3. Montreal Canadiens 1976-79
Nadvládu Canadiens přerušili v letech 1970 a 1972 Boston Bruins a po titulu v roce 1973 pak na dvě sezony také Philadelphia Flyers, tehdy nechvalně proslulí šíleně násilnickou hrou. Stanley Cup v roce 1976 tak byl satisfakcí nejen pro Montreal, ale pro většinu ligy, která uvítala návrat 'normální' hry. Tím spíš, když Canadiens ve finále Stanley Cupu zdolali právě Philadelphii.
"Není to jen vítězství Canadiens, ale je to vítězství pro hokej. Doufám, že doba zastrašování a násilí, která škodila našemu národnímu sportu, je u konce. Mladí lidé viděli, že tým může hrát fascinující hokej a jeho členové se přitom dokážou chovat jako gentlemani," prohlásil po finále obránce Canadiens Serge Savard.
Montreal na titul z roku 1976 navázal dalšími třemi Stanley Cupy a kromě čtyř triumfů po sobě dokazovaly jeho suverenitu i výsledky finálových sérií: 4:0 s Flyers, 4:0 a 4:2 s Bruins a 4:1 s New York Rangers.
O výjimečnosti této montrealské éry svědčí i počet jmen v Síni slávy. Kromě kouče Scottyho Bowmana do ní patří také Yvan Cournoyer, Ken Dryden, Bob Gainey, Guy Lafleur, Guy Lapointe, Jacques Lemaire, Larry Robinson, Savard, Steve Shutt a generální manažer Sam Pollock.