Prospal: Pastrňák dokáže vytěžit maximum

Stejně jako v minulé sezoně píše někdejší vynikající útočník a dvojnásobný světový šampion Václav Prospal, jenž má za sebou 1108 zápasů a 765 bodů v NHL a působí v roli asistenta trenéra české reprezentace, pro NHL.com jako expert. Přečtěte si, co ho zaujalo, překvapilo a jak vidí aktuální vývoj v lize i ve světovém hokeji.

Tentokrát musím začít výkony Davida Pastrňáka, který se zařadil mezi největší kanonýry celé ligy. Ve statistikách je vedle Sidneyho Crosbyho a největších es NHL, to je pro něj skvělá vizitka, pro Boston Bruins skvělá zpráva a pro český hokej také.
Asi nikdo nemohl tušit, že to půjde nahoru takhle rychle, že poté, co loni na delší dobu nakoukl do NHL a udržel se v ní, se z něj stane nejlepší střelec. Jakou dostal v Bostonu roli a jak hraje, je neskutečné. Teď je důležité, aby tenhle obrovský vzestup potvrdil v budoucnu, aby se na té úrovni, kam se dostal, udržel dlouhodobě.
Ono je to totiž mnohokrát i o štěstí. Na trenéra, na herní systém, na úlohu, kterou dostanete. 'Pasta' měl obrovské štěstí v tom, že ho kouč Claude Julien v Bostonu zařadil vedle Brada Marchanda s Patricem Bergeronem. De facto na místo, kde s nimi před tím hrál na Světovém poháru Crosby. I to potvrzuje, o jaké jde hokejisty, o hráče, kteří patří k nejlepším na světě.
David má výhodu v tom, že už od draftu, kdy ho vybrali v prvním kole, v něm viděli velký potenciál a měl dobré vyhlídky. Teď to jen potvrdil, dokázal z toho vytěžit maximum. Je to pro něj fantastická šance i škola a věřím, že toho využije. Pak bude jen na něm, jak se zhostí své nové pozice, protože je důležité, aby takový vzestup ustál i psychicky a to už je individuální věc. Samozřejmě bychom si všichni přáli, aby hrál takhle na výsluní i dlouhodobě, to je pro nás trenéry i pro fanoušky skvělé.

Dalším českým hokejistou, který září a vyčnívá, je Jakub Voráček. Za něj jsem strašně rád, protože dokázal potvrdit, že na to má poté, co mu začala platit dlouhodobá smlouva s obrovským finančním ohodnocením, a s tím je vždycky spojený velký tlak. On se s tím dokázal poprat přesto, že se mu v minulém ročníku až tak nedařilo, a potvrdil, že je elitním útočníkem.
Už v září přišel do reprezentace před Světovým pohárem parádně připravený a na turnaji byl tahounem našeho týmu. A přenesl si to i do Philadelphie, kde je jednoznačným ofenzivním lídrem. World Cup mu hodně pomohl, dostal se s předstihem na takovou úroveň, že je teď jedním z nejlepších v celé lize. A pro nás je to parádní podívaná sledovat, co takový borec z Česka v současné superrychlé NHL dokáže.
S Vorasovou formou se pojí i jízda Flyers, kteří vyhráli devět zápasů v řadě. Nebylo to však žádným ofenzivním zlepšením, ale naopak zlepšením v defenzivě. Útok měla Philadelphia od začátku sezony skoro nejlepší v lize, dávala po New York Rangers nejvíc gólů ze všech. Ale zároveň měla skoro nejhorší obranu. Na té tým zapracoval a odrazil se k velkým výkonům.
Samozřejmě je to hodně spojené i se vzestupem Steva Masona. Každý tým je závislý na výkonech gólmana a naopak, to jsou spojené nádoby. Mason je brankář, který má velké výkyvy, byl vyměněný z Columbusu do Philadelphie a i tam byl jednou dole a jednou nahoře. Stejně to bylo i v této sezoně, kdy se mu na začátku nedařilo.
Do hlavy mu nevidím, ale je možné, že roli hraje fakt, že se zranil Michal Neuvirth, který se s ním na začátku sezony střídal, a on je najednou v pozici, kdy je jasná jednička. A začalo se mu dařit, z českého pohledu bohužel v době, kdy na to Michal nemůže odpovědět. Mason ale jen potvrdil, že chytat určitě umí. Což ukázal už svůj první rok v NHL, kdy vychytal v Columbusu deset čistých kont a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka.

Nahoru se dere i Calgary, které má sérii šesti výher za sebou. Vzhledem k tomu, kolik tam je dobrých mladých hráčů, to pro mě až takové překvapení není, ale překvapivé je, že za tím stojí brankář Chad Johnson. Ten měl původně být jasnou dvojkou za Brianem Elliottem a teď je hlavním faktorem toho, že Flames porážejí jednoho soupeře za druhým. Já jsem ho měl možnost poznat z působení v New York Rangers a je to ohromně pracovitý kluk, který prošel mnoha kluby a vyloženě si to vydřel.
Týmu paradoxně mohlo pomoct zranění hlavní hvězdy Johnnyho Gaudreaua, protože ostatní hráči se víc semkli a dokázali to vzít na sebe. A když se Gaudreau vrátil, tak šlapou dál. Mužstvo má nové trenéry, hodně se to tam obměnilo a chvilku to trvalo, ale teď si všechno sedlo a výsledky se dostavují.
Opticky v podobné situaci jsou Arizona Coyotes, kteří jsou přitom na opačném pólu tabulky. Nechci říkat, že je to začarovaný kruh, i oni to obměnili, přišel nový generální manažer, ale něco tam pořád nefunguje. Je to zvláštní, protože na první pohled mají dobrý mix zkušených a dobrých mladých hokejistů. V Arizoně staví tým vyloženě do budoucna, letos to odnesl Zbyněk Michálek a kdo ví, co bude třeba s Martinem Hanzalem, kterému skončí smlouva. Je těžké porozumět filozofii některých klubů, ale těžko se to hodnotí jen zvenčí.