Za vítězné série se Stanley Cupy nerozdávají

Každé pondělí během sezony 2017-18 vám NHL.com/cs přináší pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa.
V tomto díle se podíváme, zda je možné i v současnosti překonávat letité rekordní šňůry. A zda se honba za vítěznými sériemi opravdu vyplatí.

Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. To je stará pravda. V NHL ale mají některá maxima, jež vznikla za uplynulých 100 let, přívlastek nepřekonatelná. Třeba tohle: před 38 lety - přesně 7. ledna 1980 - skončila nejdelší bodová série v historii. Přesně 35 zápasů trvala neporazitelnost hráčů Philadelphia Flyers. Je v současném formátu ligy ještě vůbec možné, aby se něco podobného opakovalo?
Psal se 13. říjen 1979 a Flyers dostali v zápase s Atlanta Flames naloženo devět gólů. Legendární kouč Pat Quinn byl nepříčetný a hráči dostali ošklivě vynadáno. O den později v zápase s Toronto Maple Leafs začali Flyers tvořit historii. Ten večer vyhráli 4:3 a za další čtyři dny se pomstili i Atlantě - 6:2. O měsíc později už měli na kontě jedenáct výher a jednu remízu v řadě.
Jenže Philadelphia se nezastavila v bodových závodech ani v listopadu. A dokonce ani v prosinci, i když na jeho začátku třikrát po sobě remizovala. Rok 1980 otvírali Flyers s 33 zápasy po sobě, v nichž dokázali bodovat.
A až 7. ledna je po 35 bodových utkáních (25 výher, 10 remíz) zastavili Minnesota North Stars v poměru 7:1.
Flyers za tu dobu hráli se všemi týmy ligy s výjimkou Washington Capitals. Dokázali tak překonat jednak předchozí rekord NHL, který s bilancí 22-0-6 drželi Montreal Canadiens ze sezony 1977-78, tak i rekord amerických profesionálních lig, ten měli se 33 výhrami v řadě basketbalisté Los Angeles Lakers. Byla to bomba.

"Všechny rekordy jsou od toho, aby se s nimi nové generace poměřily, a nakonec je i zlomily," myslí si bývalý kapitán rekordmanů z Flyers Bobby Clarke, který při tehdejší šňůře překonal hranici 900 bodů v NHL.
"Když jsme byli někde na dvaceti zápasech, chytla se toho média o něco víc," vybavil si pětinásobný účastník All-Star Game Brian Propp. "A pořád to narůstalo a narůstalo. My si to uvědomovali, pak jsme před sebou viděli metu 30 a potom 35 zápasů. To bylo úžasné," řekl pro magazín The Hockey News.
V současnosti je médiím velice těžké uniknout, série se považují za mimořádné, už když se dostanou do dvouciferných hodnot. Deset, patnáct zápasů s bodovým ziskem v řadě. To je přece skvělé.
Když Chicago Blackhawks ve zkrácené sezoně 2012-13 bodovali od jejího začátku ve 24 zápasech, přidávali k tomu statistici i šest duelů základní části z předchozího ročníku 2011-12. Takže celkový počet dorazil na hranici třiceti zápasů bez porážky v základní hrací době.
Clarke ale s takovým pojetím vášnivě nesouhlasí. "Jednalo se přece o úplně jiné týmy. To si jako Flyers můžou vzít deset bodů z předchozí sezony a přidat je k těm letošním, aby se dostali do play off? To je přece blbost. Takové série se dají počítat jen na základě jediné sezony," mínil Clarke.
To je další překážka k cestě za rekordy. V éře platových stropů jsou kádry natolik vyrovnané, že se obtížně hledají cesty k dlouhým vítězným sériím. A naopak, nikdy není přece tak špatně, aby se po pár týdnech zase štěstěna neobrátila ve prospěch soužícího se týmu.
New York Rangers na začátku této sezony vyhráli jen 4 z úvodních 13 zápasů. Dvanáct listopadových utkání už představilo úplně jiné Rangers, ovládli jich devět.
Podobně na tom byli Montreal Canadiens, když z úvodních osmi duelů sezony ztratili sedm. I když Habs svou výkonnost poněkud ustálili, stále jsou na rozdíl od Rangers sedm bodů pod čarou postupu do play off. Ale to v této fázi sezony ještě není tak podstatné.
Velké vítězné série jsou součtem mimořádné formy klíčových hráčů, k nimž se přidá i širší jádro týmu a gólmani. Když Flyers před 38 lety drtili konkurenci měli z nich soupeři vítr. Jen dvakrát z deseti remíz Philadelphia na konečný stav vyrovnávala.

"Jakmile jste součástí takové série, je to naprosto fantastický pocit," řekl i slovenský útočník Blackhawks Marián Hossa. "Člověk si užívá vážně každou minutu, kdy může být s týmem. My tehdy vzhledem k našlapanému programu ani tolik netrénovali, ale všechno fungovalo skvěle," dodal jeden z lídrů týmu.
Měl vedle sebe i skvělé kumpány Patricka Kanea, Jonathana Toewse, Duncana Keitha, Brenta Seabrooka. Ani není divu, že to pro Blackhawks skončilo v roce 2013 Stanley Cupem.
"To je další věc, která je potřeba k tak dlouhé sérii. Hráči v těch nejlepších letech. Ani moc mladí, ani přestárlí. Prostě jako jsme na konci roku 1979 byli my," smál se Clarke, mezi jehož spoluhráče patřili tehdy i sedmadvacetiletý Bill Barber ao dva roky starší produktivní duo Reggie Leach a Rick MacLeish. Přitvrdit pak dokázal budoucí kouč i generální manažer Flyers Paul Holmgren. A o místo mezi tyčemi se dělili Pete Peeters a Phil Myre.
Na rozdíl od Blackhawks ale Flyers tehdy svou misi nedotáhli až do konce. I když v základní části získali úžasných 116 bodů, ve finále Stanley Cupu 1980 podlehli v šesti zápasech New York Islanders.
"Bylo famózní, čeho jsme v základní části dosáhli, ale náš cíl byl tehdy úplně jiný. A na ten jsme nedosáhli. V play off nám už ta série byla k ničemu," mínil Propp.
To je mementem i pro současné týmy. Mnohem lepší než dlouhé šňůry výher někdy na podzim, je totiž gradující forma v závěru základní části, což byl případ Pittsburgh Penguins na jaře 2016, když z přehlíženého mužstva vystřelili až na samotný vrchol. Jejich nejdelší bodová série přitom tehdy byla osmizápasová. A to až těsně před koncem základní části a začátkem play off.
Když se v minulé sezoně Columbus Blue Jackets zastavili jedinou výhru před rekordem 17 vítězství v řadě v podání Pittsburgh Penguins 1992-93, byli hned pasováni na jednoho z favoritů play off. Jenže to se psal teprve leden. Tým z Ohia pak hned v prvním kole vypadl s Penguins 1:4 na zápasy.
Další důkaz toho, že velké vítězné série jsou sice příjemné, ale je třeba se před nimi mít i trochu na pozoru.