Skip to main content

Prospal před finále: Vyhrají Sharks, MVP Pavelski

Napsal Václav Prospal / NHL.com

Někdejší vynikající útočník a dvojnásobný světový šampion Václav Prospal, jenž má za sebou 1108 zápasů a 765 bodů v NHL a v září bude asistentem trenéra české reprezentace na World Cupu, píše jako expert NHL.com o tom, co ho zaujalo, přináší své postřehy z hokejového světa i pohled na další vývoj v lize.


Vrcholící play off nabízelo opravdu parádní hokeje. Finále konferencí, to byla fantastická představení, kluci nechávají na ledě všechno. Dívám se na to z obou stran a chápu tu radost na jedné i to obrovské zklamání, tu prázdnotu na druhé straně, kde je najednou konec.

Hráči nikdy neví, jestli se ještě někdy dostanou takhle daleko. A čím jsou starší, tím je to pro ně horší, tím víc si to uvědomují. Mladí takhle nepřemýšlí. Já jsem si hned první rok v NHL zahrál s Philadelphií finále Stanley Cupu, bylo mi 21 let a myslel jsem si, že se to bude opakovat každý rok.

Od té doby jsem se tam nikdy nedostal. A až po třicítce jsem začal přemýšlet o tom, kolik těch šancí vlastně ještě bude a jestli vůbec budou nějaké další. Tehdy ve Philadelphii tam se mnou hrál Dainius Zubrus, který je teď ve finále se San Jose. Ten byl první rok v NHL taky hned ve finále a od té doby mu deset let trvalo, než se dostal přes druhé kolo.

Myslím, že právě tohle bude hnát San Jose ve finále dopředu, že budou mít obrovský 'drive' a touhu. Protože veteráni jako Joe Thornton nebo Patrick Marleau na takové chvíle čekali celou kariéru.

Překvapilo mě, o kolik byl Pittsburgh rychlejší

Ve finále Východní konference mě překvapilo, o kolik Pittsburgh byl lepší a rychlejší. Jak moc dokázal Tampu téměř v každém zápase přestřílet, obrovským rozdílem. Pro mě to bylo hodně velké překvapení, protože jsem čekal dva stejně rychlé týmy, ale Penguins byli nakonec o dost rychlejší než Tampa.

Díky tomu dokázali vyhrát, i když se oba jeho gólmani Murray s Fleurym prostřídali, protože tam byl tlak na trenéra Mika Sullivana. Ale i tak se nováček Murray dokázal oklepat a s klidem ty těžké situace zvládl.

Lightning přišli o Bena Bishopa, ale vůbec bych porážku nakonec nesváděl na náhradníka Andreie Vasilevskiyho. Protože ten byl podle mého nejlepším hráčem Tampy v celé sérii. Skoro v každém zápase chystil 35, 40 střel. To jsou neskutečná čísla, zvlášť na play off, ve kterém se hraje hodně těsný, defenzivnější hokej.

Největší rozdíl byl v tom, že Penguins se dokázali přes ten obranný val Tampy dostat, sypat střely ze všech stran a vytvořit si velké množství šancí. Probudily se i hvězdy Crosby s Malkinem, ale pořád šlo o to, že Pittsburgh měl čtyři lajny, které se všechny podílely na gólové produkci. Kdežto Tampa bojovala, ale ze třetí a čtvrté lajny přispěl jen jednou Callahan a Boyle, který dal v jednom zápase dva góly.

V šestém ani sedmém zápase se navíc vůbec neprosadili klíčoví útočníci Kucherov s Johnsonem. Jak nám to říkal John Tortorella: Jejich nejlepší hráči byli prostě lepší než naši nejlepší hráči. Takhle to platilo na Pittsburgh s Tampou.

Conn Smythe Trophy? Pavelski

O síle San Jose svědčí síla Západní konference. Podívejte se, kolik týmů z Východu dokázalo vyhrát Stanley Cup za poslední léta: Boston Bruins v roce 2011 a od té doby nikdo. Západ je plný fyzicky velkých týmů s vysokými, důraznými hráči, týmů, co dobře bruslí a mají výborné gólmany. Sharks se v něm ze šestého místa dokázali prodrat až do finále, porazit velké a tvrdé celky Los Angeles i St. Louis i Nashville, který měl velké osobnosti a hrál ve druhém kole uvolněně až do sedmého zápasu.

Martin Jones je vynikající, San Jose má čtyři formace schopné rozhodnout. A tahouni dokážou tu formu načasovat na nejdůležitější část sezony. Sharks mají neskutečnou první lajnu s Thorntonem, Pavelskim a Tomášem Hertlem. Podívejte se, kde byl Tomáš loni, kdy se trápil, a kde je teď. Na obou stranách finále budou nádherné životní scénáře.

Kandidátem na Conn Smythe Trophy je pro mě zatím jednoznačně Pavelski. Je fantastické sledovat kluka s menší postavou, který už toho taky má hodně za sebou a teď si jde za snem tak, že v play off nastřílel v 18 zápasech 13 gólů. Je to lídr na svém místě, kapitán jak má být. Pro nás je zajímavé ho sledovat i proto, že bude v týmu USA soupeřem české reprezentace na Světovém poháru. Je skvělou ukázkou vůdcovství a toho, jak být správný kapitán.

Tip na vítěze Stanley Cupu: Sharks v šesti zápasech

Favorizuju San Jose. Máme tam dva Čechy (Hertla a Romana Poláka), byl by to pro ně fantastický úspěch. Proti Penguins se mi jde těžko, protože jak už jsem popisoval, mám blízko k jejich trenérovi Mikeovi Sullivanovi, ale myslím, že Sharks vyhrají. Tím, jak je ten tým postavený, jaké má šance z hokejového hlediska. Je větší, využívá všechny lajny, ale ta první hraje fantastický hokej.

Sharks mají velmi dobrého gólmana, ale tady bych výhodu neviděl, protože i Murray je perfektní. Ale San Jose má o trošičku lepší obranu a o trošičku lepší útok.

World Cup: Vždycky se na někoho nedostane

Hodně se hovořilo o nominaci na World Cup. Když hráli Češi na mistrovství světa, tak jsme to neřešili, protože trenéři v Moskvě se logicky věnovali šampionátu. Ale hned po vypadnutí to nabralo na intenzitě, strávili jsme s Josefem Jandačem strašně moc času na telefonu a každý z nás asistentů měl poradní hlas. Byly to obsáhlé debaty, kde jsme vážili všechna pro a proti. Konečné rozhodnutí bylo na Pepíkovi, ale je super, že nám dal tolik prostoru a naslouchal našim názorům.

Vždycky tam budou hráči, co se do nominace nevešli. U nás se hodně se probíralo jméno Jirky Hudlera. Ale v každém týmu je vynikající hokejista, který v nominaci není. Podívejte se na Phila Kessela, který hraje fantastické play off, a do výběru USA se stejně nedostal. Z každého týmu vám z voleje řeknu dvě tři velká jména, která tam nejsou. Kanada nevzala Corey Perryho, jednoho z nejlepších střelců na světě. Švédové nemají Johna Klingberga, to je velmi šikovný bek, který v sezoně v Dallasu udělal skoro 60 bodů. Rusové nemají Kovalchuka ani Radulova...

Jde o to, že tým není výběr těch nejlepších individualit z každé země. Ale soubor jedinců, kteří mají svou roli: někdo je tam na černou práci, někdo na různé aspekty hry jako oslabení, vhazování, defenzivu, souboje u mantinelu... Musí se to složit jako puzzle z těch, kteří do toho zapadají.

Já jsem to jako hráč taky zažil. Vláďa Růžička mě nevzal na olympiádu 2010 do Vancouveru. A v té době jsem byl druhý nejproduktivněšjí Čech v NHL. Vláďa si prostě vybral jiné hráče a já jsem se s tím musel smířit. Na to má právo každý trenér.

Ctete více