Příběh legendy. Jak Big Nedo došel ke slávě

Za 75 let toho zažil na román, jeho syn ostatně už roky pečlivě chystá dlouhý filmový dokument. Bude to ohlédnutí za velkým příběhem velkého muže - a brzy také člena Síně slávy.
Což je věc, které si legendární Václav Nedomanský nesmírně cení.

"Velmi za to děkuji. Když jste mi zavolali, bylo to opravdu příjemné překvapení. Jsem šťastný," pronesl slavný bývalý hráč, když se v pondělí ocitnul na seznamu šesti nových jmen, které v Torontu na podzim povýší mezi nesmrtelné hokejové duše.
Představuje to pro něj další důkaz, že nejtěžší krok jeho života stál za to.
"V roce 1974 jsem se rozhodl následovat své sny. Skočil jsem do toho rovnýma nohama - a jsem rád, že jsem to udělal," řekl bývalý vynikající střelec přezdívaný Big Nedo.
V 70. letech se totiž stal prvním uprchlíkem z komunistického východního bloku, jenž zpoza Železné opony zamířil vstříc kariéře profesionálního hokejisty v Severní Americe. "Chtěl bych proto poděkovat všem. Svým přátelům, spoluhráčům… To díky nim jsem teď tady," vyznal se.
Více k tématu: [Nedomanský bude uveden do Síně slávy NHL]
Nedomanský představuje typického Čechoslováka: narodil se v Hodoníně, ale hvězdou se stal v dresu Slovanu Bratislava. Své vlasti pomohl k olympijskému stříbru z Grenoblu 1968, k bronzu z následujících zimních her v Sapporu a hlavně k nezapomenutelnému titulu mistrů světa z Prahy 1972. V československé soutěži nastřílel 369 gólů, za reprezentaci přidal dalších 169!
Jenže prohnilý režim obehnal Československo ostnatými dráty. Nedomanský proto - aby obelstil StB - prodal majetek a předstíral stěhování do Brna, načež se z dovolené s manželkou a s malým synem vydali do svobodného světa. Až za oceán.
Pro dnešní generaci sportovců jsou to nepředstavitelné příběhy.

"Ve třiceti jsem dostudoval a chtěl zkusit angažmá v zámoří, projevily o mě zájem dva kluby. Jejich zástupci byli v Praze odmítnuti. Komunisti se mi vysmáli. Byl jsem sledován, povolali mě na vojnu. Neměl jsem jinou možnost než zemi opustit," líčil v rozhovoru pro MF DNES. "Na privátní pas jsem odjel na dovolenou do Švýcarska, kde jsme se s Richardem Fardou potkali s lidmi z Toronta a Atlanty. Vybrali jsme si Toros."
Začal v tehdejší konkurenční lize WHA v barvách Toronto Toros.
"Byl jsem tou dobou poněkud zkušenější hráč," připomíná, že emigroval jako čerstvý třicátník. "Jen jsem se musel naučit jazyk, s pomocí přátel se mi to povedlo. Hned v první sezoně jsem dal 41 gólů, což mi dost pomohlo. Byli tam namíchaní tvrďáci i techničtí hokejisté, párkrát jsem to taky schytal a občas mi říkali dost nepěkné věci. Ale nic jsem si z toho nedělal."
A pak se dočkal i snu jménem NHL. V časech, kdy už sportovcům po třicítce pomalu chystali důchod, stihl on v barvách Detroit Red Wings, St. Louis Blues a New York Rangers za 421 duelů posbírat 122 branek a 278 bodů; podobně produktivní dokázal být v jeho věku jen Phil Esposito.
"Když jsem byl mladší, nedokázal jsem si představit, že bych mohl jednou z Československa emigrovat," vzpomínal s odstupem pro The Hockey News. "Ale nelituju toho. I když jsem (do zámoří) přišel o něco později, užil jsem si to."
Originál Big Nedo před lety dokázal překonat rakovinu, což pro MF DNES označil jako zázrak.

"Našli mi nádor, čtyři měsíce jsem se připravoval na těžkou operaci, trvala asi sedm hodin. Zhubl jsem ze sta kilogramů asi na pětapadesát. Nemohl jsem vůbec chodit. Strávil jsem pětatřicet dní v nemocnici," líčil bitvy nesrovnatelné s těmi na ledě.
"Věřil jsem, bojoval, poslouchal lékaře, myslel pozitivně. Velice mě podpořilo, když zavolal někdo z blízkých. Denně za mnou chodila má žena. Stal se zázrak. Čtyři roky jsem v pořádku. Mám rád červené víno. O to víc mi teď chutná."
A chutná mu dál i jeho milovaný hokej. Nedomanský pracoval jako skaut Los Angeles Kings a Nashville Predators, na Světovém poháru 2016 působil u společného Týmu Evropy a také se uvedl jako jeden z architektů pohádkové úvodní sezony Vegas Golden Knights. I díky tipům bývalého parádního střelce hráli hned finále Stanley Cupu!
To, že byl nový celek vytvořen pomocí rozšiřovacího draftu, bral jako další lekci na své dlouhé životní cestě.
"Člověk se musí pořád učit, jinak by to nešlo," řekl. "I ve svém věku se musím přizpůsobovat. Každý chytrý člověk vzhlíží k úspěšným."
Stejně tak by většina hokejistů měla vzhlížet k Václavu Nedomanskému. Kluk z Hodonína, vynikající střelec, emigrant z donucení - a člen Síně slávy. Málokterá kariéra si podobnou tečku tolik zaslouží.