Modrá krev. St. Louis už je i hokejovým městem

Jako doplněk k tradičnímu srpnovému seriálu 31 týmů ve 31 dnech připravila naše redakce seriál Genius loci, který nabízí netradiční pohled na prostředí, v němž se hraje NHL. Autoři Michael Langr a Marek Burkert na svých cestách poznali 25 ze 31 stadionů a měst National Hockey League, v dalších arénách pak byli ostatní redaktoři. Proto vám můžeme zprostředkovat malý letní 'výlet' do všech ligových destinací osobním pohledem. Tentokrát jsou na řadě St. Louis Blues.

V dobách romantických kovbojských a indiánských příběhů platilo, že dělítkem mezi civilizovanou částí Ameriky a tou, kde platil zákon rychlejší pistole, je řeka Mississippi. Na východ od ní pomalu začaly růst první mrakodrapy, bujel těžký průmysl a geniální vynálezci posouvali svět dopředu mílovými kroky.
Zato na západní straně téhle obrovské řeky válčily indiánské kmeny s nenasytnými prospektory, šerifové honili zloděje koní a dobrodruzi snili o tom, že právě oni kápnou na tu nejsilnější zlatou žílu.
V 19. století to byly dva zcela různé světy - a něco z těch rozdílů zůstalo dodnes. St. Louis je městem, které se nacházelo přesně na pomezí dvou světů, bylo vstupní branou na Divoký západ. Tenhle duch je tu znát dodnes, navíc 'šmrncnutý' proslulým jižanským šarmem.
Více k tématu: [Konec oslav. Blues začínají snít o obhajobě]
Tenhle kotlík, kde se míchaly vlivy ze všech světových stran, se i díky tomu stal jednou z metropolí blues. St. Louis blues (ano, malé 'b' je správně) je dodnes pojem, značící odnož bluesového stylu s velkým důrazem na piano.
St. Louis je vrcholem hudebního trojúhelníku s Nashvillem na východě a New Orleans na jihu. Když v roce 1967 vstupoval do NHL zdejší zbrusu nový hokejový tým, stačilo z malého 'b' udělat velké 'B' a do klubového znaku namalovat notu - dodnes jde o jeden z nejoriginálnějších motivů v celé lize.
Zprvu se zdálo, že sem hokej moc nepatří. A to i přesto, že St. Louis vyhrálo třikrát za sebou konferenci složenou ze šesti nováčků po rozšíření NHL v roce 1967 a třikrát za sebou tak hrálo finále Stanley Cupu. Jenže druhá konference složená z celků 'Original Six' byla o parník vepředu; Blues tak ve třech finále po sobě (dvakrát proti Montreal Canadiens a jednou proti Boston Bruins) nevyhráli jediný zápas a na podobnou slávu mohli na dalších téměř 50 let zapomenout...

Získat si přízeň fanoušků ve městě, kde působí jeden z nejslavnějších baseballových klubů světa Cardinals, bylo pro hokejisty hodně těžké. A to i přesto, že na ledě byli poměrně úspěšní: v 70. i 80. letech hráli pravidelně play off a celkem často se v něm dostali do druhého kola, výjimečně pak i do finále konference.
Jen titul ne a ne vybojovat.
Velký průlom ve vnímání hokeje tu nastal 7. března 1988, kdy byl z Calgary Flames za Roba Ramage a Ricka Wamsleyho vytrejdován do St. Louis Brett Hull. Muž, který za pár let vyrostl nejen ve fantastického kanonýra, ale také ve sportovní ikonu, jejíž věhlas daleko přesáhl mantinely ledového kluziště.
Vedle hokejových dovedností si Hull lidi ve městě získal bezprostředností, mediální otevřeností i věčně dobrou náladou. Díky němu začalo mnoho mladých kluků hrát hokej, díky němu byly tribuny tehdejší haly St. Louis Arena znovu plné až po střechu.
V roce 1994 navíc halu tak trochu připomínající obří mešitu nahradil nový stadion, dnešní Enterprise Center. A bylo načase, původní aréna byla postavena už v roce 1929!
Moderní stánek není tak architektonicky zajímavý jako ten starý, ani jeho šedá barva není příliš sexy. Ale uvnitř nabízí neskonale vyšší míru pohodlí než jeho stařičký předchůdce.
A kdo by se ptal na barvu stěn, když má možnost sledovat v hale vítěznou sérii o Stanley Cup? Blues se dočkali letos, po 49 letech v NHL, a konečně definitivně přetvořili St. Louis v hokejové město.
Tahle téměř třímilionová aglomerace si to zasloužila. Už jen proto, jak přijala své hráče, kterým se tu tak zalíbilo, že se v Missouri ve velkém usadili i po skončení kariéry.

Brett Hull je dnes viceprezidentem Blues, v St. Louis zůstali Keith Tkachuk, Al MacInnis, Kelly Chase, Jeff Brown, Chris Pronger, Andy McDonald, Bernie Federko, Rob Ramage... A třeba i někdejší slovenský útočník Ľuboš Bartečko.
"Je tady asi jedna z největších základen bývalých hráčů v NHL," míní obránce současných Blues Jay Bouwmeester.
"Když jsem sem přišel v roce 1994, myslel jsem, že tady budu jen pět šest sezon. Ale uplynulo 25 let a pořád jsem tady. A spousta bývalých hráčů se mnou," vyprávěl pro NHL.com/cs Al MacInnis, někdejší vynikající kanadský obránce a hráč se svého času nejtvrdší střelou v lize.
"Založili jsme tu rodiny, máme tu spoustu přátel, naše děti tady začaly chodit do školy. A lidi v St. Louis jsou skvělí, milují sport a připomínají mi v tom trochu Kanaďany. Není tady drahé bydlení, jsou tu skvělé školy, jedny z nejlepších nemocnic v celé zemi. To město je velké, ale připadá vám jako malé. Je to bezvadné místo."
[Více ze seriálu preview 31 za 31 na NHL.com/cs]
Mnoho bývalých hráčů také zlákala jejich nová velká vášeň - golf. Jak sami říkají, v okolí St. Louis jsou jedny z nejkrásnějších greenů z celé Ameriky.
St. Louis prostě nabídlo bývalým hráčům parádní prostředí a ti se na oplátku zasluhují o to, že kořeny NHL v téměř jižanském městě jsou již pevné.
Fanoušci Blues mají s odkazem na klubové barvy hrdé motto 'Bleedin' Blue' - přeložit lze zhruba jako 'Cedíme modrou krev'. A obrazně řečeno jí v historii prolili hodně: drásal je pohled na tituly rivalů Chicago Blackhawks, Dallas Stars, na triumfy někdejších divizních soupeřů Detroit Red Wings... Do toho se sami trápili a trápili nekonečným čekáním, další a další vlnou naděje, která vyřazením v play off vždy odtekla neukojená společně s miliardami kubíků vody v řece Mississippi.
O to sladší pro ně byl letošní triumf. Byť v Kanadě nebo na severu USA najdete ještě hokejovější destinace, snad nikdo si ho nezasloužil právě tolik jako St. Louis.