Skip to main content

Hanzalova motivace: Syn se těšil, až mě uvidí hrát

Český centr Dallasu vypráví o dlouhé rekonvalescenci i nesnadném návratu do NHL

Napsal Josef Cafourek / NHL.com/cs

V naší nové rubrice 'Na střídačce s...' vám každý čtvrtek nabízíme rozhovory s hráči NHL či zajímavými osobnostmi okolo ligy. Tentokrát jsme vyzpovídali centra Martina Hanzala z Dallas Stars.

Martin Hanzal má za sebou přinejmenším po sportovní stránce dost těžké období. Od února nemohl hrát a dlouho ani trénovat, rekonvalescence po operaci zad mu nakonec zabrala téměř deset měsíců. Teď je zpátky a snaží se přizpůsobit tempu zase o něco rychlejší NHL.

"Chvíli to ještě potrvá, ale je fajn, že hraju. To dlouhé období bez hokeje bylo asi nejtěžší v celé mojí kariéře," říká jednatřicetiletý centr Dallas Stars v rozhovoru pro NHL.com/cs.

 

[Volte kapitány pro NHL All-Star Game 2019!]

 

Jak si užíváte, že po dlouhé době jste znovu hráčem NHL?

"Užívám... To asi není to správné slovo. Je hrozně těžké naskočit do rozjetého vlaku. Je znát, že jsem deset měsíců nehrál a NHL se každý rok zrychluje. Vpadl jsem do zápasu a jen jsem zíral. Vždycky jsem byl silný v tom, že jsem si dokázal udělat prostor tělem, odstavit soupeře. Ale to načasování bylo najednou pryč. Připadal jsem si úplně mimo. Zatím jsem odehrál pár zápasů a spíš než že bych si to užíval, se snažím, abych to dohnal."

Můžete popsat, jak celá ta dlouhá rehabilitace probíhala?

"První čtyři měsíce jsem nesměl vůbec nic. To bylo asi to nejtěžší, protože jako sportovec jsem zvyklý pořád něco dělat. Když jste najednou jen doma, tak vám to nepřidá. Byl jsem asi i docela nepříjemný. Takže musím poděkovat manželce i celé rodině, agentovi i doktorům, že jsem to nakonec zvládl. Po těch čtyřech měsících jsem mohl začít posilovat břicho, záda a zhruba kolem šestého měsíce už jsem začal bruslit. Po sedmi osmi měsících už jsem trénoval s klukama a teď jsem konečně začal hrát."

Jak těžké bylo provádět celou tu úmornou práci, s vidinou hokeje víc než za půl roku?

"Bylo to šílený. Asi to nejtěžší, co jsem kdy v kariéře dělal. Když se na to dívám zpětně, tak ani nechápu, jak jsem to mohl zvládnout. Ale hnalo mě dopředu, že mám ještě rok a půl smlouvu a můj syn, kterému teď bude sedm let, už tomu rozumí a těšil se, až mě uvidí v zápase. To mě motivovalo nejvíc. Jsem rád, že jsem to zvládnul a že můžu ještě chvíli hrát."

Zdravotní problémy vás poslední dobou trápí docela výrazně, už před třemi lety jste byl na operaci, která vám ukončila sezonu. Nebál jste se, co udělá se zády další chirurgický zákrok?

"Na operaci zad už jsem byl dvakrát. Poslední dvě sezony jsem ale hrál i přes bolest. A ta díky té poslední operaci zmizela. V tom je to určitě pozitivní, hodně se mi ulevilo. Sice mám sešroubované dva obratle, ohebnost už není taková, jako bývala. Ale to se nedá nic dělat, s tím se musím popasovat."

V jednom z prvních zápasů po návratu se zdálo, že už jste zase ve svém živlu. Dal jste gól, předvedl parádní hit na Joonase Donskoie ze San Jose...

Video: Hanzalův první gól v sezoně

"Já hraju vždycky fyzický hokej; před brankou, v rozích se srážím. Takže jsem to chtěl hned od začátku vyzkoušet, jestli to bude držet - a zatím to drží. Ale než se budu cítit stoprocentně, než budu hrát opravdu ten svůj hokej, to asi ještě chvilku potrvá."

V dalším utkání proti Sharks jste nenastoupil. Proč?

"My jsme takhle byli domluvení, že když se hrají dva zápasy ve dvou dnech po sobě, že ten druhý si můžu odpočinout. Musím začít pomaleji. Jsem rád, že tomu trenéři tady rozumějí, že nechtějí, abych hrál od začátku dvacet minut. Tělo si musí zvyknout, pak to bude mít nějaký smysl."

Jak doháníte ztracenou fyzičku?

"To ani moc nejde. Když jsem bruslil sám, tak jsem si už říkal, že je to dobré, ale pak jsem vlétl do zápasu a jen jsem koukal. Jak říkám, NHL se pořád zrychluje a je to znát. Před pár lety se takhle nehrálo, teď je to vlastně jen o rychlosti a ti kluci, kteří do NHL přicházejí jako teenageři, v tom mají samozřejmě výhodu."

Vy však máte v sestavě Dallasu důležité místo, kouč Jim Montgomery vám věří. Staví vás na přesilovku, leckdy i do druhého útoku...

 

[Více k tématu: Kluby většinou chtějí od nových koučů rychlé změny]

 

"Ony jsou každý zápas ty lajny jiné, takže to, jestli jsem byl někdy ve druhé formaci, bych neřešil, protože pak se to stejně promíchá. Je mi celkem jedno, s kým hraju, hlavně se potřebuju soustředit na sebe, abych byl týmu vůbec platný."

Jak se srovnáváte s odlišnou taktikou trenéra Jima Montgomeryho, který není takový pes obranář jako někdejší kouč Ken Hitchcock?

"Systém je jiný, než jsme hráli loni. Je to ofenzivnější, nový trenér vyžaduje agresivnější styl. Loni to bylo víc do obrany. Zatím se s tím sžívám a ještě mi asi chvilku potrvá, než budu plnit přesně to, co se po mně chce. "

Z hlediska celého týmu však výsledky nejsou tak špatné, co říkáte?

"Je to hodně na houpačce. NHL je strašně vyrovnaná, prohrajete jeden dva zápasy a dva tři týmy pod vámi jsou rázem zase vepředu a odsunou vás třeba mimo postupové pozice. Je to o pár bodech. Zatím se okolo těch postupových příček držíme, ale musíme přidat a všichni to víme. Máme ještě pár zraněných; až se vrátí a všichni si ještě víc osvojíme herní systém, tak to by to mělo šlapat líp."

V kabině s vámi sedávají i další dva Češi: obránce Roman Polák a útočník Radek Faksa, který s vámi dokonce občas hraje v jednom útoku. Jak si to užíváte?

Video: Polák dal bekhendem svůj první gól v dresu Stars

"Je to fajn. Já byl vždycky v týmu, kde bylo hodně Čechů - tedy kromě Minnesoty, ale tam jsem byl jenom chvilku. Je prima, že si můžeme popovídat v rodném jazyce. Že zajdeme na večeři. Žije tu i Aleš Hemský, který má americkou manželku, takže se vídáme i s nimi a je to příjemné."

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.