Skip to main content

Neustálé míchání formací se Ottawě vyplácí

Trenér Boucher mění lajny a Senators vítězí. Jsme na to zvyklí a pomáhá nám to, tvrdí hráči

Napsal Michael Langr / NHL.com/CS

Tomáš Plekanec si u Montreal Canadiens v minulosti často povzdechl, jak se vedle něj v sestavě pořád střídají křídla. S takovou zkušeností by teď český centr dost dobře zapadl do týmu jednoho z největších rivalů - Ottawa Senators.

Zatímco většina trenérů fungujících týmů drží v základní části a tím spíš v play off své formace pokud možno co nejvíc pohromadě, ottawský kouč Guy Boucher svou sestavou míchá jako kousky ovoce v mixéru. Útočníci často změní lajnu i několikrát za zápas, málokdy se stane, že zahajovací formace jsou stejné jako v předchozím duelu.

"Někdy je to docela těžké. Člověk se v těch změnách občas ztrácí. Sem tam se posouvám na střídačce a koukám, s kým že to příště půjdu na led," přiznal v neděli Bobby Ryan, jenž dal vítězný gól v prodloužení prvního finále Západní konference na ledě Pittsburgh Penguins.

"Když trenér na lavičce řekne jen jméno centra, musím se rozhlédnout kolem sebe a na další křídla, jestli má jít na led jeho původní řada, nebo je to ta, se kterou jste byli na ledě posledně," doplnil Ryan. "Někdy to vypadá trochu zamotaně, ale (Boucher) je hodně hlasitý a když vidí, že si někdo není jistý, projde jednotlivé hráče a dá jim vědět, jak to bude."

I přes stále změny v jednotlivých řadách, nebo právě proto, má Boucher úspěch. Senators vyřadili v prvním kole play off Boston Bruins, ve druhém New York Rangers a po prvním finále Východní konference vedou 1:0 na zápasy. Ten druhý je na programu v pondělí večer (úterý 2:00 SELČ).

"Myslím, že to hovoří nejen o tom, že si všichni naši hráči na ledě spolu rozumějí, ale i o tom, že máme dobrý systém. Že každý může hrát ve všech lajnách a pasuje tam i tam. Je to trochu jiné než obvykle, ale díky taktice, kterou hrajeme, to není složité," uvedl Ryan.

Video: Pageau otevřel skóre proti Penguins

Příčin, proč Boucher tak často míchá útoky a někdy i obranné dvojice, je několik. Minimálně tři trojky hrají velmi podobným stylem: s rychlým přechodem do útoku, rotací, lehkonohým bruslením, dobrou kombinací a tvrdostí u mantinelu. A pak, v útočných řadách, kde chybí superhvězdy typu Sidneyho Crosbyho, Evgenie Malkina nebo Ryana Getzlafa, nejsou mezi jednotlivými forvardy tak velké rozdíly jako v jiných týmech. Kdybyste nahradili v prvním útoku Penguins Crosbyho třeba Mattem Cullenem, bude to znát. Když nahradíte ottawského prvního centra Kylea Turrise kupříkladu Jeanem-Gabrielem Pageauem, takový rozdíl to nebude.

Dalším důvodem je přítomnost největší hvězdy mužstva Erika Karlssona v obraně. Švédský génius odehraje klidně 30 minut za zápas a ne vždy tak má na ledě stejného partnera. Díky tomu se zbylé dvojice někdy promíchají.

"On je výjimečný hráč. Mimo led je úplně normální, ale na ledě je neskutečný," řekl o Karlssonovi zadák Cody Ceci. "I v obraně se to trochu míchá, snažíme se naskakovat podle toho, abychom chodili na útočníky soupeře tak, jak to máme v plánu. Venku musíme střídat jako druzí, ale když to není tak, jak 'Karl' chce, na někoho zavolá a my se klidně prostřídáme za hry po pěti sekundách na ledě. Hráli jsme tak celou sezonu a jsme na to zvyklí."

I tak Ceci přiznal, že je zběsilé střídání někdy trochu náročné vstřebat. Celkově se to však daří, za příliš mnoho hráčů na ledě Senators nejsou trestáni častěji než jiné týmy.

"Občas je to matoucí. Ale my uděláme pro výhru všechno. Není to o tom, kolik kdo bude na ledě, není to o osobních statistikách. Všichni teď máme jen jeden cíl - vyhrávat zápasy a dojít až na vrchol," dodal Ceci.

"Sotva můžu mluvit za útočníky, ale myslím si, že i oni jsou na to zvyklí a zvládají to dobře. Dokáží se s tím srovnat. A dokonce si myslím, že občas je to tak potřeba, aby si užili trochu legrace a dostali nějakou vzpruhu."

Pro Ottawu mají neustálé změny tu výhodu, že soupeř často nedokáže tak rychle reagovat. Jeho trenér, v posledním případě pittsburský Mike Sullivan, nachystá pro danou pětku určitou taktiku nebo nasadí podle Ottawy na led specifické hráče... A než se naděje, hraje proti nim rázem zcela nově složený útok. To se teď může zamotat ještě víc návratem Viktora Stalberga, jenž kvůli zranění vynechal první finále konference, ale podle Bouchera by mohl do druhého duelu nastoupit.

Ottawa má výhodu v tom, že 'Mixážní pult DJ Bouchera' je pro její hráče známou věcí. Všichni podle něj tancují už dlouho a jejich schopnost přizpůsobit se novým spoluhráčům je vysoká. Kdežto pokud by to samé zkusil třeba pittsburský Sullivan ve druhém duelu, nemuselo by to dobře dopadnout.

"Od začátku nám to (Boucher) pumpuje do krve. Jsme zvyklí hrát každé střídání s jinými kluky," řekl útočník Zack Smith. "Teď na konci sezony nám to pomáhá. V průběhu play off se spousta hráčů zraní, třeba jen nedohrají zápas, nebo musí vynechat kvůli ošetření pár střídání. Pak se tahle adaptabilita hodí."

Ctete více