Voráčkovo léto: Doma v Kladně na led nechodím

Konec sezony znamená pro hokejisty NHL zároveň nový začátek. Ať už pro ně skončila hned po základní části, vyřazením v play off nebo triumfem ve Stanley Cupu, v červnu a červenci obrací všichni své myšlenky k dalšímu ročníku a začínají se na něj připravovat.

U mnohých z nich je třeba nejdřív doléčit zranění, poté si odpočinout a setřást ze sebe únavu z 82 zápasů a dalších bitev ve vyřazovací části. Pak přijdou první kroky suché přípravy, od běhu až po posilovnu a přes trénink na ledě i rozehřátí do módu, v němž budou připraveni čelit novým výzvám v sezoně 2016-17.

Takový je i případ Jakuba Voráčka, jedné z největších českých hvězd současnosti, jenž by měl být tahounem reprezentační ofenzivy na zářijovém World Cup of Hockey a od října znovu oporou týmu Philadephia Flyers. NHL.com/cz sleduje průběh jeho léta v seriálu s několika tématicky laděnými epizodami.

V té druhé vás zveme na Voráčkův trénink mimo led, který po úvodním oddechu proběhl především doma v Kladně.

PRVNÍ DÍL SERIÁLU 'LÉTO S HVĚZDOU' ČTĚTE ZDE ›

Na oranžovém tartanu atletické dráhy u základní školy v kladenské Brjanské ulici leží několik barevných značek a tři hokejky. Jakub Voráček startuje a pár bleskovými kroky cupitá křížem mezi jednotlivými body, přeskakuje jednu hokejku po druhé a sotva stačí v rozběhu zvednout hlavu, už na něj letí tenisák, který musí ve zlomku sekundy chytit do dlaně.

Je to jen jedno z mnoha cvičení, ale přesně vystihuje podstatu letní přípravy útočníka Flyers. Žádné dlouhé maratony, desítky kilometrů na kole ani šílené váhy v posilovně. Klíčem je odraz, výbušnost, dynamika. Hvězdy v letním parnu nejen nabírají svalovou hmotu, ale učí ji reagovat právě na ty podněty, na které bude muset reagovat na ledě.

"Přípravu jsem hodně změnil někdy před čtyřmi lety. Můj letní trénink je založený na rychlosti, vytrvalosti a na dynamice. Na rychlosti nohou, protože hokej se mění, není to už tolik o síle, ale o rychlosti, o mrštnosti, aby se člověk dostal ze souboje co nejrychleji. Takže je tam dynamika, hodně skákání, takové té výbušné, rychlé síly," vypráví Voráček, jenž se svým silovým bruslením patří ve Philadelphii k nejrychlejším hráčům.

"Dnešní hokej v NHL je víc o nohou, o rychlosti. Není to už tolik o síle v horní části těla," míní.

Spíš než posilovna tak patří kromě atletické dráhy do jeho sestavy klasická tělocvična. S medicinbaly, balančními půlmíči a podložkami.

"Činky skoro vůbec," dušuje se. "Sice jsou důležité na určité věci, musí tam být taky, ale nejdůležitější je ta výbušnost. Používám bandy a slidy, balanční míče a hlavně pořád skáču, protože tam dostáváte ten drajv."

Voráček začal trénovat na suchu po příletu do Česka v polovině června. Za sebou měl dovolenou na Floridě, kterou využil na regeneraci unaveného těla a na doléčení zraněné nohy, s níž dohrával sezonu v NHL. Zprvu si na ni musel dát pozor, pak i tuhle část těla zapřáhl naplno.

"Start je vždycky těžký. Snažíte se dostat tam ten objem, dostat tam to kardio, na začátku to opravdu bolí. A pak si víc a víc přidávám, abych do toho Montrealu nepřijel úplně nepřipravený."

Na led chodí právě až na minikempu v Kanadě, kam se obvykle vydává začátkem srpna. Letos tam však odletěl dřív, protože se jeho harmonogram posunul kvůli zářijovému Světovému poháru.

"Bruslit v Česku nechodím. Neberu si domů ani výstroj, to vůbec nehrozí," usmívá se.

A nepočítáme-li golf, nedostane se ani na jiné letní sporty, kterými si hokejisté obvykle zpestřují 'suchou' dřinu. Fotbal hraje Voráček jen během charitativních exhibičních utkání. Cyklistika ho nebaví a nevidí v ní takový přínos, jako někteří hráči. A na tenis nemá čas.

"Tenis vůbec, protože ten golf je opravdu teď pro mě jednička. Musím říct bohužel, protože já ten tenis opravdu miluju," tvrdí.

Neláká ho ani vyjet si na silničním kole do nedalekých Křivoklátských lesů, tak jako to dělají nebo dělávali jiní kladenští odchovanci jako Tomáš Kaberle, František Kaberle, Tomáš Plekanec, Petr Ton nebo Tomáš Plekanec.

Voráček k nim nepatří. "Na kolo moc nejsem, nejsem kolař a nikdy jsem moc nebyl. Spíš v přípravě dělám nějaké sprinty, dvoustovku, třístovku, třeba pět šest s nějakým intervalem a odpočinkem. Tam dostanete ten objem úplně nejvíc."

Veškerý postup v letním tréninku si řídí sám. Co má dělat, se naučil od kondičního trenéra v Montrealu.

"Jakmile jsem s tímhle typem přípravy začal, hned další rok jsem šel nahoru," upozorňuje útočník, jenž ve své první sezoně ve Philadelphii nasbíral v 78 utkáních 49 bodů, aby v následujícím zkráceném ročníku 2012-13 měl 46 bodů ve 48 zápasech. A od té doby drží průměr 0,85 bodu na zápas. "Takže si myslím, že to má vymyšlené dobře. Pro mě to určitě funguje."