Preview OH: Nejsilnější sestavu má Kanada a Rusko, ale v nejlepší pozici jsou Švédové

Olympiáda odstartovala a blíží se i start jejího vrcholného klání - hokejový turnaj mužů, souboj sportovních titánů. Kteří z nich přežijí všechno a v neděli 23. února si pověsí na krk zlaté medaile?

Při pohledu na soupisky jednotlivých reprezentací vystupují do popředí tradiční velmoci: Kanada a Rusko. Jenže obě bude na ledě v Soči něco svazovat. Největším favoritem na zlato tak možná je ten třetí v pořadí: Švédsko. Na rozdíl od obou zmiňovaných může vstoupit do olympiády s čistou hlavou a kádrem, který je srovnatelně kvalitní.

Švédům se sice zranil první centr Henrik Sedin, jenž měl hrát ve spojení s bratrem Danielem klíčovou roli podobně jako v play off posledního mistrovství světa. Jinak však celek 'Tre Kronor' skoro nemá slabinu. Švédové triumfovali na MS, mají oddané veterány, silnou střední generaci i výborné mladíky. Spolu s Kanadou disponují nejlepší obranou na turnaji, mají ostříleného brankáře první 'jakosti' Henrika Lundqvista a spoustu kvalitních útočníků. Soči 2014 pro ně klidně může být opakováním Turína 2006, odkud odlétali se zlatými medailemi na krku.

Na nejcennější kov si ovšem 'brousí nože' i Rusko. Domácí výběr bude mít velkou výhodu v tom, že do zápasů nasadí množství kvalitních hráčů z KHL, kteří jsou zvyklí na široké kluziště (to v Soči bude mít největší možné rozměry) - a v jejich čele superhvězdy Ilyu Kovalchuka a Alexandera Radulova. Sborná sice bude mít slabší obranu než Kanada, USA nebo Švédsko, ale z NHL dodá fantastické útočníky, kteří jsou schopní rozhodovat zápasy prakticky sami o sobě: Alex Ovechkin, Evgeni Malkin, Pavel Datsyuk... A k nim dravé mladíky, jako je Vladimir Tarasenko nebo Valeri Nichushkin.

Čelit však bude obrovskému tlaku domácího prostředí. A že se s ním Rusové nedokáží srovnat, se potvrdilo například na mistrovství světa 2000 nebo 2007, kdy se mužstvo s nejsilnějším kádrem na turnaji nedostalo do finále, v prvním případě dokonce po totálním výbuchu ani do čtvrtfinále!

Rusko (potažmo Sovětský svaz) vyhrálo turnaj, na němž se představili nejlepší hráči světa, naposledy v roce 1981. Od tehdejšího triumfu SSSR na Canada Cupu na olympiádě ani žádném Kanadském nebo Světovém poháru nezvítězilo (MS IIHF nepočítáme, protože na něm chybí hokejisté hrající tou dobou play off o Stanley Cup). Největším úkolem ruských hokejistů tak nebude vyrovnat se se silnými protivníky, ale sami se sebou.

Mezi top týmy samozřejmě nesmí chybět Kanada, obhájce titulu z Vancouveru 2010 a podle mnohých tradičně největší favorit na zlato. Pohled na soupisku k tomu opravňuje. Obrana je srovnatelná a spíš ještě lepší než ta švédská, v útoku má konkurenci jedině v ruské sestavě, má suverénně nejlepší centry a velký přetlak hvězd. Slabinou jsou snad jen brankáři: Carey Price, Roberto Luongo i Mike Smith mohou být poněkud nevyzpytatelní.

Jenže zatímco Kanada je dominantní na úzkém severoamerickém ledě, ani na jedné ze dvou olympiád mimo svůj kontinent od roku 1998 (s účastí hvězd NHL) nedokázala vybojovat medaili. Velký led bývá pro 'Javorové listy' velké sousto a vedení si to dobře uvědomuje, letos proto přizvalo trenéra Ralpha Kruegera jako speciálního poradce díky jeho zkušenostem s evropským hokejem.

I na Kanadu navíc bude velký tlak - fanoušci doma za mořem se nespokojí s ničím jiným, než s celkovým vítězstvím. Podobnému napětí nebude muset čelit USA, finalista vancouverské olympiády, jenž má letos na to, aby dokráčel až na nejvyšší stupínek.

Američané mají vyvážené mužstvo, které díky množství kombinačních a technických typů pasuje i na velký led. Spolu s Finy mají nejlepší brankářské trio na turnaji a velké množství hokejistů střední generace, kteří už se v NHL posunuli mezi klubové lídry, ale stále mají dost rychlosti, elánu i energie.

K týmům, u nichž by byla velkým úspěchem jakákoliv medaile, patří Češi a Finsko. To má možná úplně nejlepší gólmany na turnaji, ovšem se zbytkem sestavy už to tak slavné není. Tím spíš, když kvůli zranění vypadl první centr Mikko Koivu. Otázka je, jak zahrají veteráni jako Teemu Selanne či Olli Jokinen, i jak obstojí přece jen ne tak kvalitní obrana. Finové ovšem mnohokrát dokázali z pozice podceňovaného mužstva vytěžit maximum a z posledních čtyř olympiád vezlo dvakrát bronz a jednou stříbro.

Češi vezou na turnaj množství veteránů a budou mít slabší obranu s velkými otazníky u jmen jako Tomáš Kaberle nebo Michal Barinka. Díky ofenzivním hvězdám jako Jaromír Jágr, Patrik Eliáš, David Krejčí nebo Tomáš Plekanec je však zdobí kvalitní útok a jejich výhodou je, že pokud si všechno sedne, dokážou se i se slabším kádrem proti ostatním favoritům nebývale semknout. Jestliže k takovému vyladění dojde pod hodně diskutovaným trenérem Aloisem Hadamczikem, nemusí být medaile jen nereálným snem.

Černým koněm turnaje se mohou stát Švýcaři. Kat Česka i USA na posledním mistrovství světa dokázal potrápit favority i na olympiádách (v Turíně 2006 zdolal Česko i Kanadu) a do Soči veze sebevědomý výběr s osmi hráči NHL. Ten bude stát na kvalitní defenzivě a výborném brankáři Jonasi Hillerovi. Pokud by však postrach favoritů dosáhl na medaili, byla by to velká senzace.

Totéž platí pro Slovensko, které na poslední chvíli zarmoutily zprávy o absenci Mariána Gáboríka a Ľubomíra Višňovského. Bez těchto dvou hráčů podstatně zeslábne ofenziva, kvalita Zdena Cháry v obraně navíc klesá s každým metrem čtverečním ledu navíc. I Slováci ovšem mohou překvapit některého z favoritů: mají Mariána Hossu i spoustu hráčů z KHL a na turnajích se dovedou nebývale semknout.

Téměř žádnou šanci prorazit dál než do čtvrtfinále pak v silné konkurenci nemá Norsko, Rakousko ani Lotyšsko, největším outsiderem turnaje je Slovinsko.

HERNÍ SYSTÉM OLYMPIJSKÉHO TURNAJE

ZÁKLADNÍ SKUPINY
12 týmů je rozdělených na tři čtyřčlenné skupiny. Ve skupině A se střetnou USA, Slovensko, Rusko a Slovinsko, ve skupině B Kanada, Finsko, Rakousko a Norsko a ve skupině C Česko, Švédsko, Švýcarsko a Lotyšsko.
Systém přidělování bodů se řídí pravidly mezinárodní hokejové federace IIHF, za vítězství v normální hrací době tak tým získá tři body (na rozdíl od dvou v NHL). Za remízu v normální hrací době má každý tým bod a o tom druhém se rozhodne v pětiminutovém prodloužení, nebo posléze v nájezdech.
Vítězové skupin a bodově nejlepší tým na druhém místě postupují přímo do čtvrtfinále, ostatních osm mužstev jde do předkola play off. Pořadí ve skupině určí počet bodů, po něm gólové skóre, po něm počet vstřelených branek a po něm pořadí na žebříčku IIHF.

PŘEDKOLO PLAY OFF
Osm týmů, které se nedostanou přímo do čtvrtfinále, se sestaví ve společné tabulce (5. až 12.) podle stejných kritérií jako ve skupinách a sehrají jeden zápas (5. vs. 12., 6. vs. 11., 7. vs. 10. a 8. vs. 9. tým). Čtyři vítězové těchto zápasů vyzvou čtyři čtvrtfinalisty.

ČTVRTFINÁLE
Nejvýše nasazený tým celkové tabulky se střetne s vítězem předkola mezi 8. a 9. týmem, 2. tým s vítězem 7. - 10., třetí s vítězem 6. - 11. a čtvrtý s vítězem 5.- 12. Nezáleží přitom, zda z předkola postoupí výš, nebo níž nasazený tým.

SEMIFINÁLE
Vítězové čtvrtfinále sehrají semifinálová utkání. V jednom se střetnou vítěz zápasu 1. vs. 8./9. s vítězem 4. vs. 5./12., ve druhém vítěz zápasu 2. vs. 7./10. a 3. vs. 6.-11.
 
FINÁLOVÁ ČÁST
Poražení semifinalisté si zahrají o bronz, vítězové ze semifinále si zahrají finále o zlato.

PRODLOUŽENÍ A NÁJEZDY
V základních skupinách se prodlužuje stejně jako v NHL 5 minut a hraje se 4 na 4. Pokud nepadne gól, zápas rozhodnou nájezdy. V play off se prodlužuje 10 minut, ve finále pak 20 minut.
V nájezdech může na rozdíl od NHL jet stejný hráč, pokud se nerozhodne v prvních třech sériích.