Prospal: Rozhodčí nesmí být citlivka

Někdejší vynikající útočník a dvojnásobný světový šampion Václav Prospal, jenž má za sebou 1108 zápasů a 765 bodů v NHL a působí v roli asistenta trenéra české reprezentace, píše pro NHL.com/cs jako expert. Přečtěte si, co ho zaujalo, překvapilo a jak vidí aktuální vývoj v lize i ve světovém hokeji.

16. listopadu měl v NHL premiéru český čárový rozhodčí Libor Suchánek, který pískal v zápase New York Islanders s Carolinou. A o dva dny později byl na čáře ve Philadelphii, když hráli Flyers proti Calgary.
    Myslím si, že to je parádní záležitost pro celý český hokej. Určitě je to vynikající vizitka toho rozhodčího a na druhé straně i povzbuzení pro další rozhodčí, že sem nějaká takováhle cesta vede a že to může být průkopník něčeho, co by potom mohlo následovat. Že ti kluci, kteří dělají rozhodčí v Česku, ať už hlavní, nebo lajnové, mají šanci.
    NHL se dnes snaží otevírat světu a bude hledat ty nejlepší talenty mezi rozhodčími do budoucna i mimo Severní Ameriku. A Libor Suchánek ukázal, že tahle cesta možná je.

Já jsem měl s rozhodčími v NHL vždycky velice korektní vztahy. I dnes, když se jdu podívat v Tampě na zápas a vidím tam nějakého sudího, který nás pískal, nemáme vůbec problém se pozdravit, popovídat si o životě. Ti chlapi mají svojí práci, hokejisté mají taky svojí práci a myslím si, že ti chytří rozhodčí a ti šikovní, kteří dokážou posoudit plynulou hru a podobné věci, potom vědí i to, že hráči k nim kolikrát mluví v nějakém afektu nebo v emocích, a dokážou se přes to přenést.
Jsou to lidi jako my hráči, taky jsou kolikrát vystresovaní a řeknou něco, co by neměli nebo co by radši vzali nazpátek. Ale myslím si, že v některých situacích musí mít ten sudí trošku hroší kůži a nesmí být moc citlivý. Aby člověk tady v tom byznysu vydržel, ať už hráč, nebo rozhodčí, nemůže být moc velký citlivka. Mimo led může být člověk hodnej kluk, ale na tom zimáku to nejde, tam je v některých momentech úplně jiná situace.
Na rozdíly mezi rozhodčími v NHL a v Česku se dá nahlížet ze dvou směrů. Můžeme se bavit o odlišném posuzování různých situací i pravidel. Tady v zámoří je to daleko benevolentnější v otázce hry do těla. To třeba byla jedna z věcí, se kterou bych já měl osobně problém při srovnávání evropského stylu pískání a NHL. Hokej je tady daleko důraznější a rozhodčí hru tělem daleko víc pouštějí.
Na druhou stranu se tady hodně striktně posuzují fauly hokejkou, nedovolená bránění a tyhle věci. A to je dobře. Co mi v Evropě vadí, jsou ty situace, kdy přijde třeba nějaký dobrý bodyček a píská se kvůli nějakému vražení na mantinel nebo něco podobného. Tam je jeden velký rozdíl.
A ten druhý? Já když jsem byl hokejista a hrál za Budějovice při výluce NHL v sezoně 2004-05, měl jsem nějaká vyjádření v médiích ohledně různých situací s rozhodčími, hlavně potom v play off. Je to prostě jiné, nedá se to porovnat. Myslím si, že tady v NHL mají rozhodčí daleko větší respekt od hráčů, než když jsem hrál v Česku.
Jak je to třeba v extralize teď, to nemůžu hodnotit, na to už tam teď dlouho nejsem. Ovšem samozřejmě by bylo fantastické, kdyby rozhodčí v Česku byli profesionálové. Aby to nedělali jen jako druhou činnost, ale aby to byla jejich hlavní práce.
Za nějakých 20 let mého působení v Severní Americe, ať už to bylo na farmě, nebo v NHL, by mě ani ve snu nikdy nenapadlo, že by něco někde mohlo být ovlivněno záměrně. A v Evropě to je něco, čeho se nemůžeme zbavit. Tohle bych českým rozhodčím a českému sportu jako takovému přál, aby na tom taková nálepka nebyla. Aby ten stín těch pochybností vymizel.
Já jako hráč jsem se tady za mořem celou hráčskou kariéru se záměrným ovlivněním zápasu ani jednou nesetkal a přál bych si, aby nic takového nepřicházelo do úvahy ani v České republice. Když je rozhodčí profesionál, může to pomoct, protože je určitě kvalitnější i hůř ovlivnitelný.
Myslím si totiž, že i v Česku máme rozhodčí, kteří jsou srovnatelní se světovou špičkou. Viděl jsem to na Světovém poháru, viděl jsem to na mistrovství světa a dokazuje to i teď Libor Suchánek. I čeští hráči ho tady hodnotili, že odvedl dobrou práci. Takže to jde a ta cesta tam je.
Fanoušci teď určitě hodně sledují taky Jaromíra Jágra a Calgary Flames. Situace tam pro Jardu není úplně ideální, ať už to je tím, že našel práci na poslední chvíli, že nebyl v Calgary od samého začátku a nemohl si tu pozici od začátku vybudovat. Nebo tím, že se pak zranil; ať už to byla třísla nebo cokoliv jiného, tak ho to drželo mimo sestavu. Určitě to není ideální. A jelikož Calgary nehraje vůbec špatně a tým šlape v sestavě, ve které byl, je pro Jardu daleko těžší se do té první nebo druhé pětky dostat.

V jeho kariéře je to poprvé, kdy moc nechodí na přesilovky a další důležité situace. Ale Jarda je dost zkušený na to, aby věděl, že když bude poctivě makat - a to on maká - tak ví, že se to pro něj otočí k lepšímu. Protože pořád je to dobrý hráč, má zkušenosti a já vím, že ten tým jeho zkušenosti potřebovat bude. Ne vždycky se jim bude dařit a potom je parádní, že mají možnost do toho sáhnout a ukázat na Jardu.
Jde spíš o to, aby se dostal do herní pohody. Pak začne pravidelně bodovat, jak byl zvyklý celý svůj život. A lidi uvidí, že na to Jarda pořád má, takže nedojde k tomu, že ho budou nějakým způsobem zpochybňovat.