Nedomanský dělal všechno s lehkostí

Je tomu skoro pět dekád, ale Dennis Hull se téhle příhodě stále ještě směje. Je o tom, jak poprvé potkal Václava Nedomanského, československého reprezentanta, který si s ním pár let nato zahrál v NHL za Detroit Red Wings.
V pondělí oslaví Hull 75. narozeniny a v myšlenkách bude se svým starým kamarádem, jenž bude ten den uveden do Hokejové síně slávy v Torontu. A možná se mu znovu vybaví i to první setkání v Praze v roce 1972.

Tehdy se s týmem Kanady vracel ze Sovětského svazu po triumfu v Summit Series, která získala přízvisko Série století. 30. září čekal kanadský výběr, jenž před tím vyhrál rozhodující osmý zápas série proti SSSR v Moskvě, ještě exhibiční duel s československým nároďákem. Nebylo divu, že mnohé zámořské hvězdy bouřlivě slavily a po přistání v Praze byly sotva v takovém módu, aby byly schopné kvalitně odehrát zápas.
"Celou noc jsme byli vzhůru, asi si to dovedete představit. Když jsme přiletěli do Prahy, (kouč) Harry Sinden nás postavil ke zdi, procházel uličkou hráčů a rozděloval je: Ty vypadáš, že bys mohl hrát, ty ne, ty to zvládneš, ty ne... A mně si vybral, protože jsem mu připadal relativně čerstvý," vypráví Hull.
Více k tématu: N[edomanský byl na cestě do Síně slávy průkopníkem\]
"Před zimákem v Praze se ke mně najednou přidal nějaký vysoký, dobře vypadající chlapík. Zastavil mě a chtěl vědět všechno o Kanadě, o NHL a tak. Já jsem mu řekl všechno, co jsem věděl. Přišli jsme dovnitř a říkám: 'Kámo, už musím jít.' A pak jdu do naší kabiny, převléknu se, vlezu na led a postavím se před první buly. Podívám se na jejich centra a najednou mi to došlo: Vždyť to je ten kluk, se kterým jsem si povídal! To je Nedomanský!"
Ten zápas tehdy skončil nerozhodně díky tomu, že obránce Serge Savard svým druhým gólem čtyři sekundy před koncem vyrovnal poté, co Kanada odvolala brankáře Kena Drydena.
"Od té doby jsem Nedovi naše první setkání mnohokrát připomněl. Jsme velcí přátelé a často si voláme. V červnu, když oznámili, že bude uvedený do Síně (slávy), jsem mu samozřejmě telefonoval taky. A ptal jsem se ho, jak je možné, že on tam bude a já ne," usmívá se hráč, jenž je sám blízkým příbuzným dvou členů Síně slávy, kam patří jak jeho bratr Bobby Hull, tak synovec Brett Hull.
S Nedomanským se jeden z nejvtipnějších vyprávěčů mezi kanadskými hokejisty sešel v Detroitu během sezony 1977-78. Pro Dennise Hulla to byla poslední ze 14 sezon v NHL, přičemž předchozích 13 strávil u Chicago Black Hawks. Pro Nedomanského to naopak byl první ze šesti let v této soutěži; za sebou měl tři a půl roku ve WHA za Toronto Toros a Birmingham Bulls.

"Ned i já jsme bydleli v ontarijském Windsoru sotva jeden blok od sebe. Každý den jsme společně jezdili na tréninky do Detroitu. Ned měl Westfalii, což byl docela sexy van," vzpomíná Hull ironicky na kempovací vůz od Volkswagenu.
"Párkrát jsme v té dodávce projeli hranice a pak už nám vždycky celníci jen mávali. Masér Red Wings Lefty Wilson nás vždycky viděl přicházet a volal: 'Tady jsou ty hvězdy z Windsoru!'" popisuje.
"Ned na tom nebyl s angličtinou bůhvíjak dobře. Myslím, že já byl snad jediný, kdo mu rozuměl. Jednou jsme jeli na trénink a Ned mě poprosil: 'Naučil bys mě něco, co bych mohl říct Leftymu?' Udělal jsem to... Přišli jsme do kabiny a Lefty povídá to svoje: 'Á, naše hvězdy z Windsoru.' A Ned mu na to odpověděl tou svou angličtinou s těžkým cizím přízvukem: 'Zmiz mi z cesty, ty rajčatovej ksichte!' To bylo poprvé, kdy jsem viděl, že Leftymu došla řeč."
Symbolicky právě Nedomanský nahrál Hullovi na jeho 300. gól v NHL, který dal 17. prosince 1977 při výhře Red Wings na ledě St. Louis Blues. To ovšem byla jen třešnička na dortu vzájemné spolupráce obou hokejistů, která pokračovala i po skončení kariéry. Když se Hull ujal řízení sportovního kempu na Ridley College v ontarjiském městě St. Catharines, jako instruktora najal právě svého československého kamaráda.
"Ned dělal u hokeje, tenisu a fotbalu. Tenis hrál neuvěřitelně. Na Ridley dělal všechny tyhle sporty a ukazoval účastníkům kempu, jak je správně hrát. Lehounce vyhrával v tenise, ne aby soupeře pokořil, ale tak nějak mile. Byl to skvělý kluk," popisuje Hull.
"Jednou jsme hráli fotbal proti juniorskému týmu z Toronta, šestnácti- až osmnáctiletým klukům. Já za celý svůj život před tím nehrál fotbal ani jednou. Začal zápas a on mi povídá: 'Nabíhej před branku, ale dej pozor, abys nebyl v ofsajdu. Tak jsem si tam naběhl, Ned prokličkoval celou jejich obranou a nahrál mi před prázdnou bránu. Druhý den byla v Toronto Star fotka, jak dávám ten gól do prázdné. Dodnes patří k mým nejoblíbenějším."
Takový byl podle Hulla Nedomanský. "Všechno, co dělal, mu šlo s neskutečnou lehkostí."
Lehký však určitě nebyl jeho útěk z komunistického Československa v roce 1974, díky kterému mohl hrát WHA i NHL a vydláždit tím cestu dalším Evropanům. "On byl tím, kdo celý tenhle směr vedl. Ale pro mě znamená ještě víc, než co všechno dokázal a jak skvělý to byl hokejista, jak výborný je to člověk."