Nechat Bruins rozjet se nevyplácí, vědí Blues

Panečku, to byla jízda. Od druhé třetiny.

Boston Bruins v prvním finále Stanley Cupu naplno předvedli, v čem je jejich síla. St. Louis nepomohlo ani prodloužení bodové série v podání kanonýra Vladimira Tarasenka a dva zásahy elitní formace.
Hokejisté i trenéři Blues musí přemýšlet, jak hrát příště. Přečtěte si, jakých pět poučení plyne ze zahajovací bitvy o titul.
1. Boston v tempu ukazuje ohromnou sílu
Hráči Bruins mohli dokola opakovat, že desetidenní pauzu od posledního konferenčního finále kvitují, přesto start do finále nebyl bůhvíjaký. Alespoň tedy v porovnání s tím, co svěřenci Bruce Cassidyho předvedli od druhé třetiny.
V té prostřední přestříleli soupeře 20-3; se závěrečnou částí, v níž zlomili zápas na svou stranu, pak 30-12! To je palba, které proti rozehřátému týmu prakticky nejde odolat.
"Náš tým znovu ukázal, že když má problémy, dokáže přepnout na ještě vyšší rychlost," vyprávěl po zápase spokojený trenér Cassidy. "Způsob, jakým jsme se do utkání vrátili, byl skvělý."
Více k tématu: [Boston předvedl zdařilý obrat a ve finále vede]
2. Tradiční záskok na listině střelců
Další z bostonských trumfů také není něčím, co by fandové ještě neviděli.
O první výhře de facto rozhodla čtvrtá lajna. Sean Kuraly zaznamenal vítězný gól a k němu asistenci na branku obránce Connora Cliftona a bodovali také oba zbylí členové - Noel Acciari a Joakim Nordstrom.
Cassidy překvapen nebyl: "Našli jsme cestu k vítězství, což je hlavní. Mohli jsme se opřít o hráče ze třetí a čtvrté formace, to je obrovsky důležité. Jsme týmem, ve kterém má každý důležitou roli."

Vědomí, že vše neleží na elitní formaci, z níž se do prázdné branky v závěru prosadil alespoň Brad Marchand, musí být pro šéfa lavičky ohromně posilující.
3. Binnington přesvědčil o kvalitě
Když jdete do finále soutěže, s níž ani valná většina týmu nemá zkušenosti, s gólmanem-nováčkem, alespoň malý červíček nejistoty ve vás chtě nechtě musí hlodat.
Pro Blues je ale dobrým signálem, že Jordan Binnington premiéru v nejslavnějším hokejovém divadle světa ustál, i když to k výhře nakonec nepomohlo. Kanaďan kryl 34 střel, což je slušné penzum práce, a obdržel tři góly.
"Jakmile se jim poprvé podařilo skórovat, chytili se a dostali do tlaku," řekl smutně brankář.
Zbývá dodat, že Binnington měl pramálo šancí lapit střely Cliftona a Kuralyho zblízka i tečovanou ránu Charlieho McAvoye.

4. Důležité přesilovky? Ano, ale...
Bruins v play off dosud v průměru využili každou třetí přesilovou hru. V prvním finále to byla ale jen jedna z pěti a ještě netradiční, když obránce McAvoy zavezl vyhozený puk rychle zpátky do pásma a s pomocí teče bránícího Alexe Pietrangela uklidil puk do branky. V tu chvíli bylo vyrovnáno.
"Byli jsme poměrně často vylučovaní, na tom musíme zapracovat," prohlásil gólman Binnington, přestože tentokrát nešlo o rozhodující faktor utkání. "Boston má přesilovky silné, nesmíme mu je tak lacino nabízet."
Ano, příště by Bruins mohli fauly trestat daleko víc. A polehčující okolností k tomu u nich je, že dvě početní výhody hráli David Pastrňák a spol. během úvodní dvacetiminutovky, kdy jejich provozní teplota nebyla ještě optimální. Od druhé třetiny se dostali na obvyklé procento využití.
5. První útok Blues znovu udeřil, ale bylo to málo
Když Tarasenko na konci první minuty prostřední části zvyšoval na 2:0 pro St. Louis, vypadalo to s jeho týmem moc dobře. Sám navíc prodloužil bodovou sérii v play off už na sedm zápasů a společně s ním se do té doby dařilo i zbylým členům elitní formace Braydenu Schennovi a Jadenu Schwartzovi, kteří se na vedení také podíleli.

Jenže to bylo ze strany Blues vše. Nikdo další se nepřidal, aby zvýšil šance na vítězství v úvodním finále. A ve zbylých 39 minutách už ani první řada.
"Nedokázali jsme pak už dobře forčekovat, hrát dobře jako celek, to se musí do příště změnit," vyhlásil Schenn. Alespoň malou výhrou a povzbuzením do pokračování série je to, že elitní lajna Blues v počtu gólů předčila tu bostonskou.