Skip to main content

V desítce nejlepších centrů historie je i Šťastný

NHL.com @NHL

V roce 2017 bude National Hockey League slavit sto let od svého vzniku. Velkolepá tradice, s níž se nemůže měřit žádná jiná hokejová soutěž na světě, sdružuje sebou desetitisíce zápasů, stovky respektovaných ocenění, tisíce velkých příběhů a stejný počet jmen vyrytých do podstavců Stanley Cupu.

A také desítky a stovky hokejových legend, mistrů svého řemesla, jejichž odkaz přetrvává i dlouho poté, co odehráli svůj poslední zápas.

Redakce NHL.com/cz sestavila žebříček nejlepších centrů, levých a pravých křídel, obránců a gólmanů historie a každý den od pondělka do pátku vám přinese jeden z nich.

Začínáme středními útočníky, pivoty hokeje, kolem nichž se všechno točí. Pozicí, na níž se po většinu časů soustřeďovaly největší hvězdy tohoto krásného řemesla.

Podívejte se na 10 nejlepších centrů historie NHL podle naší redakce.


1. Wayne Gretzky (v NHL 1979-1999)
Edmonton Oilers, Los Angeles Kings, St. Louis Blues, New York Rangers

Nezpochybnitelná volba. Držitel hlavních ofenzivních rekordů, z nichž ční kosmický počet 2857 bodů za 894 gólů a 1963 asistencí ve 1487 zápasech. Hrál sice v 80. letech, kdy se proti dnešku mnohem méně bránilo, ale jeho čísla i tak berou dech: mezi lety 1981 a 1986 nasbíral čtyřikrát z pěti ročníků víc než 200 bodů. V rozmezí let 1984 a 1988 dovedl Oilers ke čtyřem Stanley Cupům v pěti sezonách. Po největším přestupu historie pak v roce 1993 dotáhl do finále i Los Angeles. Ve 208 zápasech play off nasbíral 382 bodů. Geniální nahrávač s největším přehledem a citem pro hru, jaký kdy kdo měl, získal devětkrát Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu sezony, dvakrát Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off a desetkrát vyhrál Art Ross Trophy pro vítěze bodování NHL.

2. Mario Lemieux (1984-2006)
Pittsburgh Penguins

Jsou fanoušci, kteří tvrdí, že Lemieux byl ještě lepším hráčem než Gretzky. Určitě na to měl. Jenže k tomu, aby to skutečně dokázal, mu chyběla jedna důležitá věc - čas. Lemieuxe trápily vleklé zdravotní problémy, kvůli nimž odehrál v NHL jen 915 zápasů, v nichž nasbíral 1723 bodů (průměr 1,88 proti Gretzkyho 1,92 bodu na zápas). Kluk z frankofonního Montrealu byl zachráncem Penguins poprvé jako hráč, podruhé jako majitel. Na přelomu 80. a 90. let vytáhl Pittsburgh z pozice podprůměrného celku ke dvojnásobnému vítězství ve Stanley Cupu (1990, 1991). Skvělý bruslař a nahrávač s velkým dosahem paží a senzačníma rukama šestkrát vyhrál Art Ross Trophy, třikrát Hart Trophy a dvakrát Conn Smythe Trophy. Ve 107 zápasech play off nasbíral 172 bodů.

3. Mark Messier (1979-2004)
Edmonton Oilers, New York Rangers, Vancouver Canucks

Gretzkyho souputník z Edmontonu a New Yorku vydržel v NHL 25 sezon. Odehrál v nich 1756 utkání a nasbíral 1887 bodů. Ve 236 zápasech play off pak má na kontě 295 bodů. Právě bitvy o Stanley Cup byly chvílemi, kdy Messier rostl v hráče, jenž občas dokázal zastínit i Gretzkyho. V roce 1984 vyhrál Conn Smythe Trophy, s Edmontonem má dokonce pět Stanley Cupů (kromě čtyř s Gretzkym ještě ten v roce 1990) a v roce 1994 dovedl Rangers k prvnímu titulu za 54 let, když vstřelil vítězný gól v sedmém finále. Během kariéry vyrostl velký bojovník v příkladného lídra, díky čemuž dnes nese cena pro nejlepšího vůdce jeho jméno. Dvakrát získal Hart Trophy, což je v konkurenci Gretzkyho a Lemieuxe velký úspěch.

4. Jean Beliveau (1950-1971)
Montreal Canadiens

S 1219 body je v historické produktivitě centrů až na 24. místě, ale mohl se pochlubit bilancí, kterou by si s ním většina z nich za své body vyměnila: s Montrealem vyhrál 10 Stanley Cupů a dalších sedm jich přidal jako funkcionář. Ve své době končil jako nejproduktivnější hráč historie. Byl tak populární, že se mohl stát Generálním guvernérem Kanady, v roce 1994 však funkci hlavy státu a zástupce britské královny Alžběty II. z rodinných důvodů odmítl. Dvakrát získal Hart Trophy, jednou Art Ross a jednou Conn Smythe Trophy. Velký lídr měl obrovský respekt i u soupeřů. Beliveau zemřel 2. prosince 2014 ve věku 83 let.

5. Steve Yzerman (1983-2006)
Detroit Red Wings

Stejně jako Lemieux a Beliveau proslul věrností jednomu klubu. Kariéru spojil s Detroitem, kde v 90. letech jako lídr vybudoval velmoc a získal tři Stanley Cupy (1997, 1998 a 2002). Gentleman na ledě stejně dobře bránil jako útočil, v 1514 zápasech NHL nasbíral 1755 bodů. V roce 1998 dostal Conn Smythe Trophy. Zajímavé je, že stejně jako Lemieux si na startu velké kariéry zahrál za Kanadu na mistrovství světa IIHF v Praze v roce 1985.

6. Phil Esposito (1963-1981)
Chicago Blackhawks, Boston Bruins, New York Rangers

Prošel třemi kluby 'Original Six', ale nejvíc zářil v Bostonu, kde získal v letech 1968-1974 pětkrát Art Ross Trophy a dvakrát Hart Trophy a v letech 1970 a 1972 dovedl tým ke Stanley Cupu. Ve 1282 zápasech nastřádal 1590 bodů, v roce 1960 se stal prvním hráčem historie, jenž v jedné sezoně překonal stobodovou hranici. Byl obrovskou hrozbou v přesilovkách - s 249 přesilovkovými góly je rekordmanem mezi centry.

7. Joe Sakic (1988-2009)
Quebec Nordiques, Colorado Avalanche

I Sakic zůstal věrný jednomu klubu, ten se však během jeho kariéry přestěhoval a změnil název, barvy i logo. Hned poté získal v roce 1996 první Stanley Cup, o pět let později dovedl syn chorvatských přistěhovalců Avalanche i ke druhému titulu. Za jeho kapitánství se Colorado stalo vedle Detroitu a New Jersey Devils dlouhodobě nejsilnějším celkem NHL. Ve 1378 utkáních nasbíral tichý tahoun se skvělou střelou zápěstím 1641 bodů ve 1378 zápasech. Sakic je členem Triple Gold Clubu za výhru ve Stanley Cupu, na olympiádě (2002) a na MS IIHF (1994).

8. Marcel Dionne (1971-1989)
Detroit Red Wings, Los Angeles Kings, New York Rangers

Skvělý kanonýr zářil hlavně na přelomu 70. a 80. let v Los Angeles, kdy se osmkrát přehoupl přes hranici sto bodů za sezonu. Vyčítali mu, že v obranném pásmu se neukázal, ale čich na góly měl parádní. Se 731 trefami je druhým nejlepším střelcem historie mezi centry, se 1771 body je čtvrtý. V roce 1980 získal Art Ross Trophy. A to vše v tehdy podprůměrných týmech, s nimiž se dostal nejdál do druhého kola play off.

9. Stan Mikita (1958-1980)
Chicago Blackhawks

Syn slovenských rodičů, který se do Kanady přestěhoval v osmi letech, se stal na víc než 20 let duší hokejového Chicaga. V roce 1961 mu pomohl ke Stanley Cupu, čtyřikrát vyhrál Art Ross Trophy a dvakrát Hart Trophy. Ve 1394 zápasech nasbíral 1467 bodů a kariéru končil jako třetí nejproduktivnější hokejista tehdejší historie za Gordie Howem a Espositem. Z rváče se přeměnil v gentlemana, jehož počet trestných minut klesl ze 154 v ročníku 1964-65 na pouhých 20 v sezoně 1979-80.

10. Peter Šťastný (1980-1995)
Quebec Nordiques, New Jersey Devils, St. Louis Blues

Další slovenský rodák odehrál v NHL jen 15 let poté, co do svobodného světa emigroval z komunistického Československa. Na kontě tak má 'jen' 977 zápasů, v nichž však nasbíral 1239 bodů. V 80. letech překonal po boku bratří Antona a Marián sedmkrát z deseti sezon stobodovou hranici a v celé dekádě byl druhým nejproduktivnějším hráčem po Gretzkym. Přitom hrál v tehdy průměrných týmech. V bodování ligy je před ním mnoho dalších hvězd, ale Šťastný byl ve své době dominantním hráčem, a proto se vešel do naší první desítky.

Ctete více