Skip to main content

Prolomený led: Eliáš se učil anglicky u talk show

Napsal Michael Langr / NHL.com

Během sezony NHL 2015-16 vám NHL.com/cz nabízí náhled do života hokejistů v novém seriálu Prolomený led. Poznejte hráče od veteránů až po nováčky včetně největších českých hvězd v dotaznících nebo tématických speciálech.


Skoro po čtyřech měsících si Patrik Eliáš zahrál zápas NHL. Devětatřicetiletý útočník New Jersey Devils se prvně od 19. prosince objevil v sestavě v duelu s Buffalo Sabres.

Po operaci pravého kolena stihne ještě dva zápasy základní části. Možná to budou ale i poslední dvě utkání v Eliášově obdivuhodné zámořské kariéře, kterou odstartoval v sezoně 1995-96 a probil se v ní ke dvěma Stanley Cupům i na pozici nejproduktivnějšího hráče historie Devils.

"Od prvního okamžiku co Patrik přišel mezi nás, to byl opravdový Devil," řekl dlouholetý generální manažer klubu Lou Lamoriello.

Na možném sklonku kariéry zavzpomínal Eliáš pro NHL.com/cz na své začátky.

Vybavíte si, koho z hokejistů jste obdivoval jako malý žáček, který trénoval na stadionu v Třebíči?
Vzhledem k tomu, že hokej hráli i moji dva starší bráchové Radek a Zdeněk, tak právě oni byli mými vzory.

Vaším trenérem v žácích byl i mistr světa z let 1947 a 1949 Vladimír Bouzek, vzpomenete si na něj někdy?
Určitě ano, protože to byl první trenér, který v nás probudil takovou tu týmovou soudržnost, že za něčím jdeme společně a musíme tomu každý něco obětovat.

Trpěla tehdy škola hodně?
To ani ne, protože jsme byli sportovní třída, takže v něčem musel být hokej prvořadý. I když je pravda, že na zimáku jsem tehdy trávil celé dny, což ale v té době nebyla výjimka.

Vzpomenete si, v kolika letech jste dostal svou první hokejku?
To už asi ne, ale vybavím si tu první 'pořádnou'. Do Třebíče jezdili hrát západní Němci a od nich jsem měl ohranou profi hokejku. Sice trochu delší, ale byl jsem za ni strašně rád.

Jak jste nesl svůj odchod do kladenské juniorky?
Moc dobře ne. Domů jsem se dostal jednou za měsíc. O víkendech jsem býval zavřený na internátu, občas jsem si i pobrečel, ale otrkal jsem se a nakonec mi to pomohlo. Nedávno jedna naše známá vykládala, jak je nešťastná, že její dcera odjíždí v devatenácti studovat vysokou školu. Tak jsem si vzpomněl, že já už ten odchod z domova absolvoval o dost dřív.

Když na konci roku 1989 v tehdejším Československu padl komunistický režim, myslel jste na to, že byste chtěl hrát v NHL?
To mi bylo třináct... A v té době tady o NHL nikdo moc nevěděl. Já spíš snil, že bych mohl hrát za reprezentaci, pokud možno se svými bratry.

Stýskalo se vám, i když jste odletěl za moře?
To už ne. Jak jsem říkal, byl jsem otrkaný, ačkoli anglicky jsem moc neuměl. Ale byl tu už Sejček (Petr Sýkora). Jeho si ovšem Devils nechali v prvním týmu a já musel na farmu do Albany. Tam mi ale strašně moc pomáhal Krzysztof Oliwa, na toho nedám dopustit.

Někdo se anglicky učil sledováním televizních seriálů, praktikoval jste to podobně?
Nejlíp se naučíte tím denním mluvením v běžných situacích. Já ale hodně koukal na talk show. Nejdřív jsem nerozuměl skoro ničemu, ale postupně jsem se do toho dostal. Lidi ve studiu se smáli, tak jsem si říkal: Aha, nějaký vtip. Ale pak už jsem se smál s těmi lidmi. To jsem byl na dobré cestě.

Pořád tyhle pořady sledujete, nebo si radši pustíte film?
S manželkou a dcerami na Vánoce hodně koukáme na pohádky. Ale já mám rád české filmy obecně. Třeba nedávno jsem koukal na film Malý velký hokejista, který se na začátku osmdesátých let natáčel na zimáku ve Zlíně. Jako bych viděl sám sebe. Vždycky si vybavím cesty autobusem na zápasy, kolik u toho bylo srandy.

Kdyby jednou vznikl film o vás, kdo by vás měl hrát?
Orlando Bloom! Ten se líbí holkám...

Ctete více