Stamkos věří novému postupu. Stihne play off?

Kapitán Tampa Bay Lightning Steven Stamkos se snaží urychlit svůj návrat do play off tím, že začal užívat injekce na ředění krve. V neděli to popsal pro Sportsnet.

Stamkos chybí svému týmu od 4. dubna, kdy podstoupil operaci kvůli krevní sraženině poblíž pravé klíční kosti. Nepředpokládá se, že by měl zasáhnout do 2. finále Východní konference, které Tampa Bay proti Pittsburgh Penguins sehraje v noci na úterý od 2.00 SELČ v Consol Energy Center.

Lightning momentálně v sérii vedou 1:0 na zápasy.

"Na to, jak se dá moje záležitost léčit, jsou různé pohledy," řekl Stamkos, který si v neděli na 45 minut oblékl tréninkový dres a pak si na ledě dopřál ještě hodinu navíc. "Zkoušeli jsme rozdílné postupy a nyní užívám injekce, které obsahují lék na ředění krve. To je aktuální stav. NHL zná hráče, kteří už dělali totéž."

Stamkos mluvil třeba o bývalém obránci Kimmo Timonenovi, jemuž 5. dubna 2014 diagnostikovali oboustrannou plicní embolii. Timonen se na led vrátil 2. března 2015, odehrál za Chicago Blackhawks 16 utkání a pomohl jim vyhrát Stanley Cup.

Pro Timonena se pak pravidelné injekce staly rutinou – a Stamkos doufá, že to bude i jeho případ.

"Nedávno jsem si četl článek nejen o Timonenovi, ale i o útočníkovi Blackhawks Tomáši Fleischmannovi – Timo tuto léčbu podstupoval ještě loni," líčí Stamkos. "Jeho režim se nijak zvlášť neměnil: injekci si píchal po utkání, pak si dával pauzu, pak znovu. Záleží také na momentálním stádiu léčby. Snažíme se na tom pracovat a zkoušíme různé varianty."

"Ale jsem vděčný už za možnost, že si můžu číst o hokejistech, kteří tohle v průběhu kariéry zvládali. Díky tomu jsem zase o něco klidnější."

Stamkos byl v základní části s 36 góly nejlepším střelcem Tampy, 64 bodů jej v mužstvu řadilo na druhé místo. Jenže od 31. března a utkání proti Montreal Canadiens zatím žádné další nepřidal.

"Dostáváme se do stádia, kdy už si na jeho nepřítomnost musíme zvykat," řekl v neděli trenér Lightning Jon Cooper. "Ale aspoň se cítí dobře, je čím dál víc na ledě a vrací se zpátky do hokejového života. Drobnou útěchou může být právě jeho pocit – nekurýruje se ze zlomeniny jako Anton Stralman, u kterého jde i o bolestivou záležitost. Na druhou stranu je to svým způsobem trochu frustrující: musí počkat, než mu někdo jiný povolí hrát. Nemá věci ve svých rukou, nemůže se sám rozhodnout. To je na tom všem nejtěžší."