Konečně!
Vždyť dosavadní vývoj série už téměř popíral fyzikální zákony...
Posuďte sami následující rovnice. Pátý zápas: 43-17 na střely pro Vegas, 2:1 na góly pro Vancouver. Šestý zápas: 48-23 pro Vegas, na góly 4:0 pro Vancouver. A nakonec sedmý zápas: opět 36-14 pro Vegas. Tentokrát však už i s kladným výsledkem 3:0 na druhé straně tohoto nerovného rovnítka.
Bombarďákům z Nevady se konečně povedlo zlomit kouzlo náhradníka Thatchera Demka, jenž se od pátého utkání postavil do branky Canucks a při dvou výhrách pustil jediný gól z 91 střel. I tentokrát dlouho držel naděje outsidera na senzaci, ale ve třetí třetině, která bývá doménou Vegas, i tenhle muž, jenž v rozmezí 26 hodin chytal druhý zápas a čelil 82 střelám, konečně kapituloval.
"Někdy to vypadalo, že jim nedáme gól, ani kdybychom hráli šest hodin," podotkl kouč vítězného týmu Peter DeBoer. Poukázal na paradox série. Jako kdyby jeho svěřenci bušili obřím beranidlem do tenké zdi, jenže ta pořád ne a ne povolit.
"(Demko) chytal neskutečně. Ale já jsem hrdý na to, co naše parta dokázala. Když narazíte na gólmana v takové momentální formě, často spadnete do pasti, že začnete moc tlačit na ofenzivu a rozpadne se vám systém. Ale my jsme v naší taktiku pořád věřili, drželi jsme se ji. Proto jsem na své hráče pyšný."
Ještě osm minut před koncem to přitom bylo pořád nerozhodně. Golden Knights bušili do Demka s obrovskou vehemencí, jako kdyby hazardní hráč sázel na stůl jeden trumf za druhým - ale soupeř ho dokázal vždycky něčím dorovnat.
Až obránce Shea Theodore v přesilovce v čase 53:52 zlomil střelou od modré čáry do skrumáže skvěle chytající vancouverskou oporu. Oddechový čas, který si před touhle početní výhodou vzal trenér DeBoer, se tak ukázal jako hodně chytrý tah.