Něco je špatně. Hvězdy Predators selhaly

Cosi je špatně. A je potřeba s tím rychle něco udělat.
Málokterá věc je totiž v současné NHL tak nepopulární jako sestupná tendence - a přesně tu vykazují hokejisté Nashville Predators.

Jeden z nejambicióznějších týmů ligy má po sezoně, v šestém duelu série 1. kola Západní konference proti Dallas Stars padl v prodloužení a po konečném stavu 2:4 na zápasy míří na dovolenou. "Je to strašně těžké. Tohle hořké sousto ani nedokážu spolknout," hlesl obránce P.K. Subban.
Zvlášť při pohledu na předchozí sezony jeho klubu.
V roce 2015 se po dvouleté pauze konečně dostal do 1. kola play off. O rok později vypadl ve 2. kola a v roce 2017 hráli Predators finále Stanley Cupu proti Pittsburgh Penguins. Působili našlapaně, bez viditelných slabin. Stvrdili to následnou skvělou základní částí, v níž oslavili zisk Presidents' Trophy.
Jenže loni je ve 2. rundě vyřadili Winnipeg Jets a právě Subban tehdy povídal: "Musíme léto využít k tomu, abychom byli lepší, rychlejší a silnější. Potřebujeme si odpočinout, zotavit se a potrénovat. Tak, abychom byli připravení za rok vyhrát."
No a v dubnu 2019 všechno dopadlo ještě hůře. Prohrát s Dallasem, který do vyřazovacích bojů proklouzl na poslední chvíli, to je pro Predators rána. "Zklamání. A velké. Nedokázali jsme to," smutnil kapitán Roman Josi.

Proč Nashville vypadl
Pro šéfy klubu musí být poněkud strašidelným faktem to, jak moc se znovu vyjevily neduhy z play off 2018. Tým nezvládal duely na domácím ledě a měl v nich negativní bilanci (loni 3-4, letos 1-2). Drhly přesilovky. A především mlčeli ti, od nichž se nejvíce čekají góly.
Varováním patrně měla být už základní část. Ano, Filip Forsberg (28+22) a Viktor Arvidsson (34+14) byli omezeni zraněními, přesto je alarmující, když má nejproduktivnější muž takto kvalitního mužstva jen 64 bodů - tolik jich za 80 startů posbíral Ryan Johansen.
No a v sérii proti Dallasu byly statistiky této elitní útočné formace vyloženě tristní: Forsberg a Johansen po dvou bodech, Arvidsson nula. Obrovský kontrast s tím, jak Stars v nejtěžších chvílích podržela úderná lajna Jamieho Benna!
I jinak právem opěvovaný gólman Pekka Rinne byl - tak jako před rokem proti Winnipegu - dokonce vyhnán z branky. Snad jen obranné konstanty typu Subbana a Josiho vše zvládly dle představ.
Více k tématu: [Klingberg poslal Dallas do dalšího kola]
A když budeme důslední: ani generální manažer David Poile, který tým v minulosti mnohokrát skvěle doplnil, letos neměl šťastnou ruku.
Při uzávěrce přestupů přišel z Philadelphia Flyers Wayne Simmonds, který proti Dallasu kvůli zranění stihl jen dva duely. Za to lze GM vinit těžké, ale druhý trejd se vyloženě nepovedl: do Minnesota Wild poslal stále se ještě rozvíjejícího Kevina Fialu za Mikaela Granlunda; sliboval si zkušenosti a citelný přínos pro početní výhody, jenže Fin ve skončené sérii zaznamenal mdlou bilanci 1+1.
"Co říct, když najednou máme po sezoně... Musím pogratulovat Dallasu, hráli dobře. My se musíme na všechno v klidu podívat, poučit se z toho a být lepší," uvedl Rinne.
Jako by v Nashvillu vládl možná až příliš velký klid. Pro srovnání se hodí zapátrat v archivech.
Loni po vyřazení Rinne povídal: "Je hrozně těžké to říkat teď, ale tenhle tým miluju. Jsme jako rodina, jsem na nás strašně hrdý." Jeho nynější slova? "Miluju tenhle tým, miluju své spoluhráče. Cítím, že jsme vážně silní, že máme velký potenciál. Jen to ze sebe musíme vydolovat a ukázat to všem ostatním."

Nashville je ve složité situaci. V současné mimořádně vyrovnané NHL jistě není ostudou vypadnout v 1. kole play off, ale mezi důstojnou porážkou a nenaplněným potenciálem je velký rozdíl. Snadnější úlohu vlastně mají ti, kteří budují mužstvo pro budoucnost a vidí se na trůnu (jehož se v nikdy nemusí dočkat) až za několik let. To kádr Predators má šampionské kontury, nikoli však šampionské výsledky.
Je proto otázkou, zda bude management dál slyšet na skvělou partu, ustálené vazby a nadstandardní vztahy mezi hráči a trenérem, nebo ho klesající křivka výkonnosti v play off vyděsila natolik, že se budou v létě dít velké věci.
Jak ostatně po bolavém vyřazení od Dallasu uznal i Subban: "Všichni si navzájem věříme, jenže tenhle byznys je logicky postavený na výsledcích. A když je nemáte..."
Důvody k optimismu pro sezonu 2019-20
Jedna výhoda je zřejmá: Predators mají i pro příští ročník pod smlouvu kompletní jádro týmu. Věrní a hluční fanoušci z Tennessee tak mohou dál věřit v osvědčenou gólmanskou jedničku, ve skvělé beky - jednu z nejlepších defenzivních formací NHL doplňují Mattias Ekholm a Ryan Ellis - a solidní útočníky.
Více k tématu: [Bishop a skvělá oslabení. Proto Dallas slaví]
Ale právě slovo 'solidní' nezní jako charakteristika potřebná k velkým trumfům. Přímo se tak nabízí zkusit ulovit ofenzivní eso, ideálně střelce a přesilovkového zabijáka. Právě tato ingredience Predators citelně scházela.
Taková výměna by samozřejmě musela obnášet dostatečnou protislužbu, ale Poile už má za sebou několik zvládnutých velkých akcí; povedl se mu trejd Subbana za Sheu Webera a ani netřeba zmiňovat, jak mistrovsky kdysi přivedl do Nashvillu Filipa Forsberga (mimo jiné za Martina Erata).
Změny by se hodily i kvůli tomu, aby mužstvo bylo hladovější, nabroušenější. "Několikrát jsem měl pocit, že celý jejich tým šlape, což u toho našeho neplatilo. Každý z nás toho mohl nabídnout víc," vyprávěl Subban před rokem po sérii s Winnipegem - a jeho slova šlo zkopírovat i v dubnu 2019.
Pokud Nashville nechá věci tak, jak jsou, znovu bude patřit do silného jádra NHL. Otázkou ale je, na co to bude stačit; toužebně vyhlížený premiérový Stanley Cup momentálně vypadá jako až příliš vzdálený sen.