Nováček Pavel splnil, co sliboval ve slohovce

Kdyby tenhle příběh napsal jeho jmenovec Ota, snad by ho nazval Jak jsem potkal sen. Nebo možná Ondra mezi lavinami, případně Syn slohového krále; i to by šlo.

Tak jako tak by to bylo čtení dojemné, inspirující. Čtení o chlapíkovi, který dokázal velkou věc, i když se mu příliš nevěřilo.

Hlavním hrdinou by byl Ondřej Pavel, třiadvacetiletý hokejista, kterého v NHL nikdy nedraftovali. Jehož předností nikdy nebyly ani úchvatné kličky, ani čarokrásné góly. Spíš vůle, odhodlání a neústupnost.

Právě tenhle Pavel to přitom dotáhl až na vrcholný level - v noci na středu debutoval v dresu Colorado Avalanche, ze čtvrté lajny pomohl k výhře 6:3 nad New Jersey Devils.

"Jsem hrozně šťastný. Beru to jako velkou příležitost ukázat, co umím. Co jsem se tady za ty roky v Americe naučil," svěřil se pražský rodák NHL.com/cs ještě před velkým zápasem. "O svém povolání k Avalanche jsem se dozvěděl v neděli, bylo to trochu překvapení. Ono je to ale vždycky trochu překvapení - sice pro ten svůj cíl celou dobu pracujete, nikdy ovšem nevíte, jestli se to opravdu povede."

Pavel při své velké premiéře odehrál šest minut a 59 sekund, končil bez bodu, v hodnocení plus minus měl -1, k tomu jednu střelu na branku. Při své jediné slibné šanci nakonec na brankovišti soupeře nepřetlačil.

I tak to bylo něco.

Tomuhle klukovi se nikdy neříkalo nový Jágr. Přes Kobru a Spartu se vydal hodně brzy do zámoří, protloukal se tam svéráznou a dosti trnitou stezkou. Šlo to pomalu, ale přece: NCAA, USHL, NAHL, American Hockey League.

A až teď, jako by zničehonic, i ta nejslavnější adresa ze slavných - NHL.

"Šel jsem trochu jinou cestou," připustil. "I tím, že jsem nebyl draftovaný. Já ale myslím, že pokud nejste draftovaný v prvním kole, tak to zas tak velký rozdíl nedělá. Je spousta draftovaných kluků, kteří si v NHL nezahráli ani jeden zápas. Důležité je spíš soustředit se dál na svou práci. To se mi povedlo, díky tomu jsem tady."

Nástup proti Devils dojal jak Ondřeje, tak na druhé straně Atlantského oceánu i jeho rodiče. Táta Stanislav to ještě před prvním buly naplno přiznal, když na svých sociálních sítích sdílel synovu slohovou práci z dětství. Desetiletý kluk na těch pár naskenovaných stránkách napsal: "Chtěl bych být profesionálním hokejistou, protože táta a máma od mých dvou, nebo tří let, se mnou chodili bruslit. Jestli se chci dostat do NHL záleží jen na mně, to co teď umím mi vůbec nestačí. Musím na sobě pořád pracovat."

Těžko říct, co si češtinářka před třinácti lety myslela o podobně troufalých snech, mladému Pavlovi každopádně dala jedničku. A stejnou známku by si teď zasloužil i za píli a vytrvalost, s nimiž se za svou metou lopotil.

Byť sám ubezpečuje, že jen tímhle to pro něj rozhodně nekončí.

"Cílem není odehrát jeden zápas. Cílem je stát se stabilním hokejistou NHL," řekl. "Beru to tak, že nic nemám hotového. Že tohle je jen další úspěch jako třeba dostat se na vysokou školu. Hrát první zápas v NHL beru jako velký krok. Ale právě jen jako jeden krok k tomu, abych se trvale zlepšoval."

Mluví rozumně. Vůbec přitom nevadí, že se mu do řeči sem tam vloudí nějaké to anglické slovní spojení.

Přestože maminka občas hubuje, že snad česky zapomněl. Dokonce mu starostlivě posílá knihy slavných českých autorů, třeba ty se Seifertovou poezií.

Když se před časem dohodl s Avalanche na kontraktu, pletli si ho někteří v první chvíli s jiným Ondrou: "Cože? My jsme podepsali Paláta?"

No ano, jména matou, i na pohled si jsou trochu podobní. Můžete si však být jistí, že udělá všechno pro to, aby si jej příště všichni zařadili správně.

Jako Ondřeje Pavla. Jako toho, kdo je v NHL doma.

Povede se to? Proč by ne... Jak že to napsal Seifert ve Verších o růži, které má hokejový talent kvůli češtině od maminky?

"Ty tomu věříš? Nevím, snad! A s touhle nadějí jdi spát."