1000 zápasů za jeden klub zvládnou jen velké persony

Každé pondělí během sezony 2017-18 vám NHL.com/cs přináší pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa.
V tomto vydání se zaměříme na hráče, kteří nasbírali 1000 startů v jednom klubu a ukážeme si, proč to bude při současném trendu NHL v budoucnu asi o něco složitější.

V celé historii NHL nenajdete ani šest desítek hráčů, kteří by zvládli odehrát 1000 zápasů za jediný klub. Paradoxně v době, kdy je to kvůli častým výměnám a razantnímu nástupu mladé hokejové generace čím dál složitější, se na mimořádnou metu dostala hned dvě významná jména: Brent Seabrook z Chicago Blackhawks a hned po něm Alex Ovechkin z Washington Capitals.
Zvládnout tisíc zápasů celkově zase tak úplně mimořádné není, Seabrook měl v tomto ohledu pořadové číslo 318, Ovechkin byl 319. Ale cifra 1000 v jednom klubu a navrch od začátku kariéry, to už je jiná káva. Obránce Chicaga jí dosáhnul jako 49., ruský kapitán Capitals je tedy padesátý.
"Spousta hráčů odehrála 1000 zápasů, ale minimum v nich dokázalo nastřílet 600 gólů," chválil ruského molodce majitel Capitals Ted Leonsis.
I příklady posledních dvou nových členů elitního klubu však ukazují, že každý hráč v něm je opravdový mistr svého oboru, kolem kterého se dá stavět tým dekádu a někdy i déle. Vždyť Ovechkina si Washington vybrali už jako jedničku draftu v roce 2004. A ještě o rok dřív volili Blackhawks Seabrooka ze 14. místa. Ten byl pak členem základní osy týmů, jež vyhrály Chicagu Stanley Cup v letech 2010, 2013 a 2015.

Jaký význam má třiatřicetiletý zadák je ještě zřetelnější, když vedle něj postavíte další čtyři jména, která se dočkala tisícovky utkání v dresu Blackhawks: Stan Mikita, Bobby Hull, Eric Nesterenko a Bob Murray.
Když se k metě 1000 odehraných zápasů v New Jersey Devils blížil Patrik Eliáš, byl z toho viditelně nervózní. Nakonec prožil v jednom týmu celou kariéru od roku 1995 do roku 2016 a nedávno se dočkal pocty, když byl dres s jeho číslem 26 slavnostně vyvěšen pod stropem arény Prudential Center.
"Člověk si uvědomí, jak ten čas letí," vyprávěl Eliáš, který sice byl párkrát v situaci, že mohl odejít jinam, ale pokaždé zvítězily věrnost a loajalita ke klubu, v němž přísnou rukou vládnul generální manažer Lou Lamoriello.
"Člověk si v takových chvílích vzpomene na příjemné i nepříjemné věci," vybavil si Eliáš při zápasovém jubileu půtky s trenéry Brentem Sutterem a Patem Burnsem. I momenty, kdy se oslav tisícovky v jednom dresu dočkali jeho parťáci v Devils Martin Brodeur a Ken Daneyko.
Odehrát tisícovku zápasů za jeden klub většinou znamená, že vaše jméno bude v dohledné době, podobně jako v Eliášově případě, k vidění pod střechou haly na každém zápase. To se ostatně přihodilo i dalšímu 'věrnému' Čechovi Milanu Hejdukovi z Colorado Avalanche, který si navíc před pár lety jubilejní duel osladil gólem. Fanoušky v Denveru svým hokejem bavil celkem 15 let.
Více k tématu: [Nesmírná pocta, píše Hejduk o vyvěšení dresu\]
"Vždycky se mi tu líbilo, měl jsem skvělé spoluhráče, poznal jsem výborné lidi, přátele. Nikdy jsem neměl důvod odsud odcházet," vysvětloval Hejduk při slavnostním vyvěšení svého dresu s číslem 23, za což se mu v Pepsi Center v Denveru dostalo mohutných ovací.
V dobách Original Six se hrálo méně zápasů, ale také se uskutečnilo mnohem méně trejdů, Hráči jako Gordie Howe a Alex Delvecchio měli své pevné místo v jednom klubu. Je také dost těžko představitelné, že by si ikona jako třeba Bobby Clarke zahrála v jiném dresu, než mají Philadelphia Flyers. Nebo si představte Maurice Richarda, jak odchází do Toronta.
Některé legendy dres měnily, ale až v samotném závěru kariéry, když jim chyběla velká trofej. Ray Bourque odehrál za Boston Bruins více než 1500 zápasů, než byl vytrejdován do Colorada, aby tam konečně mohl zvednout nad hlavu Stanley Cup.
Na ten měl ostatně po 1178 zápasech za Ottawa Senators zálusk i jejich dlouholetý kapitán Daniel Alfredsson, ale v barvách Detroitu se už štěstí nedočkal.
Opravdovým příkladem klubové věrnosti byl však Shane Doan, jenž za Winnipeg Jets/Arizona Coyotes sehrál 1540 utkání. Z oblíbeného místa ho neodvedly ani výhodné nabídky, ani fakt, že za 21 sezon velké úspěchy v play off nezískal. Nikdy si ale nevyvzdoroval odchod jinam, naopak se snažil prodloužit si u Coyotes ještě kariéru i po čtyřicítce. Management Arizony se ale v této sezoně rozhodl vydat jiným směrem.

Trochu jiný příběh zažil letos Tomáš Plekanec, který měl v Montreal Canadiens na dosah tisícovku, než byl ovšem vyměněn do Toronto Maple Leafs.
Je dost dobře možné, že na Ovechkina se jednou bude ve Washingtonu vzpomínat stejně jako Nicklase Lidstroma, či Stevea Yzermana v Detroitu. Ruský buldozer nejeví ve 32 letech velké známky únavy. Patří mezi těch několik málo hráčů, u nichž si v tuto chvíli příliš nedovedete představit, že by měli jinou klubovou příslušnost. Takových borců, co zvládli tisícovku utkání bez viditelných obtíží a v jednom klubu k tomu, ale v příštích letech ještě přibude.
Našlápnuto k tomu mají Patrice Bergeron z Bostonu, Seabrookův dlouholetý parťák Duncan Keith, ale i Jonathan Toews a Patrick Kane, Mikko Koivu z Minnesota Wild, Anze Kopitar z Los Angeles Kings, Sidney Crosby a Evgeni Malkin z Pittsburgh Penguins...
To jsou přesně hráči, kolem kterých manažeři budují jádra týmů. Takoví, kteří mají vlastnosti, jako měli na ledě Mikita, Howe, nebo Lidstrom.