Skip to main content

Šanci na NHL si musím vyčekat, ví Kořenář

Český gólman bojuje druhým rokem na farmě San Jose. Sharks hodně dávají na starší hráče, popisuje

Napsal Michael Langr @NHLcz / nezávislý autor NHL.com/cs

V rubrice '10 otázek' vám každý čtvrtek nabízíme rozhovory s hráči NHL či zajímavými osobnostmi okolo ligy. V dalším vydání jsme vyzpovídali brankáře Josefa Kořenáře, který bojuje na farmě o pozvánku do prvního týmu San Jose Sharks.

Nesnadné období prožívá Josef Kořenář s mančaftem San Jose Barracuda. Ten je na přelomu kalendářního roku nejhorším týmem American Hockey League, ze 29 zápasů má jen deset výher a 22 bodů a přes děravou obranu inkasuje spousty gólů. S takovými výsledky je pro českého brankáře těžké udržet standard, který nastavil ve své první profesionální zámořské sezoně, kdy končil s úspěšností 91,1 procenta.

V té současné mu průměr vyskočil na 3,25 branky na zápas a úspěšnost spadla na 88,8 procenta. Není výjimkou, že dostává osmi- či devítigólové příděly, které mu čísla hodně kazí. Přesto zůstává jednadvacetiletý talent z Pelhřimova příslibem pro budoucnost San Jose Sharks, byť sám ví, že cesta do NHL nebude právě v tomto klubu snadná.

"V San Jose hodně sázejí na zkušenosti. Musím si tu šanci vybojovat a vyčekat," tuší Kořenář.

V této sezoně se vašemu týmu nedaří, dostáváte spousty gólů. Jaké to je chytat duely, ve kterých inkasujete osm nebo devět branek?
"Co se dá dělat... Člověk musí zůstat soustředěný. Jsou zápasy, kdy na mě jedou deset brejků a dají z nich šest gólů. Trenéři mi v takových chvílích říkají, že se nic neděje, že i takové zápasy jsou a že se s tím člověk musí srovnat."

Přitom jste naopak měl i hodně povedená utkání. Na podzim jste v jednom zápase inkasoval devět branek, ale v říjnu jste taky vychytal dvě čistá konta, v listopadu pak málem třetí...
"Ono to bude o celém týmu i o tom režimu tady. Jeden den hrajeme hrozně, druhý den je to najednou diametrálně odlišný výkon. Obvykle nám ten první zápas nejde a pak je to lepší. Asi je to i tím, že zatímco v NHL hrají skoro obden a hokejisté jsou v tempu, tady hrajete dva zápasy o víkendu a pak máte pět dní volno. Bavili jsme se o tom i s Radimem Šimkem, jak je tohle těžké. Tím spíš pro gólmana: může se mu třeba povést jeden zápas a dostane hned druhý, což pro druhého brankáře znamená nechytat třeba 14 dní. A po takové době jít do brány je dost specifické."

V minulém ročníku se vám dařilo, říkali o vás, že máte šanci na první tým. Tím spíš, když dvojka Aaron Dell prožíval slabší období. Nečekal jste přece jen, že vás povolají nahoru?
"Asi každý fanoušek, co zná Sharks, tak ví, že trenéři a vedení tam hodně dávají na starší hráče. Takže jsem s tím počítal hodně málo, že by se něco takového stalo, protože vím, jak to tady chodí. Že by mě poslali hned v první sezoně do NHL, bez zkušeností, po nějakých dvaceti dobře odchytaných zápasech na farmě? To jsem věděl, že se tady nestane."

Máte v sobě potřebnou trpělivost?
"Jasně, u gólmana nepřijde ta šance hned jako u hráčů. Ten může být osmnáctiletý, povede se mu pět zápasů, dá 10 nebo 15 bodů a může (v NHL) být hned. To gólmanovi se může povést celá sezona, ale ani tak se tam nedostane. Je to takový specifický post. A já jsem s tím srozuměný."

 

[Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš Facebook a Twitter!]

 

Jak jste se zabydlel v San Jose? Cítíte se tu pohodlně?
"Určitě jo. Je to přece jen druhý rok, člověk tady má už něco za sebou. Zná víc lidí, ví, kde co je, už je to v podstatě takový druhý domov."

Určitě je výhoda, že farma Sharks sídlí ve stejném městě a dokonce i stejné hale jako první tým, že?
"Jasně. Asi i pro nás je to takové uklidňující. I když jak pro koho: možná pro někoho je to spíš stresující, protože každý zápas, kdy Sharks nehrajou, se tady na nás vedení a trenéři zeshora dívají. A pro hráče z AHL je dobré se tady ukázat. Tuhle sezonu se hodně stává, že hráči pendlují, každý týden někoho posílají nahoru dolů. Pro ty kluky je to lepší, než když to má člověk daleko."

Chodíte se i vy dívat na zápasy Sharks?
"Občas chodíme. Když je možnost, máme volno, tak zajdeme. Je to pěkné, když hrají pro 17 tisíc lidí; je to něco jiného, než když na nás do téhle velké haly (SAP Center) přijdou dva tisíce lidí. I když teď se ani Sharks nedaří tak, jak bychom si představovali."

Sám máte za sebou netradiční cestu směrem k NHL. Nedraftovali vás, chytal jste americkou vysokoškolskou soutěž. Pak jste se vrátil do Jihlavy a najednou jste v AHL. Jak se to celé seběhlo?
"Já jsem měl projít draftem, ale neprošel jsem, a pak mi bylo řečeno, že jestli chci myslet na NHL, tak jedině že bych šel do USHL, abych byl tady skautům víc na očích. Druhý pan agent mi naopak zase řekl,  že to tak dobře nevidí a radši at si vyberu a začnu si budovat pozici doma. Já jsem si řekl, že to zkusím v Americe, že tím nemůžu nic zkazit - a pomohlo mi to. Hodně. Menší hřiště, všechno bylo rychlejší, na všechno málo času, jiné úhly, navíc mi ta sezona docela vyšla. To byl zlomový rok. Šel jsme na nováčkovský kemp a po týdnu mě podepsali Sharks. Hledalo se pak, kde budu hrát, byl jsem v Benátkách a pak v Jihlavě, zachytal jsem si dost. Byl tam na mě tlak, protože oba týmy hrály dole, to mi taky pomohlo. Každý zápas na mě šlo přes 30 střel, byl to úplně jiný hokej. V USHL byli mladí kluci splašení, tam si každý dělá co chce, extraliga (baráž) v Jihlavě byla něco jiného. A v AHL je to zase opak, tady jsou hráči mladí a rozlítaní."

Jaké bylo být v 18 letech v Lincolnu, v novém prostředí daleko od domova?
"Byl jsem tam sám, asi devět nebo deset měsíců. Měl jsem v plánu dostat se domů na Vánoce, ale natáhl jsem si vazy v kotníku a nikam jsem neletěl, protože někde pajdat po letišti se mi nechtělo, takže jsem tam byl skoro celý rok. Dalo mi to hodně. Popasoval jsem se s angličtinou, bydleli jsme čtyři kluci v jedné rodině. Po dvou měsících jsem si sice říkal, že nevydržím, ale překousl jsme to."

Video: Rittich vychytal Couturiera a zajistil Flames výhru

Přes léto trénujete v Jihlavě s Davidem Rittichem, který se už prosadil jako jednička Calgary Flames. Je pro vás vzorem? A jaký je?
"On je to trochu takovej blázen; s ním se člověk nenudí. Přes dva měsíce jsme trénovali dvakrát denně a tam je vždycky o zábavu postaráno. Trenér Honza Dršata nám dá cvičení, co máme dělat, a jak on si to vždycky umí sám vtipně okomentovat, to nikdy neomrzí. Nedovedu si představit, že bych dva měsíce trénoval s kamennou tváří, takže jsem rád, že tam je."

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.