Skip to main content

Začíná čas hrdinů. Play off je objevuje všude

Další týdny a měsíce se nebude hledět na zlomené nohy ani na počet odehraných zápasů

NHL.com @NHLdotcom

Můžete se tomu klidně nahlas smát, ale nejhorší ze všeho je, že tahle fráze je vlastně v jádru čirá pravda.

Play off je jiná soutěž.

"Nemám tušení, jaké to bude. Nejspíš neuvěřitelné. Ale když jsem se díval na finále Stanley Cupu v televizi, tak to teda bylo něco," vyhlíží Patrik Laine, mladičké finské eso Winnipeg Jets, svoje první vyřazovací boje v NHL v životě.

Jeho očekávání jsou správná. Nic podobného ještě v kariéře nezažil.

Od středy 11. dubna totiž startují časy hrdinů. Šestnáctka týmů začíná zcela od nuly, což se nejlépe potvrdilo loni, když Nashville Predators, v celkové pořadí obou konferencí mančaft číslo 16, nakonec došli až do finále.

 

[Více k tématu: Budoucnost neúspěšných: Sledujte Sabres a Rangers]

 

A minulý rok nabízí i další příklady, proč v hokeji nenajdete lepší období než tohle. Až tak, že trenéři nevěří vlastním očím - jako Peter DeBoer ze San Jose Sharks

"V životě jsem nic takového neviděl," kroutil DeBoer hlavou nad tím, že jeho ústřední eso Joe Thornton odehrál sérii 1. kola Západní konference proti Edmonton Oilers s utrženými vazy v koleni. Ano, to není překlep. "Přitom s takovým zraněním vám vlastně koleno jen tak vlaje," divil se kouč. "Těžko si představit něco odvážnějšího."

Video: Thornton otevřel skóre v početní výhodě

Podobně na tom byl rovněž švédský bek Erik Karlsson, který fantastickými výkony dotáhl celek Ottawa Senators až do východního finále. Jak se ukázalo, činil tak se zlomenými kůstkami v chodidle. Čtyři týdny v kuse!

"Ten chlap je prostě mašina," sklonil se trenér Guy Boucher. "To, jaké výkony v takovém stavu dokázal předvádět, ať už v ofenzivě, nebo v defenzivě, na mě opravdu udělalo dojem."

I takové jsou nejpamátnější příběhy stanleycupové: soupeře se nebojte, na zranění nehleďte.

 

[Všechny novinky a zprávy ze Stanley Cupu na Twitteru @NHLcz]

 

Jde o až hrdinské eposy o tom, kudy se kráčí k nejcennější hokejové trofeji planety. Jako když Wayne Gretzky vzpomínal, jak vypadal po jeho prohraném finále proti New York Islanders pohled do šatny vítězů: místo ryku šampionů viděl spíš rozbité, ofačované a k smrti unavené chlapy.

Právě tehdy pochopil, že pokud chce jednou sdílet i jejich radost, musí odevzdat úplné maximum.

"O rok později jsme se střetli zase, v prvním mači jsme je přetlačili 1:0 a ve druhém jsme nastoupili uspokojení, lehkovážní. Každý si chtěl dát gól. Kdekdo se rval. Byli jsme neukáznění a dostali 1:6. Do kabiny přilítli trenéři i majitel a sprdli nás," líčil nedávno pro MF DNES Jaroslav Pouzar, český šampion z Gretzkyho éry.

A pak si vzal, horší angličtině navzdory, slovo on sám: "Pánové, je mi dvaatřicet a přijel jsem sem vyhrát Stanley Cup. Jestli budeme hrát jako dneska - každý na sebe - tak to nedokážeme. Musíme makat jako tým. Je jedno, kdo dá gól."

I podobné proslovy k play off patří. A také nečekaní hrdinové.

Což souvisí s výše napsaným. Hokej plný střetů na samé hraně možností, nabitý program a cestování často před půlku kontinentu; to vše samozřejmě s sebou nese i zranění. Proto s přibývajícími duely dostávají prostor klidně nováčci.

Jako loni nashvillský útočník Frederick Gaudreau. Nedraftovaný forvard do té doby neměl na kontě žádný gól v NHL, v premiérovém play off ale stihl za osm duelů hned tři. "Žiju svůj sen," vyprávěl.

Podobné to měl třeba Švéd Pontus Aberg, který po základní části prakticky nehodné zaznamenání odehrál ve Stanley Cupu 16 mačů s bilancí 2+3.

Video: Abergův první gól v play off

Jiná soutěž je tu. A s ní i zážitky jiného, ještě lepšího formátu.

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.