Skip to main content

Před 20 lety pomohl Šťastný Slovensku mezi elitu

Napsal Michael Langr / NHL.com

Hrál za Československo i za Kanadu, ale kdybyste se zeptali Petera Šťastného na největší chvíle jeho reprezentační kariéry, zřejmě by vám pověděl o událostech, které se staly přesně před dvaceti lety.

21. dubna 1995, jen pár týdnů poté, co odehrál poslední ze svých 977 zápasů NHL, dovedl slavný útočník Slovensko do nejvyšší skupiny mistrovství světa IIHF. Velký slovenský patriot i ve 39 letech na šampionátu skupiny B v Bratislavě nasbíral 16 bodů v šesti zápasech, stal se nejproduktivnějším i nejužitečnějším hráčem turnaje a vytáhl domácí výběr do širší světové špičky.

Po rozdělení Československa v roce 1993 připadla role hokejového nástupníka Česku, které mělo ve společné reprezentaci většinu hráčů. Slovensko bylo - navzdory tomu, že v NHL tehdy zářily jeho tehdy velké hvězdy jako Peter Bondra nebo Žigmund Pálffy a výkonnostně pravděpodobně už tehdy patřilo mezi 10 nejlepších národních týmů světa - vedeno jako nový člen mezinárodní hokejové federace IIHF. A jako takový bylo zařazeno až do třetí nejvyšší skupiny.

Šťastný si vzal za úkol to změnit.

Na olympiádě v Lillehammeru 1994 se Slovensko poprvé ukázalo jako budoucí hokejová mocnost. Mezi světovou elitou skončilo šesté a Šťastný k tomu pomohl pěti góly a devíti body v osmi utkáních.

Slavný veterán byl už dvojnásobným mistrem světa s Československem (1976 a 1977) i vítězem Canada Cupu 1984 s Kanadou. Až v roce 1994, kdy při zahajovacím olympijském ceremoniálu nesl slovenskou vlajku, si však poprvé připadal, že konečně reprezentoval svou skutečnou zem.

V tom samém roce pak Slovensko ještě bez svého nejslavnějšího hráče v sestavě vyhrálo šampionát skupiny C a postoupilo o patro výš. O rok později tak přišly Šťastného velké chvíle jeho v rodné Bratislavě.

Kruh na sklonku skvělé kariéry hokejového velikána se uzavřel.

To putování začalo už před 40 lety, kdy Šťastný začal hrát nejvyšší československou soutěž za bratislavský Slovan. Se starším bratrem Mariánem a s mladším Antonem vytvořil světový unikát - útok, který v roce 1979 dovedl mateřský klub k prvnímu československému titulu v historii, přes společnou reprezentaci a postupnou emigraci se dostal až do NHL a od sezony 1981-82 hrála celá bratrská lajna za jeden tým NHL - Quebec Nordiques.

Peter, který v Quebecu působil s Antonem už od roku 1980, hned v první sezoně nasbíral 109 bodů v 77 zápasech. O sezonu později už po boku i s Mariánem jich měl v 80 utkáních 139, což je jeho osobní rekord.

V 80. letech byl produktivnějším hráčem než on pouze hokejový král králů, Wayne Gretzky. Šťastný dal v NHL celkem 450 gólů a nasbíral 1219 bodů, v play off přidal dalších 33 tref a 105 bodů. Dodnes je považován za jednoho z nejlepších evropských útočníků historie, kterého převyšuje jen Jaromír Jágr a ostatní evropské legendy NHL jako Jari Kurri, Mats Sundin, Sergei Fedorov, Peter Forsberg nebo Teemu Selanne se mu maximálně jen vyrovnají.

"Nikdy jsem nebyl špičkovým střelcem-bombardérem, nejrychlejším bruslařem ani železným mužem. Neměl jsem ruce jako (Mario) Lemieux, nohy jako (Pavel) Bure, ale neměl jsem ani výrazné slabiny," vyprávěl Šťastný deníku SME.

Zatímco Marián si NHL zahrál naposledy v sezoně 1985-86 a Anton o tři roky později (oba dohrávali kariéry ve Švýcarsku), Peter vydržel nejdéle. V roce 1990 přestoupil po téměř deseti sezonách do New Jersey Devils a v roce 1993 poté do St. Louis Blues. Tam odehrál 17 zápasů, než se vrátil do Evropy, kde pomohl Slovensku na zmiňované olympiádě v Norsku. V následujícím ročníku už si zahrál za St. Louis jen v sedmi zápasech. Ale o to větší stopu v té sezoně zanechal v srdcích slovenských fanoušků.

Mistrovství světa v elitní skupině A, kam Slovensku pomohl postoupit, už jako hráč s týmem nestihl. "Ale stihl jsem ho ve funkci generálního manažera. V letech 2000 až 2006 jsem se cítil součástí týmu," vzpomínal v deníku SME.

"Měl jsem štěstí, že jsem v kabině s chlapci oslavil všechny medaile – stříbrnou v Petrohradu (2000), zlatou z Göteborgu (2002) i bronzovou v Helsinkách (2003). Užil jsem si to," dodal člen Síně slávy v Torontu, kam byl uveden v roce 1998.

Osud Slovenska mu dál leží na srdci. Stal se poslancem v Evropském parlamentu. Bojoval s předsedou hokejového svazu Jurajem Širokým, bývalým agentem StB.

Jeho synové Ian Stastny i Paul Stastny vyrůstali v St. Louis, oba reprezentovali USA. Ale světoběžník Peter bude na blížícím se mistrovství světa v Praze a Ostravě fandit jen a jen Slovensku.

Zemi, jejíž reprezentaci tak výrazně pomohl vytáhnout mezi elitu.

Ctete více