Skip to main content

Top 20: Číslem 1 je Jágr, těsně před Haškem

Napsal Michael Langr / NHL.com

V této unikátní sérii přináší NHL.com/cz žebříček 20 nejlepších českých hokejistů všech dob v NHL. Nejde v ní o celkové úspěchy včetně reprezentace, ale o to, co jednotliví hráči dokázali během kariéry v National Hockey League.

V posledním díle vám představujeme nejlepší tandem, jehož členové jsou jednoznační, ale mezi nimiž bylo velmi těžké rozhodnout. A na závěr také kompletní žebříček i s několika dalšími jmény, jež skončila těsně pod čarou.

V předchozím díle jsme představili hráče na pozicích 5 až 3, v minulém týdnu jste si mohli přečíst o hráčích z 10. až 6. místa žebříčku, o týden dříve o jménech na pozicích 15 až 11 a 5. srpna na místech 20 až 16.

A jak to vidíte vy? Hlasujte sami v anketě v pravém sloupci, sdílejte tento žebříček na Twitteru a Facebooku a diskutujte o něm se svými přáteli a ostatními fanoušky.

2. Dominik Hašek

(Chicago Blackhawks, Buffalo Sabres, Detroit Red Wings, Ottawa Senators)

Volba nejlepšího českého hokejisty historie byla velmi těsná. Kdyby proběhla o rok nebo dva dřív, s největší pravděpodobností by se jím stal Dominik Hašek. Právě toho ještě před pár sezonami považovala většina zámoří za největšího českého hokejistu všech dob. Jenže nejen on udivoval hokejový svět svou sportovní dlouhověkostí. Díky dalším a dalším ročníkům a s nimi i dalším a dalším úspěchům v NHL ho nakonec těsně přeskočil Jaromír Jágr.

Podle mnohých nejlepší brankář hokejové historie má totiž proti fenomenálnímu útočníkovi v tomto žebříčku jednu nevýhodu: v NHL nestrávil zdaleka celou kariéru. Hašek odcházel z Evropy až ve 25 letech, kdy se otevřela železná opona. A ač už byl tou dobou v Česku i v mezinárodním hokeji velkou hvězdou, cestu do NHL si musel složitě prosekávat. Přestože v ní chytal až do 43 let, strávil v ní jen 14 kompletních sezon. A mezi jejími superhvězdami zářil jen o něco víc než deset let.

Jeho 735 startů ho tak řadí až na 21. místo ligové historie. Tím pádem není na špici ani v počtu výher (389), který je hodnocen jako jedno z hlavních kritérií - podle něj je v historické tabulce dvanáctý.

Ve všech ostatních ohledech je však Hašek dominantní postavou mezi brankáři. V průběhu let 1994 a 2001 byl nedostižný a v přímém srovnání jednoznačně převyšoval jak vycházejícího Martina Brodeura, tak opěvovaného šampiona Patricka Roye - tedy dva muže, kteří jsou spolu s Haškem považováni za největší brankáře všech dob. Český svéráz byl zároveň novátorem, jenž nejvíc ze všech gólmanů moderní éry ovlivnil styl chytání v Severní Americe.

Pardubický odchovanec získal šest Vezinových cen pro nejlepšího gólmana ligy a v letech 1997 a 1998 si odnesl i Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL. To se v historii nepodařilo žádnému jinému gólmanovi a posledním držitelem nejprestižnější individuální trofeje mezi brankáři byl před ním Jacques Plante v roce 1962.

Ceny pro nejužitečnějšího hráče reflekují Haškovu fantastickou schopnost vyhrát zápas v podstatě sám o sobě. To nejlépe dokazoval v brance průměrného týmu Buffalo Sabres, který v roce 1998 vytáhl do finále Východní konference a o rok později do finále Stanley Cupu proti Dallas Stars. A také na olympiádě v Naganu, kde dovedl český tým proti mnoha favoritům k senzačním zlatým medailím.

"Je to nejlepší hokejista současnosti," prohlásil o něm tehdy legendární útočník Wayne Gretzky.

V roce 1990 ho přitom NHL rozhodně nevítala s otevřenou náručí. Dva tituly s Pardubicemi z československé ligy, dvě ceny pro nejlepšího brankáře světového šampionátu IIHF ani bronzové medaile z MS pro ni téměř nic neznamenaly. V Chicago Blackhawks dostával přednost kanadský talent Ed Belfour a Hašek v prvních dvou letech působil víc na farmě Indianapolis Ice než v prvním mužstvu. V kritickém momentu se chtěl sbalit a vrátit se domů do Pardubic jako muž, jenž v NHL nedokázal prorazit.

"Myslím, že na tu NHL nemám. Jsem starý a pomalý. Pusťte mě do Evropy, ať si aspoň zachytám tam, kde o mě ještě mají zájem," řekl podle své biografie trenérovi Chicaga Miku Keenanovi v roce 1991.

Po přestupu do Buffalo Sabres ho klub nechal jako nechráněného hráče k dispozici pro rozšiřovací draft NHL. A nikdo jiný si ho nevybral. Hašek zůstal dvojkou za tehdy slavnějším Grantem Fuhrem a dál čekal na výraznější šanci.

Ta přišla až ve čtvrtém roce po jeho odchodu do zámoří, v ročníku 1993-94. Fuhr se zranil a český náhradník téměř okamžitě poté vystřelil mezi největší hvězdy NHL. Za jediný měsíc vychytal pět čistých kont, sezonu dokončil s úspěšností 93 procent, získal svou první Vezina Trophy a spolu s Fuhrem také William Jennings Trophy pro dvojici, která obdržela v sezoně nejméně gólů (tu pak vyhrál ještě v letech 2001 a 2008).

Hašek dlouho udivoval svým stylem, kterého se obávali jeho vlastní trenéři. V ničem se nepodobal tradiční kanadské představě o stojícím nebo 'butterfly' (chodícím do rozkleku) gólmanovi. Byl solitér, jenž předváděl hru mimo jakýkoliv výklad z učebnice. Často ležel na ledě, válel se po zádech, pouštěl hokejku, aby mohl přikrýt puk pod vyrážečku, vyrážel z brankoviště proti soupeři v protiútoku klidně až za kruhy. Jenže díky své akrobatické postavě a mrštnosti udělal z obávaných činností své největší přednosti. Díky častému pobytu dole na ledě likvidoval dorážky, které jiní nedokázali chytit. A ostatní brzy pochopili, co všechno může brankář udělat navíc.

"Měl ohromnou schopnost zastrašit soupeře. Někdy si útočníci mysleli, že mu prostě nedokážou dát gól," říkal o něm trenér Ken Hitchock, který dovedl Dallas ke Stanley Cupu ve zmiňovaném finále proti Buffalu v roce 1999.

Haškově reputaci uškodilo oznámení o konci kariéry, které poprvé pronesl už na přelomu století a poté ještě několikrát, aby se několikrát vrátil. Pokud by na druhou stranu své rozhodnutí nepřehodnotil, nikdy by nevyhrál dva Stanley Cupy.

Ten první získal po přestupu do Detroit Red Wings, který v roce 2001 sám inicioval, aby měl větší šanci získat titul se silnějším týmem. Povedlo se mu to hned ve své první sezoně po trejdu, v červnu 2002. Poté oznámil odchod z NHL znovu, aby se vrátil do Detroitu v roce 2003. Tehdy mu však sezonu pokazilo zranění třísla. V létě 2004 podepsal smlouvu s Ottawa Senators, kvůli výluce však začal v kanadské metropoli působit až o rok později a zranění z olympiády v Turíně v únoru 2006 jeho kariéru znovu přerušilo. Poslední kompletní rok v pozici jedničky prožil v sezoně 2006-07 znovu v Detroitu. O rok později ho už z branky postupně vytlačil mladší Chris Osgood, jenž dovedl Red Wings ke Stanley Cupu, který Hašek oslavil už jako dvojka.

Po odchodu z NHL si dal roční pauzu, aby pak vychytal třetí extraligový titul pro Pardubice a kariéru zakončil v KHL za Spartak Moskva.

V NHL končil s celkovým průměrem 2,2 a s úspěšností 92,2 (nejvyšší ze všech brankářů s víc než 300 starty). V 81 zápasech ze 735 vychytal nulu.

V roce 2004 byl jako první a dosud jediný Čech přijat do Síně slávy.

1. Jaromír Jágr

(Pittsburgh Penguins, Washington Capitals, New York Rangers, Philadelphia Flyers, Dallas Stars, Boston Bruins, New Jersey Devils, Florida Panthers)

Pokud v sezoně 2015-16 nasbírá 49 bodů, překoná Gordieho Howea a stane se třetím nejproduktivnějším útočníkem historie NHL. Pokud dá 20 gólů, překoná Bretta Hulla a stane se třetím nejlepším střelcem všech dob. Už teď je absolutním rekordmanem v počtu vítězných branek (129) a gólů v prodloužení (19). Jaromír Jágr je legendou světového hokeje a jedním z nejlepších útočníků v dějinách.

Mezi aktivními hráči nemá současný veterán Florida Panthers konkurenci. S 1802 body v 1550 zápasech je o 543 bodů před druhým Joe Thorntonem ze San Jose Sharks, se 722 góly je o 133 zápisů před forvardem Colorado Avalanche Jarome Iginlou. S 291 kladnými body v plus/minus hodnocení má náskok 49 před Pavlem Datsyukem z Detroit Red Wings. Lídrem je i v přesilovkových gólech (204) a bodech (555) a počtu střel na branku (5281).

Doma má dva prsteny za triumf ve Stanley Cupu (k tomu získal olympijské zlato a dva tituly mistra světa), pět Art Ross Trophy pro vítěze bodování a Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL z roku 1999, přičemž o rok později skončil jen těsně druhý za Chrisem Prongerem. Třikrát vyhrál Ted Lindsay Award pro nejlepšího hráče sezony podle hlasování samotných hokejistů (1999, 2000 a 2006). Sedmkrát se dostal do prvního All-Star výběru ligy a devětkrát si zahrál All-Star Game.

I proto vyhlásila redakce NHL.com kladenského velikána nejlepším Čechem historie National Hockey League. Velmi těsně před Dominikem Haškem.

V době, kdy Hašek končil v Detroitu a Jágr odcházel do Ruska, byl jedničkou české historie jednoznačně Dominátor. Jenže Jágr se vrátil a od roku 2011 pokračuje ve skvělých výkonech, jako kdyby ani po čtyřicítce nestárnul.

Proti Haškovi měl výhodu, že se narodil o sedm let později. Do Ameriky proto přišel hned po revoluci coby osmnáctiletý talent, který mohl celou kariéru strávit v NHL.

Pittsburgh Penguins ho draftovali v roce 1990 jako číslo pět, ale už v prvním roce bylo jasné, že se rodí budoucí superhvězda. V 80 zápasech nasbíral 57 bodů, ve druhém roce už jich bylo 69. V sezoně 1992-93 se stal tahounem mužstva a připsal si 94 bodů, o rok později 99 a ve zkrácené sezoně 1994-95 jich bylo 70 ve 48 zápasech, čímž Jágr získal svou první Art Ross Trophy. Tou dobou už měl za sebou dva triumfy ve Stanley Cupu z let 1990 a 1991.

Jágr měl i štěstí na spoluhráče. Jako mladík se v Pittsburghu učil od Maria Lemieuxe, pod ochranná křídla si ho vzal Bryan Trottier s Paulem Coffeyem, nastupoval vedle skvělého nahrávače Rona Francise.

"Lemieux byl mým vzorem od chvíle, kdy jsem ho viděl poprvé na mistrovství světa (1985) v Praze. V peněžence jsem nosil jeho fotografii. Byl pro mě úplným bohem," psal Jágr ve své první biografii. "Vzorem byl pro mě i Ron Francis, zřejmě nejvíc nedoceněný hráč v NHL."

Když pak Lemieux začal stále častějji na ledě chybět kvůli vleklým zdravotním problémům, stal se Jágr postupně nejen lídrem a kapitánem Penguins, ale nejlepším ofenzivním hráčem celé NHL. V sezoně 1995-96 nasbíral 149 bodů a poté se kolem něj utvořil tým leckdy s téměř polovinou českých hokejsitů.

Po nesouladu s českým trenérem Ivanem Hlinkou a zisku páté Art Ross Trophy v roce 2001 však Jágr Penguins opustil a zamířil do Washington Capitals. Jenže tam si navzdory původnímu nadšení z nového prostředí nesedl s trenéry a na výkony z Pittsburghu nenavázal. I když udržel průměr minimálně bod na zápas, od majitele smlouvy na 11 milionů dolarů ročně se čekalo víc.

Capitals ho během sezony 2003-04 vyměnili do New York Rangers, kde po následné výluce našel novou chuť do hokeje. Stal se znovu tahounem, v sezoně 2005-06 nasbíral 123 bodů a dařilo se mu i v následujících letech, i když jeho produktivita spadla na 96 a poté 71 bodů.

V New Yorku byl Jágr spokojený. Kolem něj se stejně jako v Pittsburghu utvořila početná česká kolonie, kouč Tom Renney mu seděl. Jenže v roce 2008 se s ním vedení nedohodlo na dlouohodobém kontraktu a zklamaný Jágr zamířil do Kontinentální ligy, kde hrál tři roky za Avangard Omsk.

Když už to pomalu vypadalo, že dokončí kariéru v Evropě a přenechá pomyslný český trůn v NHL Haškovi, oznámil na jaře 2011 záměr vrátit se do Ameriky. Ke vzteku pittsburských fanoušků podepsal s Philadelphia Flyers a v sezoně 2011-12 dokázal umlčet všechny pochybovače 54 body v 73 zápasech i svou pracovitostí a pílí, která byla mladým hráčům velkým příkladem.

Z Philadelphie odešel po roce do Dallas Stars, kteří ho však koncem zkrácené sezony vyměnili do Boston Bruins. Tam si Jágr zahrál finále Stanley Cupu 2013 proti Chicago Blackhawks.

Po něm se upsal New Jersey Devils, kde strávil necelé dva roky a v tom druhém se většinou trápil. Letos ho klub před uzávěrkou přestupů vyměnil do týmu Florida Panthers a umdlévající legenda pookřála. Jágr se rychle sehrál s mladíky Aleksanderem Barkovem a Jonathanem Huberdeauem a ve 12 utkáních nasbíral 18 bodů. Podpis smlouvy na další rok proto provázel značný optimismus.

Po návratu do NHL v roce 2011 Jágr přeskočil v historickém bodování legendy jako Joe Sakica, Lemieuxe, Francise, Steve Yzermana nebo Marcela Dionnea. Pokud překoná i Howea, víc bodů bude mít v kariérních statistikách už jen Mark Messier a nepřekonatelný Wayne Gretzky, tedy hokejisté, kteří hráli v 80. letech soutěž nespoutanou defenzivní taktikou a pastí středního pásma.

První muž české hokejové historie ani ve 43 letech ještě neřekl poslední slovo. Kde se zastaví?

Kompletní žebříček top 20 českých hokejistů historie NHL
(kliknutím na jméno najdete příslušný díl)

1.  Jaromír Jágr
2.  Dominik Hašek
3.  Patrik Eliáš
4.  Milan Hejduk
5.  Roman Hamrlík


6.  Petr Sýkora
7.  Petr Nedvěd
8.  Tomáš Vokoun
9.  Robert Holík
10.Michal Pivoňka


11. Petr Svoboda
12. Václav Prospal
13. Martin Straka
14. Tomáš Kaberle
15. Petr Klíma


16. Robert Lang
17. Jiří Hrdina
18. Martin Ručinský
19. Roman Turek
20. Jaroslav Pouzar


Těsně pod čarou zůstali útočníci Václav Nedomanský (nejlepší léta prožil v konkurenční WHA), Robert Reichel (víc úspěchů než v NHL sklidil spíše v reprezentaci) i stále aktivní Jakub Voráček a David Krejčí.

Ctete více