Na kariéru v Devils jsem hrdý, říká Eliáš

Patrik Eliáš v pátek oznámil, že definitivně končí v NHL. Po 20 sezonách, které všechny strávil v dresu New Jersey Devils.
Poslední rozlučkou bude, že se 8. dubna zapojí do předzápasové rozcvičky Devils před posledním domácím utkáním v základní části, ve kterém jeho osudový klub přivítá New York Islanders.

"Jsem s tím srozuměný," řekl Eliáš pro NHL.com. "Jsem šťastný, že mi všichni od majitelů přes trenéry i spoluhráče dopřáli dostatečné množství času, abych se mohl sám rozhodnout. Je to pro mě velmi důležité; neumím si představit, jak strašně těžké musí být ukončit kariéru ze dne na den. To musí být ohromně náročné."
Eliáš, jenž 13. dubna oslaví 41. narozeniny, je pevnou součástí dějin Devils. V klubové historii je nejlepší v gólech (408), asistencích (617), bodech (1025), přesilovkových trefách (113), přesilovkových bodech (333) i vítězných gólech (80).
Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu je rovněž nejlepším mužem Devils v mnoha statistikách týkajících se play off: v trefách (45), asistencích (80), bodech (125), přesilovkových gólech (21) a přesilovkových bodech (52), se šesti vítěznými góly se dělí o první místo s kvartetem Scott Stevens, Petr Sýkora, Claude Lemieux a Jamie Langenbrunner.
Eliáš naposledy nastoupil loni 9. dubna, kdy si v posledním duelu základní části za Devils při triumfu 5:1 nad Toronto Maple Leafs připsal gól a dvě asistence. 11. května podstoupil operaci kolena - druhou v průběhu čtyř měsíců - a od té doby sice věřil v návrat, jenže na něj už nikdy nedošlo.

Přestože neměl s klubem smlouvu, v září s Devils Eliáš chodil na led. Na Vánoce odjel do rodného Česka a v přípravě na bruslích pokračoval v lednu, jenže pokroky se najednou zastavily počátkem února. Tehdy si uvědomil, že si není jistý, zda vlastně ještě touží hrát hokej.
"Důvody byly dva. Jednak jsem si nebyl jistý, jestli to zvládnu fyzicky - a navíc jsem si uvědomil, že nejspíš už nebudu schopný předvádět hokej na takové úrovni, jak bych chtěl," popsal. "Bavilo mě trénovat, ale už jsem zároveň ztrácel chuť dál absolvovat všechna rozbruslení, zápasy, cestování. A jakmile začnete pochybovat a vaše srdce už si není tak jisté, je podle mě nejlepší být k sobě upřímný."
Eliáš se definitivně rozhodl ve chvíli, kdy si po uzávěrce přestupů 1. března promluvil s generálním manažerem Devils Rayem Sherem.
"Přistihl jsem se, že myslím na jiné věci," popsal. "Takže bylo načase."
Eliáš zároveň vysloveně nevyloučil, že by si někdy ještě nemohl zahrát hokej v Česku.
"Skončil jsem s NHL. Řekněme to takto," uvedl. "Neplánuji, že bych měl příští rok hrát někde jinde, ale občas si rád zajdu na led s kamarády - na to mám hokej prostě moc rád."
Eliáš připustil, že se Sherem krátce hovořili také o možnosti práce pro Devils. Teď však spíš hodlá trávit co nejvíce času s rodinou, kterou tvoří manželka Petra a dcery Sophia (6) a Kaila (3). Což znamená, že není vyloučen ani návrat do vlasti.
Jako druhá volba Devils z draftu v roce 1994 (číslo 51) je Eliáš obzvláště hrdý na to, že strávil celou kariéru v jednom dresu. Jeho 1240 duelů překonali pouze Ken Daneyko (1283) a Martin Brodeur (1259).
Je velmi pravděpodobné, že jeho dres s číslem 26 jednou vystoupá pod střechu haly Prudential Center - této pocty se dočkali jen Daneyko (číslo 3), Stevens (4), Brodeur (30) a Scott Niedermayer (27).
"Několik rozhodnutí jsem učinil hlavně z loajality. A jsem na to hrdý," dodal. "Jsem hrdý na to, že jsem strávil celou kariéru v NHL v jednom týmu, v jednom klubu."
Eliáš poprvé vyhrál Stanley Cup s Devils v roce 2000, když připravil v sérii proti Dallas Stars v druhém prodloužení 6. duelu vítěznou trefu pro Jasona Arnotta. Stříbrný grál pozvedl nad hlavu také v roce 2003 a v letech 2001 a 2012 došel s New Jersey do finále play off.
Devils reprezentoval na čtyřech NHL All-Star Game (2000, 2002, 2011, 2015), v ročníku 2000-01 jej zvolili do prvního All-Star týmu ligy. Tehdy byl v bodování soutěže třetí s 96 body a se 40 trefami obsadil 10. příčku mezi kanonýry.

Pro něj samotného byly sezony 1999-2000 a 2000-01, v nichž se Devils dvakrát po sobě dostali do finále Stanley Cupu, "pravděpodobně nejlepší v celé kariéře". Za nejlepší duel pak považuje sedmé finále Východní konference z roku 2000, kdy při výhře 2:1 nad Philadelphia Flyers vstřelil oba góly Devils: "Bez debat. Už kvůli důležitosti těchto tref."
Zmíněný pas na Arnottův vítězný gól ve Stanley Cupu má v paměti hlavně proto, že "to tehdy vyšlo"; za svoji nejoblíbenější asistenci považuje tu, kterou připravil trefu Langenbrunnera na 6:1 v úvodním konferenčním čtvrtfinále play off 2006 s New York Rangers.
"Tehdy jsem si připsal šest bodů, dva góly a čtyři přihrávky. To bylo něco neuvěřitelného - a tuhle jsem Jamiemu poslal nohou jako při fotbale," usmál se. "Tahle za mě byla jedna z nejlepších."
Mezi takto příjemnými vzpomínkami pevně zůstává i ta na jeho úplně poslední zápas v NHL. Na to, jak fanoušci v Prudential Center při duelu s Maple Leafs skandovali jeho jméno.
"Tímto utkáním se všechno tak trochu uzavřelo," popsal Eliáš. "Chvíle, kdy jsem vjel na led a bavil se hokejem, jsem miloval. I když mi tehdy bylo už skoro 40 let, užil jsem si zápas tak, jak to jen šlo."