Já jsem měl s rozhodčími v NHL vždycky velice korektní vztahy. I dnes, když se jdu podívat v Tampě na zápas a vidím tam nějakého sudího, který nás pískal, nemáme vůbec problém se pozdravit, popovídat si o životě. Ti chlapi mají svojí práci, hokejisté mají taky svojí práci a myslím si, že ti chytří rozhodčí a ti šikovní, kteří dokážou posoudit plynulou hru a podobné věci, potom vědí i to, že hráči k nim kolikrát mluví v nějakém afektu nebo v emocích, a dokážou se přes to přenést.
Jsou to lidi jako my hráči, taky jsou kolikrát vystresovaní a řeknou něco, co by neměli nebo co by radši vzali nazpátek. Ale myslím si, že v některých situacích musí mít ten sudí trošku hroší kůži a nesmí být moc citlivý. Aby člověk tady v tom byznysu vydržel, ať už hráč, nebo rozhodčí, nemůže být moc velký citlivka. Mimo led může být člověk hodnej kluk, ale na tom zimáku to nejde, tam je v některých momentech úplně jiná situace.
Na rozdíly mezi rozhodčími v NHL a v Česku se dá nahlížet ze dvou směrů. Můžeme se bavit o odlišném posuzování různých situací i pravidel. Tady v zámoří je to daleko benevolentnější v otázce hry do těla. To třeba byla jedna z věcí, se kterou bych já měl osobně problém při srovnávání evropského stylu pískání a NHL. Hokej je tady daleko důraznější a rozhodčí hru tělem daleko víc pouštějí.
Na druhou stranu se tady hodně striktně posuzují fauly hokejkou, nedovolená bránění a tyhle věci. A to je dobře. Co mi v Evropě vadí, jsou ty situace, kdy přijde třeba nějaký dobrý bodyček a píská se kvůli nějakému vražení na mantinel nebo něco podobného. Tam je jeden velký rozdíl.
A ten druhý? Já když jsem byl hokejista a hrál za Budějovice při výluce NHL v sezoně 2004-05, měl jsem nějaká vyjádření v médiích ohledně různých situací s rozhodčími, hlavně potom v play off. Je to prostě jiné, nedá se to porovnat. Myslím si, že tady v NHL mají rozhodčí daleko větší respekt od hráčů, než když jsem hrál v Česku.
Jak je to třeba v extralize teď, to nemůžu hodnotit, na to už tam teď dlouho nejsem. Ovšem samozřejmě by bylo fantastické, kdyby rozhodčí v Česku byli profesionálové. Aby to nedělali jen jako druhou činnost, ale aby to byla jejich hlavní práce.
Za nějakých 20 let mého působení v Severní Americe, ať už to bylo na farmě, nebo v NHL, by mě ani ve snu nikdy nenapadlo, že by něco někde mohlo být ovlivněno záměrně. A v Evropě to je něco, čeho se nemůžeme zbavit. Tohle bych českým rozhodčím a českému sportu jako takovému přál, aby na tom taková nálepka nebyla. Aby ten stín těch pochybností vymizel.
Já jako hráč jsem se tady za mořem celou hráčskou kariéru se záměrným ovlivněním zápasu ani jednou nesetkal a přál bych si, aby nic takového nepřicházelo do úvahy ani v České republice. Když je rozhodčí profesionál, může to pomoct, protože je určitě kvalitnější i hůř ovlivnitelný.
Myslím si totiž, že i v Česku máme rozhodčí, kteří jsou srovnatelní se světovou špičkou. Viděl jsem to na Světovém poháru, viděl jsem to na mistrovství světa a dokazuje to i teď Libor Suchánek. I čeští hráči ho tady hodnotili, že odvedl dobrou práci. Takže to jde a ta cesta tam je.
Fanoušci teď určitě hodně sledují taky Jaromíra Jágra a Calgary Flames. Situace tam pro Jardu není úplně ideální, ať už to je tím, že našel práci na poslední chvíli, že nebyl v Calgary od samého začátku a nemohl si tu pozici od začátku vybudovat. Nebo tím, že se pak zranil; ať už to byla třísla nebo cokoliv jiného, tak ho to drželo mimo sestavu. Určitě to není ideální. A jelikož Calgary nehraje vůbec špatně a tým šlape v sestavě, ve které byl, je pro Jardu daleko těžší se do té první nebo druhé pětky dostat.