Walker se narodil ve waleské metropoli Cardiffu, ale když mu byly dva roky, jeho rodina se přestěhovala do australského Sydney. Právě tam začal s hokejem, což byla vzhledem k tamnímu počasí a hlavně tamním zvyklostem neobvyklá volba.
"Austrálie je velmi silně sportovně založená, ale klima hokeji samozřejmě příliš nepomáhá," uznává Walker. "Je daleko jednodušší koupit si v obchodě míč a tenisky a pak celé hodiny kopat venku do balonu, než platit za hokejovou výstroj, za led… Ten nejbližší navíc může být klidně ve městě vzdáleném dvě a půl hodiny. Nejde to bez velkých investic, včetně času rodičů."
Jelikož to s hokejem myslel vážně, musel z Austrálie jinam. Nikoli do Severní Ameriky, nýbrž do střední Evropy. Do Ostravy. Do místa vzdáleného 16 tisíc kilometrů od jeho domova, do rodiny, která neuměla anglicky.
"Dalo mi to hodně. Jak hokejově, tak lidsky. Určitě jsem se naučil se o sebe postarat, třeba vařit a podobně. Stal jsem se tam nezávislým," líčil Walker již dříve pro NHL.com/cs. "Byl jsem dvakrát denně na ledě po sedm dní v týdnu, sportovně mě to ohromně posunulo. Dá se říct, že v Ostravě se ze mě vlastně stal dospělý hokejista."
Už jeho premiérový extraligový start představoval zásadní milník, Walker se díky němu stal prvním australským hokejistou, jenž naskočil v profesionální soutěži v Evropě. A hlavně ho v roce 2012 pozvali na kemp Washington Capitals.
Pak šlo všechno rychle. Následující ročník ještě Walker sice nastupoval za Vítkovice, s nimiž se nakonec rozloučil s bilancí 54 extraligových duelů, ale sezonu 2012-13 už dohrával v USHL. Tu následnou se tužil za washingtonskou farmu v Hershey a v roce 2014 ho Capitals draftovali jako číslo 89 ve třetím kole.
Ne, ani to ještě nebyl happy end. Walker si na úvodní start mezi elitou počkal do 8. října 2017. Se zásadní odměnou – při výhře Capitals 6:1 nad Montreal Canadiens rovnou skóroval!
"Doufám, že to bude pro další kluky v Austrálii inspirace, když uvidí, že to jde. Jsem hrdý na to, že takhle můžu reprezentovat nejen sebe, ale celou zemi a australský hokej," líčil tehdy dojatě.
Velký krok pro něj, ale pořád jen krůček pro všechny hokejově podobně entuziastické Australany. Aktuálně mají u 'protinožců' podle profilu země na webu Mezinárodní hokejové federace dvacet krytých hřišť, což představuje citelný pokles. Ještě nedávno bylo takových stadionů čtyřicet, ale likvidují je vysoké náklady na provoz.
Hokejové arény zůstávají v největších městech typu Sydney, Melbourne, Brisbane, Perthu nebo metropole Canberry. Proto se Walker při každém návratu domů proměňuje v učitele a mentora. Má své vlastní mládežnické kempy, odpovídá na všetečné dotazy, které by v USA či Kanadě nikdy nezazněly. Ale dělá to rád.
"Odezva je totiž skvělá. Ani nedokážu popsat, jak moc australští hokejisté náš sport milují. A sdílí tentýž sen, který jsem jako kluk míval já: Chtějí jednou hrát v NHL. Když to slyším, vykouzlí mi to úsměv na tváři," říká Walker. "Když si představím sám sebe na jejich místě, tak bych skákal radostí, že někdo z nás hraje NHL. Proto chci (hokeji v Austrálii) vrátit, co mi dal."
Jednou z cest je podle něj větší propojení se školami, ideálně založení školních soutěží. Přesto hokej na nejmenším z kontinentů stále stojí na nadšení a obětavosti.
"To vidíte zcela zřetelně," říká o dětech, které dojíždějí na stadiony klidně hodiny. "Dělají to proto, že hokej milují."
Konkurence oblíbených australských sportů, jako jsou ragby, fotbal, atletika, plavání či lokální australský fotbal, je nemilosrdná. Ale hokej se jen tak nevzdává. Australská nejvyšší soutěž AIHL letos slaví čtvrtstoletí, i proto je Walker optimistou.
"Věřím, že za deset let bychom mohli být na pomezí divizí 1A a 1B," říká o australské reprezentaci. "A tam se pak na delší dobu udržet, to beru jako realistický cíl. Když na sobě budeme pracovat, postavíme pár nových hal a přitáhneme ke sportu mladé lidí, kdo ví, kam se dostaneme za dalších deset, dvacet, třicet let…"
Walker u toho každopádně nechce chybět. Velký průlom zařídil Austrálii jako aktivní hráč a v boření hranic hodlá pokračovat i po kariéře.
"Rád bych u hokeje zůstal a pomohl mladým posunout se na další level," uzavírá. Nic z toho by nebylo možná bez klíčového ostravského intermezza.
