Skip to main content

Před 14 lety prožil Dopita v NHL čtyřgólový večer

NHL.com @NHL

Během sezony 2015-16 vám NHL.com/cz přináší sbírku historických událostí spojených s NHL a s českým hokejem. V seriálu, který nabídne každý měsíc jeden díl, si můžete přečíst o významných milnících, památných zápasech, výsledcích a triumfech. Historie se prolne se současností a její nejskvělejší momenty ožijí.


Jiřího Dopitu provázela při odchodu do NHL pověst nejlepšího útočníka, který ještě zůstal v evropských soutěžích. Ve 33 letech už měl doma olympijské zlato z Nagana, tři zlaté medaile pro světového šampiona a jako lídr dovedl Olomouc a Vsetín celkem k sedmi extraligovým titulům.

Kreativní, silný centr s technikou a velkou stabilitou na bruslích vypadal jako typ hráče, kterému by NHL měla padnout jako dokonale střižený oblek. Přesto v ní nikdy nezanechal hlubší stopu, natož aby se stal osobností, jakou byl v Evropě.

S výjimkou jediného zápasu.

8. ledna 2002 zničil Dopita na pozici centra Philadelphia Flyers celek Atlanta Thrashers pěti body za večer. Do branky, v níž stál jeho krajan a známý z reprezentace Milan Hnilička a později Damian Rhodes, nasázel čtyři góly (už při druhém Hniličku vyhnal z branky) a na pátý asistoval. Flyers vyhráli 7:4.

"Byl to pro mě šťastný zápas. Spadlo mi tam opravdu všechno. Ale není důležité, kdo dává góly. Já dal dnes čtyři, zítra se ale můžu zase trápit. Důležité je vítězství a dva body," vykládal zámořským reportérům v den, od nějž v pátek uplynulo přesně 14 let.

V sezoně byl podle svých slov jediný, komu se podařilo vstřelit čtyři góly v jednom utkání. Jenže ve zbytku sezony jich dal jen o tři víc, než v tomhle jediném duelu.

O dva zápasy později se na led vrátil lídr Eric Lindros, v sestavě byl i další skvělý centr Keith Primeau a protože si klub před sezonou pořídil ještě hvězdného útočníka Jeremyho Roenicka, hrál Dopita nejčastěji ve třetím nebo až čtvrtém útoku. Po boku bitkaře Donalda Brasheara, se kterým si puk moc často 'nestrčil'.

"Každý zápas je jiný. V dalším už jsem byl zase ve čtvrté lajně a zase jsem hrál jenom pár minut," připomínal v rozhovoru s Janem Dočkalem z MF DNES. "Když jsem (do Flyers) přišel, byla tam spousta hráčů, kteří byli braní jako hvězdy. Oni museli hrát, byli za to zaplacení. První dvě lajny se udělaly z těchto hráčů, já hrál ve třetí, někdy ve čtvrté, bez přesilovek. Ale v zápase s Atlantou jsem hrál v první nebo ve druhé lajně, člověk se dostane na přesilovky a pak se hraje jinak."

Co do času na ledě si však Dopita nemohl zas tak moc stěžovat. Obvykle odehrál ze zápasu kolem 16 minut, občas 11 nebo 10, ale někdy také 18 nebo 19, což na útočníka není málo.

Problém byl spíš v tom, že chtěl hrát technický hokej, zatímco kouč Bill Barber od něj vzhledem k jeho statné postavě očekával, že bude hlavně bourat. A většinou mu nedal spoluhráče schopné větší souhry s pukem.

Flyers se navíc ten rok dařilo, v základní části vyhráli Atlantickou divizi a skončili jako druhý nejlepší tým Východní konference. Trenér proto až do nečekaně rychlého výpadku v play off neměl důvod sestavu měnit.

"Když jsem hrál v prvních dvou formacích, udělal jsem během šesti zápasů devět bodů. Je to jen o tom, aby hráč dostal příležitost," tvrdil Dopita v MF DNES. "Člověka to mrzí, když vidí, že kdyby dostal šanci a k sobě spoluhráče, tak by to tam mohl v klidu hrát. Pokud nedostanete prostor, těžko se můžete prosadit. To je ve všech soutěžích stejné – v NHL i první lize."

Holmgren: Nedali jsme mu správnou příležitost

Že jeho schopnosti vedení Flyers špatně přečetlo a jeho talent podhodnotilo, připustil po letech i Paul Holmgren, tehdejší asistent klubového šéfa Bobbyho Clarka a později generální manažer Flyers.

"Jiří Dopita byl člověk, kterému jsme možná nedali správnou příležitost. Byl vynikající, ale nedostal tady možnost excelovat," řekl Holmgren pro NHL.com/cz.

"Možná to bylo tím, že jsme praktikovali jiný styl, než který si představoval on. Asi nedostal ani tolik prostoru, kolik by měl mít. Pamatuju si, že hrál pár velkých zápasů. Třeba jednou v New Yorku byl absolutně nezastavitelný, pak doma s Atlantou dal čtyři góly jakoby nic. Zpětně bych si přál, aby se to s ním vyvinulo jinak. Protože vím, že to byl skutečně skvělý hráč."

Jenže sám Dopita jako kdyby příliš brzy ztratil motivaci a chuť porvat se o lepší pozici. Získal dojem, že všechno určuje výše hráčských smluv, která je absolutně neprolomitelnou hrází. Duel s Atlantou a vývoj po něm mu dal částečně zapravdu, i při pohledu na statistiky je zřejmé, že jakmile dostal víc času na ledě, poměrně často byl v daném utkání produktivní. Jenže v březnu navzdory solidnímu vytížení přestal bodovat a základní část dohrál frustrovaný.

V play off proti Ottawa Senators si nezahrál, protože si zranil koleno. A tak i přesto, že měl v týmu krajana a kamaráda ze Vsetína Romana Čechmánka, byl nakonec situací ve Philadelphii tak otrávený, že sám požádal o trejd.

"Z Philadelphie jsem odešel proto, že jsem neměl prostor, který jsem chtěl. Když jsem ho měl, tak jsem nějaké body dělal. Ale nebyl jsem spokojený s časem na ledě. Ve třetí nebo čtvrté lajně jsem hrál třeba šest sedm minut za zápas. Přitom ve Vsetíně jsem byl zvyklý na dvacet čtyři minut," tvrdil.

Další sezonu načal u Edmonton Oilers, ale ani ji nedokončil. V prvních čtyřech zápasech dostal poměrně hodně minut, ale připsal si v nich jedinou asistenci. A jeho čas na ledě znovu klesal...

Edmontonská anabáze tak trvala jen 21 zápasů, v nichž dal Dopita jeden gól a připsal si šest bodů. Na Nový rok 2003 už byl doma.

"Vůbec jsem si nekápl do noty s trenérem (Craigem MacTavishem). O Vánocích jsem jim oznámil, že končím, že tam hrát nechci, a vrátil se. Chtěl jsem si ještě užít hokeje a hrát," vyprávěl MF DNES. "Zůstat jsem tam mohl, ale pár minut za zápas mě nebaví. Ve třetí a čtvrté pětce už ani nemáte spoluhráče, které byste si představoval. Jsou tam rváči a od těch se moc hokej čekat nedá."

Účet velké osobnosti českého hokeje v NHL se tak uzavřel na pouhých 73 startech, 12 brankách a 33 bodech.

Čtyřmi góly v jednom zápase se však zařadil do historie a i když tam nebyl hvězdou, mnozí si jeho jméno ve Philadelphii pamatují dodnes.

Ctete více