rutta

Někdy pár čísel přebije sebedelší větu, vlastně i celý odstavec. V případě českého obránce Jana Rutty je tou magickou cifrou 19:28.

Přesně tolik minut a sekund odehrál třicetiletý bek celku Tampa Bay Lightning ze čtvrtka na pátek proti Carolina Hurricanes. V žádném z dosavadních utkání letošní sezony nepobyl na ledě déle, než při téhle výhře 3:1.
Berme to jako důkaz, že výraz nenápadný nemusí vždycky znamenat nepotřebný. Že oporou není jen ten, kdo má v životopise nejvíce hattricků a účastí v All-Star Game.
"V defenzivě je úkolem nás obránců především to, abychom soupeři nedali čas a prostor. A v tom Jan odvádí skvělou práci," chválil svého evropského spoluhráče Ryan McDonagh.
Rutta bývá často přehlížený. Na tiskovkách zrovna nepatří k nositelům košatých historek, není nijak výstřední, netrhá ani statistické bločky - v osmnácti zápasech aktuálního ročníku si zatím připsal čtyři asistence.

rutta1

I po duelu proti Hurricanes se mluvilo spíš o Michailu Sergačovovi, jenž se uvelebil na nedávném Ruttově místě v prvním páru Tampy.
Byl k tomu pochopitelně důvod - nadějný dvaadvacetiletý Rus zahrál vedle Victora Hedmana skvěle, dal důležitý gól. Zásadně přispěl ke třetí výhře Tampy za sebou, která tým drží na druhé příčce Discover Centrální divize.
Jenže z Ruttova pohledu je docela typické, že na českého poctivce se i tentokrát zase tak trochu pozapomnělo. Navzdory jeho zmíněnému časovému údaji, navzdory tradiční spolehlivosti. Navzdory dvěma plusovým bodům v hodnocení plus minus.
"Hlavní je, že jsem konečně za sebou nechal všechny zdravotní trable," radoval se už před časem. "Minulou sezonou jsem byl až příliš často mimo hru, proto se mnohem radši koukám dopředu."
Ostatně přeřazení z elitní dvojice ke Callanu Footeovi nemusí chápat jako osobní degradaci. Kouč Jon Cooper totiž k rošádě přistoupil zejména proto, aby podpořil růst Sergačova, z něhož se má jednou stát mimořádné eso.
"Jakmile jsem Michaila viděl vedle Victora, bylo to, jako když vedle sebe stojí starší a mladší bratr," popisoval Cooper. "Už to tak chodí, že ten mladší nechce staršího zklamat, takže se snaží, co nejvíc to jde, a hodně se tím zlepšuje. Vím, že Sergačov k Hedmanovi velmi vzhlíží. Tohle spojení může pomoci jim oběma."
A Rutta? Toho bez ohledu na místo v sestavě těší především fakt, že vůbec může být součástí tak výjimečné hokejové mašiny, jaká se zrodila v kraji krokodýlů a znamenitých doutníků.

RuttaPrimary122

"Musíme do toho chodit se stále stejnou vervou a elánem, pak budeme i nadále úspěšní," řekl po čtvrtečním rozbruslení. "Já jsem ze všeho nejvíc šťastný, že v těchto časech vůbec můžeme hrát hokej. Že se nám každou chvílí mění program kvůli odkládání a dohrávání zápasů? Tak ať. Jakmile nám zavelí, že je čas hrát, tak prostě jdeme."
Šampion posledního Stanley Cupu je i podle těchto slov šťastná povaha. Byť jeho cesta na vrchol trvala déle než u lecjakého vrstevníka, došel mezi elitu také. Trpělivě, bez výrazných výkyvů. Nezdá se to, ale v NHL už je tři a půl roku. A pakliže má nějaké slovo vystihnout jeho poslední americké počínání, pak je to stabilita.
Během loňského ročníku stihnul odehrát 33 zápasů, měl v nich bilanci 1+6, navrch plus šest v hodnocení pobytu na ledě. Podobná čísla atakuje i nyní, v kolonce plus minus je momentálně na +8.
Pochvaluje si svou herní pohodu a sebedůvěru. Těší ho příjemné počasí na Floridě. I to, že se na stadion Tampy dostala díky mírnému uvolnění protipandemických opatření alespoň hrstka fanoušků.
"Bylo moc hezké je vidět v ochozech. Přestože jich zatím bylo jen pár," řekl. "Diváci mi na hokeji strašně chybí, s nimi to bude mnohem lepší."
Více k tématu: [Důkaz z Floridy: Trendem jsou velké obraty]
Byť připouští, že jednu velkou výhodu prázdné zimáky přece jen mají.
"Je skvělé, že na ledě krásně slyšíme pokyny brankáře Andreje Vasilevského," uznal. "On je typ gólmana, který perfektně čte hru. Takže se dost hodí, když nemusí nikoho překřikovat."
A přece se asi nemůže dočkat, až bude Vasilevského hlahol znovu zanikat v řevu z tribun. Tím spíš, pokud ten řev bude oslavný. Jak je v Tampě ostatně zvykem.