl být s nimi. Protože oni přiletěli zrovna, když jsme měli hrát dvakrát venku. Bylo pěkné, že tady byli, mohl jsem jim ukázat, jak to tady chodí. Příští rok bych určitě chtěl, aby přiletěli na delší dobu."
Váš otec, velký kritik poměrů v českém mládežnickém hokeji, vás jako kluka vedl a trénoval sám. Cítíte, že je pro něj velká satisfakce, když hrajete NHL?
"Jo, my si voláme hodně, gratuluje mi, píše mi. Ale už to není takové, že by mi radil, jak hrát, spíš se zajímá, jak se mám, co a jak i mimo led. Myslím, že má z toho radost, že hraju v NHL a že se mám dobře. Samozřejmě ho trošku mrzelo to zranění, ale s tím mi nemůže pomoct. Ale je rád, že hraju v nejlepší lize světa a že jsem vydržel nahoře celou sezonu. I máma se dívá na každý zápas. Když viděla, že jsem měl otřes mozku, tak z toho byla trošku v šoku, měl jsem od ní hodně zpráv. Ale myslím, že už si zvykla, že hokej je nebezpečný sport, a už to nebere tak úzkostlivě."