Skip to main content

Když jsou hráči propojeni 'pupeční šňůrou'

Historie i současnost v NHL nabízí dvojičky, které by mohly hrát poslepu

Napsal Lukáš Vrkoč / NHL.com/cs

Dokonalé spojení.

Historie i současná NHL je plná příběhů nerozlučných dvojic, které by na ledě mohly hrát poslepu, a párů, v nichž by se jeden bez druhého neobešel.

"Podle mě je naše vzájemné porozumění dané tím, že jsme spolu tak dlouho, ne z toho důvodu, že jsme dvojčata. Když někdo s někým bude hrát v útoku dvacet let, bude s ním naladěn na stejnou notu, to je přece jasné," řekl pro Sportsnet Henrik Sedin.

O jeho spojení s bratrem netřeba pochybovat, v útoku spolu hrají odmala a vedení Vancouver Canucks si pořadí draftu 1999 zařídilo tak, že je má oba. Sám Henrik nedávno dokráčel na metu 1000 bodů v základní části NHL a zanedlouho na ní bude i jeho bratr Daniel.

Při vší úctě k bratrům Sedinovým a ruku v ruce s tím, co starší z nich řekl, však existují i slavnější dvojice. A ne náhodou jde o superhvězdy celé soutěže.

Kdysi dávno v New York Islanders působili Mike Bossy a Brent Sutter. Jejich jména současným fandům NHL z řad mladší generace tolik neřeknou, ale šlo o fenomenální duo. A to věděli i ti, kteří se k přenosům v televizi a jakýmkoliv informacím v 80. letech nemohli příliš dostat.

Mnohem větší věhlas z této doby měla samozřejmě dvojice Wayne Gretzky - Jari Kurri v Edmonton Oilers. Finská legenda byla nejlepším křídlem toho Největšího. "Lidé měli často tendenci jeho přínos přehlížet, ale on měl přirozené schopnosti dopředu přečíst to, co se Gretzky chystá udělat," řekl o Kurrim bývalý spoluhráč Kevin Lowe.

Prakticky poslepu hráli v Pittsburgh Penguins o dekádu později další dvě významné postavy historie ligy: Mario Lemieux a Jaromír Jágr. První z nich tehdy ještě českému mladíkovi výrazně pomohl na výsluní NHL. Na druhou stranu zde šlo o tak velké individuality, že byly schopné a také se dříve či později prosazovaly i jedna bez druhé.

"Mario byl nejlepší spoluhráč, se kterým jsem se setkal v jednom útoku. To vím určitě," řekl pro iDnes.cz Jágr o Lemieuxovi. "Bylo to úžasné, nikdy nebyl vyčerpaný. Nepatřil mezi svalovce, ale sílu měl. Mohl udělat vše, to vím z vlastní zkušenosti."

Různé dvojičky se ukázaly i na přelomu tisíciletí - například Paul Kariya a Teemu Selanne v Anaheim Mighty Ducks či Peter Forsberg a Milan Hejduk v Colorado Avalanche.

Propojení 'pupeční šňůrou', v nadsázce řečeno, je znát i v současné moderní NHL. Existují velmi mladé dvojice, které si zaslouží pozornost, ale u těch až čas ukáže, že šlo o osudové spojení a porozumění na ledě.

Takový Alex Ovechkin ale vždy bude s chutí říkat, jak rád hraje ve Washington Capitals s Nicklasem Backstromem. Aby ne... Když je kouč Barry Trotz na začátku sezony rozdělil a ruského kanonýra zařadil do útoku ke krajanovi Evgeny Kuznetsovovi, tak to úplně neklapalo. Až opětné spojení se švédským centrem znamenalo, že Ovechkin znovu ťuká na dveře místnosti s ukrytou Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL.

"Ani nevím, na kolika mých gólech se podílel, ale hrát s ním je zábavné, navzájem se chápeme a na ledě si rozumíme," potvrdil výše zmíněná slova Ovechkin poté, co překonal hranici 1000 bodů v NHL.

Vedle nich lze aktuálně stále s chutí sledovat i duo Ryan Getzlaf - Corey Perry v Anaheimu. Ti dva nastupují pohromadě už pěkně dlouho a ukazují, že ideálním spojením je role tvůrce hry/centra a střelce. To ovšem neznamená, že by se v minulosti nenašly jinak spřízněné páry hokejistů.

Perry by bez osudového parťáka těžko nastřílel v NHL téměř 350 branek. "Myslím, že jsme si od první chvíle sedli i jako lidé a hned se z nás stali kamarádi," řekl. Také tady dočasné rozdělení hvězd přínos týmu Ducks nepřineslo a Dvojčata, jak se jim občas přezdívá, nastupují opět pohromadě.

Historie NHL je dokonce tak bohatá, že se v ní dají najít případy, kdy hrála významnou roli hned trojice hráčů.

Znalci československého hokeje dobře vědí o útoku bratří Šťastných: Mariána, Antona a nejslavnějšího Petera, kteří se po emigraci z komunistického režimu sešli v jedné lajně Quebec Nordiques. Mnohem více se do kronik soutěže ovšem zapsala Legie zkázy z Philadelphia Flyers v 90. letech. John LeClair, Eric Lindros a Mikael Renberg děsili všechny soupeře důrazným pojetím hokeje, ale k tomu dokázali být i velmi produktivní.

"Přestože je to patnáct nebo dvacet let, přesně jsem věděl, kam si bude Eric najíždět nebo kde bude John. Byl to dobrý pocit," usmíval se Renberg poté, co se trojice poprvé od dob největší slávy sešla na podzim během exhibice v Torontu.

V dnešním hokejovém světě plném výrazných individualit typu Sidneyho Crosbyho, Stevena Stamkose, Connora McDavida či Austona Matthewse je takový útok až nepředstavitelný. A těžko předpokládat, jestli v nejbližší době zase vznikne.

Ještě, že existují alespoň ty spřízněné dvojice...

Ctete více