A to je přesně Pietrangelův styl. Motto: hlavně nenápadně.
Právě tak se čtyřka draftu z roku 2008 prezentuje na velké hokejové scéně. Přitom draftová pozice jasně ukazovala, že tenhle vytáhlý Kanaďan v sobě něco má. A on to také dlouhé roky ukazuje.
Má za sebou dvě padesátibodové sezony a celkem sedm čtyřicetibodových. V kolonce plus/minus jen dvakrát skončil v záporných číslech a maximálně to bylo na statistice minus devět.
Pietrangelo vyniká ve stabilitě a vyrovnanosti výkonů. Je jedno, jakou měl tým sezonu, on má vždycky dobrou. Ale stejně nikdy nebyl ani mezi třemi nejlepšími zadáky NHL, k Norris Trophy měl nejblíže v sezoně 2011-12: tehdy skončil v hlasování novinářů čtvrtý.
Když se pak podíváte na jeho úspěch na mezinárodní scéně, taky se podivíte. Víte, že je majitelem zlata z juniorského mistrovství světa či z olympijských her? A že byl i u výhry na World Cupu v roce 2016? Jenže tam s ním byli například právě Burns, Drew Doughty či Shea Weber. Borci, kteří mediálně zastíní každou další hvězdu.
Více k tématu: [Žebříček síly Super 16 v pondělí 7. října]
Pietrangelo si přitom dál jede tu svojí. Od podlahy, bez výkyvů, Pořád stejně kvalitně. Není pochyb o tom, že v týmové historii bude mít jednou hodně pevné místo, a to nejen díky tomu, že jako první dotáhl mužstvo ze St. Louis ke Stanley Cupu.
Se 400 body je už teď druhým nejproduktivnějším bekem historie klubu; MacInnis má náskok jen 52 bodů. Celkově je dvanáctý a na desítku mu chybí 20 bodů. To pro něj je tak půlka jedné sezony…
Načal ji dvěma brankami ve třech utkáních a počítá se s tím, že tentokrát už bude víc v záři reflektorů, než je zvyklý. A že když bude dál tím mužem číslo jedna pro Blues, nominace na nejlepšího beka by ho neměla minout.
Klidně by se mohlo zohlednit i úspěšné tažení ze Stanley Cupem. Není třeba dokola omílat, jak Blues, ještě v lednu poslední v NHL, pohádkovým příběhem všem vytřeli zrak. Ale je dobré se podívat na to, jak byl Pietrangelo znovu schovaný za ostatními.
