Winter Classic důstojně oslavil dekádu existence

V jedné roztomilé scéně prosincového reality seriálu Cesta k Winter Classic upadne synkovi Ricka Nashe panáček-hokejista v otcově dresu na koberec a malý capart prohodí: "Ty tam taky pořád padáš, že jo tati?"
Nash se zasměje a odpoví: "Jasně. Ale vždycky potom vstanu."

Více k tématu: Emrick: Venkovní duely milují i poražení
V novoročním duelu 2018 Bridgestone Winter Classic pod širým nebem to bylo s jeho týmem New York Rangers podobné. V zápase s Buffalo Sabres se hokejisté z Manhattanu museli až příliš často bránit ve čtyřech, přišli o dvoubrankové vedení... Ale nakonec vyhráli v prodloužení 3:2 a zkušený forvard Nash k tomu přispěl třmi hity a dvěma střelami na branku.
Sabres tak přišli v prodloužení znovu zkrátka. V prosinci prohráli v nastaveném čase čtyři zápasy z pěti takových, ani na Nový rok prokletí nezlomili. Do kabin odcházeli se sklopenými hlavami. Ráno, nebo aspoň za pár dní však zřejmě i oni docení, jak velké události se účastnili, jak velký zážitek se jim zapíše do paměti. A nakonec - mají aspoň bod.
"Byla tam skvělá atmosféra, chvílemi jsem si připadal jako na baseballu. Liga udělala skvělou práci v propagaci hokeje. Samozřejmě bychom si přáli lepší výsledek, ale celé to bylo moc pěkné," popisoval útočník Sabres Jason Pominville, který byl u prvního Winter Classicu v historii v roce 2008 (tehdy jeho Buffalo porazil celke Pittsburgh Penguins 2:1 po nájezdech) a byl tak jakýmsi symbolem desetileté existence Winter Classic.

Kolik různých venkovních bitev od té doby proběhlo!
Tehdy, v roce 2008, se NHL pouštěla na neprobádanou půdu. Nikdo netušil, zda se zápasy v mrazu, sněžení, silném větru či slunci odrážejícím se prudce od ledu divákům nezprotiví a nebudou chtít raději zůstat v pohodlí supermoderních hal NHL. Právě před deseti lety v Buffalu měl hokej v haldách napadaného sněhu až pohádkovou kulisu, o tři roky později hráče pro změnu potrápily přívaly deště, před čtyřmi lety naopak ostře svítící slunce.
To samé, vedle nevyzpytatelného větru, pak v letošním střetnutí prověřilo i novodobé Sabres a Rangers.

Přesto se po dekádě utkání pod 'širákem' dá jednoznačně říct, že jde o velký úspěch. A duel na Citi Field, stadionu baseballových New York Mets v Queensu, to jednoznačně potvrdil.
Americká hymna v procítěném podání dětského sboru, slavnostní vhazování za účasti newyorského policejního i hasičského sboru, orel vypuštěný na oblohu i čestný doprovod vojenských stíhaček na azurovém nebi. Anebo přestávková show (buffalské) rockové kapely Goo Goo Dolls. To vše jen dokreslilo parádní akci, jejíž hlavními hrdiny byli hokejisté a vděčné publikum, které se i v šesti stupních pod nulou a silném větru sešlo na tribunách v počtu 41.821.
"Celé jsem si to ohromně užil. Od bruslení s rodinou den před zápasem až po samotný duel. Budu na to mít jen krásné vzpomínky, zejména, když jsme vyhráli," říkal po utkání brankář Henrik Lundqvist, který podržel Rangers 31 zákroky (z toho 11 v oslabení). Stal se tak hrdinou večera a zároveň neporazitelným démonem 'outdoorových' utkání - jako gólmanská jednička totiž vyhrál všechny čtyři, ve kterých nastoupil.

"Poprvé (ve Philadelphii) to bylo zvláštní, protože jsem nevěděl, co čekat. Podruhé a potřetí to zase byly první dva venkovní zápasy v New Yorku, takže to bylo taky velké. Teď už jsem věděl, o čem to bude a ohromně jsem se těšil," popisoval Lundqvist.
"Tahle utkání mi připomínají mistrovství světa nebo olympiádu, kde často rozhoduje jediný duel. Uděláte jednu chybu a může vás to stát zápas, na který budete ještě dlouho vzpomínat. V tom to bylo podobné. Člověk se musí soustředit na každý moment, každý moment mohl rozhodnout," dodal švédský držitel olympijského zlata i titulu mistra světa IIHF.
"Byl to skvělý večer se vším všudy. V téhle sezoně jsem ještě nikdy neviděl tak vyrovnaný zápas a tak soustředěné hráče. Rozdíl mezi oběma týmy byl strašně maličký," přidal se newyorský trenér Alain Vigneault.

"Byl to úžasný den, všichni jsme si to užili," tvrdil český gólman Ondřej Pavelec, který dělal Lundqvistovi dvojku a celý zápas promrzl na střídačce. "Je to super pro fanoušky, super pro hráče a myslím, že si to všichni užili. Jen já teď budu muset strávit nějaký čas v horké vaně a trochu se ohřát. Protože fakt byla zima. Ale to k tomu patří."
V prodloužení nakonec padli Sabres. Comebacku a velkému úsilí navzdory. Avšak i pro ně může platit: kdo padne, vždycky znovu vstane. A kdo padne a vstane v mrazu, tím spíš to pak dokáže doma v teple. Nebo, chcete-li, v méně sledovaných duelech a v pohodlí vlastní arény.
"Prohráli jsme, ale z toho zápasu si můžeme i tak hodně odnést," uvedl Jack Eichel, elitní útočník Sabres, jenž si pamatuje, jak jako jedenáctiletý sledoval první Winter Classic historie v Buffalu. "Myslím, že většina kluků od téhle premiéry snila o tom, aby si v takovém utkání taky zahrála. Byla to velká zkušenost a všichni jsme moc rádi, že jsme měli možnost se takového zápasu zúčastnit."