"Jakmile jsem se rozhodnul, že už u Red Wings nebudu pokračovat coby asistent, bylo vzhledem k obsazenosti trenérských postů v NHL celkem jasné, že zamířím do AHL," popisoval.
Pro Bylsmu má flek na farmě Seattlu zvláštní šmrnc. Láká ho, že může u Firebirds stát u něčeho, co teprve vzniká. Co může položit základy ke zrození silného klubu. K tomu, aby z hokejové značky Kraken jednou šel stejný strach, jaký tohle stvoření pouští v antických bájích.
"Je to obrovská příležitost. Chci se podílet na budování vítězné mentality, vítězné kultury. Návyků, které vedou k úspěchu," tvrdil.
Penguins kdysi dovedl šestkrát za sebou do play off, vedle zmíněného triumfu byl i u postupu do konferenčního finále v roce 2013. O rok později koučoval americkou reprezentaci na olympiádě.
A přece mu AHL není málo.
V Coachella Valley má možnost intenzivního kontaktu s hráči, které zdobí chuť na sobě pracovat. Zlepšovat se. Vzhledem ke svým letem odslouženým na nejvyšší úrovni jim má co nabídnout.
"Chápu to celé trochu jako návrat tam, kde pro mě trenérská kariéra začala," přiznal Bylsma. "Kalifornie byla navíc pro mou rodinu vždycky něco jako druhý domov, hlavně manželka zdejší počasí doslova miluje. I proto mám z možnosti trénovat právě Firebirds radost."
I on stejně jako Colliton připouští, že coby trenér vyzrál. Ani ne tak s pomocí vítězství, jako spíš porážek. Bolavých chvil.
A že jich v tomhle řemesle je...
O bolesti v hokeji toho ostatně dost ví i jiný pozoruhodný kouč AHL - Ian Laperriere z Lehigh Valley Phantoms. Kdysi byl vyhlášeným tvrďákem, zúčastnil se bezpočtu pranic a strkanic. V roce 2009 jej puk do tváře trefil tak nešťastně, že ránu muselo spravit sto stehů. Obouchaný podobnými incidenty byl ještě mnohokrát, proto v roce 2011 obdržel Bill Masterton Trophy.
Bez zvuku dunících mantinelů pak nevydržel ani po skončení aktivní kariéry.
Nejdříve se ve Philadelphia Flyers podílel na rozvoji mladých nadějí, pak ho vzali na střídačku jako asistenta. Nyní má snad ještě důležitější pozici - je druhým rokem hlavním koučem ve Phantoms. A libuje si, že jeho nadřízeným z prvního mančaftu Flyers, s nímž by měl herně leccos sladit, je právě John Tortorella.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
"Myslím, že od svých hráčů vyžadujeme podobný systém. Věříme v důležitost stejných věcí - tvrdé práce, blokování soupeřových střel, důslednosti," všiml si Laperriere. "Není to tak, že bychom s Johnem úplně všechno konzultovali, zcela jistě ho však budu považovat za svého dobrého mentora."
Takový Marco Sturm sice nepatřil ke rváčům, ani maraton či triatlon by nezvládnul v tak vynikajících časech jako Laperriere. Na šéfa střídačky klubu Ontario Reign si ale možná i tak vzpomenete - hrával za San Jose Sharks, Boston Bruins, Los Angeles Kings, Washington Capitals, Vancouver Canucks, Florida Panthers. V NHL patřil k německým průkopníkům, i on do ní otevíral vrátka pro Leona Draisaitla a spol.
K pionýrům náleží vlastně i nyní. Evropských koučů se v zámoří stále moc neprosadilo, on je ovšem na hodně dobré cestě.
"Pro Marca je to velice dobrá příležitost," řekl Rob Blake, generální manažer Los Angeles Kings, o trenérovi, který dovedl výběr své vlasti k senzačním stříbrným medailím na olympiádě 2018.
Poslední čtyři roky působil Sturm jako asistent v Los Angeles Kings, posun k Reign rozhodně není pohoršením. Spíš testem pro jeho nadřízené, zda jednou bude moci pomýšlet ještě výš.
"Poslední sezony hrál důležitou roli v nastavování úspěšného systému, který jsme v Kings zavedli," ocenil Blake. "Teď má možnost pracovat na bezprostředním zlepšování hráčů, kteří pomýšlejí na povýšení do NHL."
Sturm o takovém posunu sní pochopitelně taktéž, stejně jako Colliton, Bylsma. Jako každý. Než se tak ovšem stane, bude jejich rajónem AHL. Soutěž, která je i díky nim daleko zajímavější, než se třeba na první pohled zdá.
