Kolegové hodnotí Eliáše: Dobrý student, skvělý hráč

Velká sláva Patrika Eliáše, kterého v sobotu před zápasem s New York Islanders čeká vytažení čísla 26 ke stropu, dojme nejen jeho příbuzné a kamarády, ale také mnoho spoluhráčů.
Přinášíme vám ohlasy kouče, manažera, reportéra i někdejších spoluhráčů slavného českého útočníka na jeho kariéru a úspěchy, které ho provázely po celé její trvání.

Sergei Brylin (spoluhráč 1995-2008):
"Začínali jsme tady tak nějak společně a odehráli pak spolu hodně zápasů. Jsem šťastný za to, že jsem mohl být součástí jeho úspěšného působení, protože on byl mimořádným hráčem. Nejen z pohledu našeho klubu, ale i pro celou ligu.
Strávili jsme spolu spoustu času i mimo led a byly to skvělé časy. Dokonce jsme spolu byli i na dovolené. Měl skvělý cit pro hokej a dokázal skvěle propojit hru ostatních hráčů.
A nemám tím na mysli jen parádní lajnu, co tvořil s Petrem Sýkorou a Jasonem Arnottem. Patrik byl úspěšný se všemi hráči, s nimiž za celou tu dlouhou dobu hrál.
Stanley Cup nevyhrajete jen tím, že jste šikovným hráčem. On byl zároveň tím, kdo se o to dokáže porvat, vyhrávat jednotlivé souboje a tvořit důležité akce. Byl pro nás mimořádným hráčem v klíčových momentech."
Ken Daneyko (spoluhráč 1995-2003):
"S jeho koncem skončil zcela určitě ten nejlepší ofenzivní hráč historie Devils. Nikdy za milion let bych si nepomyslel, že se dostane na úroveň, na níž se dostal. Jenže on byl dobrým studentem a pracoval hodně tvrdě na tom, aby se mu to podařilo.
A těch důležitých gólů, co dal... Nade všemi je asi ten, který vstřelil v roce 2000 a rozhodl jím na konci sedmý zápas finále Východní konference ve Philadelphii proti Flyers. Na to nikdy nezapomenu.
Ale velcí hráči skórují přesně v takových chvílích. A 'Patty' byl jedním z nich. Když mezi nás přišel v sezoně 1995-96, byl velmi plachý a tichý. Párkrát jsme si vyšli, stejně tak potom i s Petrem Sýkorou. Něco jsme spolu zažili.
Pamatuji si, že 'Patty' nemluvil zrovna dobře anglicky, ale vážně rychle se učil. On je opravdu unikátní osobnost. Není snadné se tady aklimatizovat, když máte za sebou celou tu dlouhou cestu z Česka. On byl ale mimořádným hráčem."

Andy Greene (spoluhráč 2006-16):
"Už jen to, jak se choval na ledě a mimo něj, mě naučilo, co znamená být profesionálem. Vidět ho, jak se připravuje v létě, během sezony, jak na sobě dře a jak se stravuje, to bylo skvělé.
Ukázal tady velkou loajalitu a jak moc miluje být hráčem Devils, jak moc to pro něho znamená. Ano, byl skvělým ofenzivním hráčem, ale zároveň i dobrým defenzivním útočníkem. Klub byl pro něho vždy na prvním místě a co bylo potřeba udělat, on se proto obětoval."
John Hynes (trenér Devils od roku 2015):
"Patrik je jedním z nejlepších hokejistů, kteří tady kdy hráli. Ztělesňuje přesně to, co znamená být členem Devils. Ohromně talentovaný hráč, ale zároveň pracovitý, soutěživý a loajální.
Můj první rok v NHL byl jeho posledním, ale jeho postřehy a to, s jakou péčí dbal o klub a jaký vliv měl na jeho současné lídry jako jsou Andy Greene nebo Travis Zajac, to bylo něco úžasného.
Má na ně však vliv i nadále, protože jeho odkaz je stále v naší šatně. A já sám jsem s ním stále v kontaktu. Napíšeme si, párkrát do roka si i zavoláme. A i když je v České republice, pořád sleduje naše zápasy.
Chvála bohu, že jsem měl tu příležitost ho poznat a naše přátelství se tak mohlo rozvinout. Přál bych si ale jednu věc - abych ho mohl koučovat déle než jen těch 16 zápasů, které pode mnou odehrál."
Více k tématu: [Eliáše při ceremoniálu uctí mnoho spoluhráčů\]
Matt Loughlin (rozhlasový reportér Devils do roku 2006):
"Když jsem se tak ptal fanoušků, co si myslí o Patrikovi, dostávalo se mi odpovědi 'klíčový hráč'. To kvůli několika jeho gólům a asistencím. Ale také zaznělo 'pokorný', 'jeden z nás' a 'naprostá třída'.
Patrik byl jedním z hráčů, kteří o sobě ví, jak moc jsou dobří. I on měl své ego, jak tito hráči mívají. Moc chtěl uspět. Ale mimo tento hokejový svět chtěl být jen Patrik Eliáš, normální kluk.
Byla zábava vidět ho vyrůstat jako kluka, který přišel do šatny mezi ty ostřílené veterány, kteří už vyhráli Stanley Cup (v sezoně 1994-95), zatímco on se pral s angličtinou. A pak byl sám u dalších dvou. To bylo vážně něco."
Zach Parise (spoluhráč 2005-12):
"Vždy se ke mě choval skvěle a já se od něho mnohému naučil. Zažil jsem s ním také spoustu zábavy. Myslím, že mezi námi fungovala i taková ta správná chemie, když jsme hráli spolu.
Než jsem přišel, moc jsem toho o něm nevěděl, i když jsem vedl v patrnosti, že má za sebou pár dobrých sezon. Je jedním z hráčů, u kterých pochopíte, jak moc jsou doopravdy dobří, teprve tehdy, když s nimi hrajete na ledě.
Byl hrozně chytrým hráčem, využitelným pro každou situaci. Bylo s ním vždy snadné hrát. A já jsem vážně moc rád za to, že teď Devils vyřazují jeho číslo. Myslím, že pro kluka, který tomu dal tolik, je to něco parádního."

Ray Shero (generální manažer Devils od roku 2015):
"Pamatuji si, že když jsem ho viděl poprvé, tak jsem si jen tak pomyslel, že je větší, než jsem si myslel. Že je to vážně velký chlap. Vím, že jsem ho tady viděl odehrát jen 16 zápasů, ale ta možnost s ním spolupracovat - navíc první rok tady - byla pro mě i trenéra Johna Hynese něčím úchvatným.
Mohl se klidně zachovat jinak, ale on nás oba podporoval a já o něm jako o člověku nemohu mluvit lépe. Jako hráč udělal ostatní kolem sebe lepšími. Měl dobrou orientaci na ledě a skvělé instinkty, které se nelze naučit.
V zápasech o Stanley Cup byl vždy rozdílovým hráčem a má velký podíl na těch úžasných vzpomínkách, které tento klub má. Fanoušci Patrika Eliáše zbožňují a já si myslím, že on si toho opravdu cení."
Scott Stevens (spoluhráč 1995-2004):
"Byl chytrým hráčem, který si poradil v každé situaci. Když se na to podíváme reálně, byli jsme hlavně defenzivním celkem. Ale když jsme potřebovali dát gól, on se o to sám postaral a dal ho, nebo na něj přihrál.
Není pochyb o tom, že právě Patrik si zaslouží být oceněný nejvíc ze všech hráčů historie Devils. Za to, čím klubu přispěl a co představoval. Skvělý všestranný hráč, který uměl důležitý gól dát i připravit, navíc byl vynikající i v nájezdech.
Jsem nadšený z toho, že jeho dres bude vedle mě, Niedermayera, Daneyka a Brodeura vyvěšený pod stropem haly. Jako první útočník v klubové historii. To je skvělé. A já se na ten jeho velký večer už moc těším."
Jakub Voráček (útočník Philadelphia Flyers; spoluhráč z reprezentace):
"Patrik byl extrémně chytrým hráčem, který zvládl odehrát cokoliv: bránit, útočit, přesilovku, oslabení... Jde o jednoho z nejlepších hráčů historie, kteří se narodili v Česku.

Hrál hokej dlouho, navíc celou kariéru v NHL odehrál za jeden klub, s nímž také dvakrát vyhrál Stanley Cup. To už se dneska tolik nevidí. Zahráli jsme si spolu na olympiádě v Soč, ale také na mistrovství světa v Bratislavě.
Právě tehdy v roce 2011, kdy mi bylo nějakých jednadvacet, byl pro mě jedním z těch starších hráčů, ke kterým vzhlížíte a chcete se něco přiučit. I když třeba nemají vždy svůj nejlepší zápas, pokaždé najdou způsob, jak přispět týmu k úspěchu. Ať už je to vyhrané vhazování, povedené oslabení nebo důležitý gól v pravou chvíli.
Myslím, že právě to je pro Patrika symbolické - je tím, kdo vždycky týmu pomohl, a to bez ohledu na to, v jaké byl sám situaci."
Pavel Zacha (spoluhráč 2016):
"Bylo pro mě skvělé, když jsem měl tu příležitost zahrát si s ním tehdy ten jeden zápas (proti Toronto Maple Leafs 9. dubna 2016, kdy Eliáš ozdobil svou derniéru gólem a dvěma nahrávkami, zatímco Zacha si při debutu v NHL připsal dvě asistence).
Byl jsem doopravdy hodně nervózní; šlo přece o můj první zápas v NHL a navíc jsem hrál s ním v jedné lajně. Stalo se tak něco, co bych si nikdy nepomyslel, že se stane. A já na to nikdy nezapomenu.
Patrik byl vždy chytrým hráčem a dokázal něco vytvořit i ve velmi obtížných situacích třeba ve finále Stanley Cupu. Právě jeho chytrost a fakt, jak dobře si uměl poradit v těžkých chvílích, si budu pamatovat ze všeho nejvíce."
Více k tématu: [Eliáš: Zůstat v jednom týmu byl můj největší úspěch\]
Travis Zajac (spoluhráč 2006-16):
"Když pomyslím na 'Pattyho', napadají mě konkurenceschopnost a hokejové IQ. Myslím, že hráče kolem sebe dělal lepšími, a to je ten největší kompliment, jehož se může někomu dostat.
Díky němu hráli kluci kolem něho lépe a myslím, že díky jeho technickým dovednostem, šikovnosti a předvídavosti dělal pro ostatní hokej jednodušším. Právě to ho dělalo tak výjimečným hráčem.
Něčím mimořádným je i to, když hrajete tolik let v jednom klubu. Myslím, že by možná zasloužil ještě více uznání za svůj přínos v útoku, než se mu dostalo. Prostě za to, jakým způsobem hrál.
Byl to ale navíc hráč pro oba konce ledu, využitelný pro všechny situace - na přesilovky, na oslabení, na hru pět na pět. A to jsou jen některé z jeho nejvýznamnějších atributů."