Skip to main content

Co je víc: Stanley Cup, nebo Síň slávy?

Mezi nesmrtelné míří další várka, ne všichni zvedli pohár nad hlavu

Napsal NHL.com/CS / NHL.com

Když vyhrajete Stanley Cup, vyryjí vaše jméno do poháru, zůstane tam navždy. Jakmile se dostanete do Síně slávy NHL, vstoupíte do auly mezi největší hokejové legendy historie.

Ani na jednu z těch chvil do smrti nezapomenete. Obě znamenají nesmírnou poctu.

Co je víc?

Zavání to kacířstvím, ve dvaceti letech přece každý odpoví, že zisku slavné trofeje se nemůže vyrovnat vůbec nic. Jak jde ale čas a z hráče se stává šedivý kmet vzpomínající na dávné úspěchy, dokáže plně docenit i druhý z mimořádných okamžiků.

"Když jsem v roce 2004 vyhrál s klubem Tampa Bay Lightning Stanley Cup, bylo to úžasné završení kariéry," vybavuje si bývalý útočník Dave Andreychuk. "Ale mám-li být upřímný, i kdyby se to tehdy nepovedlo, zas tolik by se nezměnilo. I tak bych mohl říct, že jsem během těch let v NHL nastupoval vedle spousty skvělých hráčů, zažil mnoho skvělých chvil, našel vynikající kamarády. Se vstupem do Síně slávy je to v něčem jiné a v něčem podobné. Předně taky moc dobře víte, že vám to nemůže spadnout do klína jen tak. Že je za tím strašně moc práce."

Naposledy bylo v pondělí do společnosti vyvolených vybráno sedm nováčků. Vedle právě zmíněného Andreychuka patří do party pro rok 2017 i další forvardi Teemu Selanne, Mark Recchi a Paul Kariya, spolu s bývalou hokejistkou Danielle Goyetteovou, vlastníkem Boston Bruins Jeremy Jacobsem a univerzitním koučem Clarem Drakem.

"Jasně - žádný mladý kluk na začátku kariéry nesní o tom, že se jednou dostane do Síně slávy. Maká kvůli jiným cílům," přemýšlí Andreychuk, který si na uvedení mezi nesmrtelné ikony počkal devět let od požadovaného limitu - tří sezon po ukončení kariéry. "Aktivním hokejistům jde o to, aby se udrželi v NHL, aby byli úspěšní. Až když skončí, začne jim to vrtat hlavou: Ty jo, mohli by mě do té Síně vybrat? Ale nemáte to ve své moci, v tom je ten rozdíl oproti předchozí kariéře. Jsem vděčný za to, že mi to bylo dopřáno. A jestli k tomu dojde teď nebo za deset let, to už není důležité."

Spolu s ostatními se oficiálně dočká 13. listopadu, kdy k jejich inauguraci dojde při slavnosti v Torontu.

Střelec 640 gólů bude mít rozhodně důvod k hrdosti. Do Síně se totiž nedostane zdaleka každý znamenitý hokejista. Do téhle unikátní dvorany založené roku 1943 třeba stále ještě nezvolili někdejšího vynikajícího útočníka 90. let Theorena Fleuryho, který se přitom dlouho musel prát s drsným životním osudem. Není tam ani Jeremy Roenick, Mike Richter, Peter Bondra, mnozí další.

Jak že to říkal Andreychuk? Mít a nemít Stanley Cup, to je do jisté míry ve vašich rukách. Být a nebýt v Síni slávy, to záleží na volbě a uznání od druhých.

"Pro mě je to obrovská čest," radoval se další oceněný Teemu Selanne. "Když mi to Lanny McDonald volal, úplně jsem pookřál. Je neuvěřitelné, když se podívám, do jaké společnosti mě to řadí. Už se nemůžu dočkat listopadu."

Právě McDonald je předsedou osmnáctičlenné skupiny, která nové adepty vybírá. Aby byl kandidát přijat, musí být buď na deseti volebních lístcích, případně mít 75% podporu. Bez letošních uvedených je v Síni slávy NHL 271 hráčů (z toho čtyři ženy), 105 osob zařazených do kategorie "stavitelé" a šestnáct rozhodčích. Jediným Čechem mezi elitou je Dominik Hašek, za Slovensko nechybí od roku 1998 Peter Šťastný.

Co je důležité - mnoho zvolených na rozdíl od Haška Stanley Cup nikdy nevyhrálo. Platí to o Matsi Sundinovi, Pavlu Burem, Adamu Oatesovi, ale i o Marcelu Dionneovi, Patu Lafontaineovi, Darrylu Sittlerovi.

"Jen proto, že jsme nikdy nezvedli ten pohár nad hlavu, nejsme o nic horší hokejisté," mínil před lety Dionne, vítěz Art Ross Trophy z roku 1980.

Zrovna jemu, nezpochybnitelné legendě, by jistě nikdo neodporoval. Přestože nejlepší je samozřejmě dosáhnout na oba dva milníky, tak jako se to povedlo dalšímu letošnímu premiantovi Recchimu. Za 22 let své kariéry Stanley Cup vyhrál hned třikrát - roku 1991 s Pittsburgh Penguins, roku 2006 s týmem Carolina Hurricanes, o pět let později s Boston Bruins.

I na tak úspěšného muže přišlo velikánské dojetí, jen co se doslechl o svém uvedení mezi hokejové ikony.

"Nemohu dostatečně poděkovat za to, že došlo i na mě," prohlásil. "Cítím se díky tomu báječně. Chápu to jako sladkou tečku za celou hráčskou kariérou."

Je to jen patnáct dnů, co si zase jednou sáhnul na Stanley Cup; tentokrát jako člen trenérského týmu Penguins. Pár měsíců poté, co si vzal svou druhou ženu Kim. A pár týdnů, co jeho syna Camerona draftovali do OHL.

Čert vem, co z toho je vlastně víc.

"Nechci srovnávat. Je skvělé prožívat tohle všechno během jediného roku," rozplývá se. "V den, kdy mi o mém uvedení do Síně slávy volali, jsme měli naplánováno rodinné barbecue. Původně jsem nechtěl, ale nakonec jsem si k němu přiťuknul šampaňským."

Přípitků totiž není nikdy dost. Ani když už vám brusle visí doma na hřebíku.

Ctete více