Skip to main content

Redakce: Nejlepším koučem je Trotz

Do elitní desítky nejlepších trenérů ligy se vešli oba letošní finalisté, ale i několik překvapivých jmen

Napsal NHL.com/cs @NHLcz

Někteří z nich poletují po střídačce, jako kdyby je napadnul roj včel. Jiní jsou uvážliví, šetří každým gestem. Jsou to každopádně často právě trenéři, kdo stojí za úspěchy nebo neúspěchy hokejových týmů.

Ti geniální dokáží i z party bezejmenných utvořit obávaný soubor. Nebo sehrát v dobře fungující orchestr výběr hvězd - ani to není vždy jednoduché.

Kteří z nich aktuálně patří mezi top 10 podle redakce nhl.com/cs?

1. Barry Trotz, New York Islanders
Možná namítnete: Vždyť jeho tým letos vypadl už ve 2. kole. Na místě je ale zeptat se: Co to bylo za tým? A jaký se za ním skrývá příběh?

Faktem totiž je, že Islanders byli před poslední sezonou absolutně odepisovaní. Odešel jim kapitán John Tavares, na první pohled působili jako zdecimovaný soubor v brutálním rozkladu.

Načež přišel chlapík, který v ročníku 2017-18 vyhrál s Washington Capitals Stanley Cup. Vštípil rozklíženému mančaftu důslednou defenzivu, jasnou herní šablonu. Disciplínu.

Výsledkem bylo šokující 2. místo v Metropolitní divizi, poté senzační spláchnutí Pittsburgh Penguins v 1. kole play off.

Následné vyřazení od celku Carolina Hurricanes nemůže na dobrém dojmu nic změnit. Není náhoda, že právě Trotz letos zvedal nad hlavu Jack Adams Award.

Hledáte-li kouče, který v bleskovém čase dokáže přetvořit mužstvo k obrazu svému, pak jeho je třeba zmínit v první řadě.

2. Mike Babcock, Toronto Maple Leafs
Dobře, dobře, dobře - letos to tedy opravdu žádnou velkou slávou nedopadlo, jeho Maple Leafs se z play off pakovali už v 1. kole.

Ale proboha, pořád se bavíme o Mikeu Babcockovi, rekordmanovi, olympijském šampionovi a opravdové legendě! V NHL celkově odkoučoval 1278 zápasů, bylo z toho 691 výher, k tomu jeden Stanley Cup (2008), dvě finále (2003, 2009).

Babcock je znamenitý stratég. Proslul neuvěřitelným talentem na správný balanc jednotlivých formací, rád dává volnost kreativním hráčům. Zároveň však patří k nekompromisním vůdcům střídačky - vyžaduje naprostou kázeň.

Jisté je, že pro novou sezonu bude mít k ruce hodně zajímavý materiál.

Sice mu z kabiny zmizel veterán Patrick Marleau a centr Nazim Kadri, zato se může těšit na duo zajímavých beků Cody Ceci, Tyson Barrie, jistě bude schopen hodně vymáčknout i z šestatřicetiletého mazáka jménem Jason Spezza.

Třeba je na obzoru rok, který v Torontu vyhlížejí už od roku 1967. Rok, pod kterým najdete Babcockovo jméno.

3. Craig Berube, St. Louis Blues
Nemůže chybět. Býval to hodně drsný chlapík, nekompromisní rváč. Pak ho ale vytáhli do role dočasného kouče St. Louis a on z mančaftu, který zkraje roku funěl na posledním místě NHL, vyrobil vítěze Stanley Cupu.

Jak? Paradoxně především právě tím, že mu zakázal přehnaně faulovat a rozčilovat se, plýtvat silami při zbytečných vyloučeních.

Pochopitelně nejen tím. Je údajně hodně přísný, zároveň však leccos zná z pozice hráče, umí se tedy do svých svěřenců vcítit. Nevyznává žádná ukvapená rozhodnutí, spíš všechno ze všech stran zvažuje.

Jsou přesto chvíle, kdy dá na instinkt. A vyjde mu to - jako v sérii proti Dallas Stars, kdy do hry nečekaně nasadil benjamínka Sammyho Blaise, který vzápětí koučovu důvěru oplatil gólem.

Po fenomenálním úspěchu Berubemu z koučovské vizitky strhli ono nedůstojné slovo "dočasný". Mnozí si při tom možná vzpomněli na vyjádření bývalého generálního manažera Philadelphia Flyers Paula Holmgrena, když před lety dával neokoukanému trenérovi první velkou šanci.

Tehdy řekl, že Craig má brilantní hokejové myšlení. Dost fanoušků se tomu smálo, pořád měli rodáka z Alberty zafixovaného jako zlého muže. Teď už vědí, že se pletli.

4. Rod Brind´Amour, Carolina Hurricanes
Když se na internetu objevily záběry z kabiny, jak během letošního play off hecoval své svěřence, napadlo to asi nejednoho fanouška: Pod takovým koučem bych chtěl hrát!

Brind´Amour byl ještě nedávno vynikající hokejista, duši a potřeby ledových bojovníků zná skrz naskrz. Letos to prokázal se vším všudy, když Hurricanes překvapivě dotlačil přes mužstva Washington Capitals a New York Islanders až do finále konference. Teprve tam Carolina padla s Boston Bruins.

Jen aby bylo jasno, co se tomuhle někdejšímu specialistovi na vhazování povedlo: jeho tým před tím plných devět let vůbec nehrál play off!

Pro rodáka z Ottawy je to o to pozoruhodnější úspěch, že je mu jen 48, u mužstva je pouze rok. I tak si už na svou stranu dokázal získat jak mladé eso Sebastiana Aha, tak veterány typu Justina Faulka, byť takových v kádru zrovna moc nemá.

Zatím je jeho bilance v NHL relativně skromná: 82 odkoučovaných zápasů, 46 vítězství. Pokud však jeho trenérská kariéra nenabere jiný kurz, vyroste z něho na střídačce obrovská osobnost.

5. John Tortorella, Columbus Blue Jackets
Pan Tvrďák. Ale zároveň i Pan Úspěšný - své týmy dovedl celkem jedenáctkrát do play off, roku 2004 nasměroval celek Tampa Bay Lightning k zisku Stanley Cupu.

Za velký sukces pak může považovat i poslední play off, kdy v barvách Columbusu vymetl z play off právě superfavorita z Tampy. Bezesporu za tím stály i jeho svérázné motivační řeči, které unikly na sociální sítě - jsou plné vulgarismů a drsných přirovnání.

Takový verbální projev k němu už ale patří, což ví spousta novinářů, které dokáže bez milosti zpucovat za hloupou otázku. Ale i rozhodčích nebo hráčů, včetně Alexe Ovechkina, do něhož se rovněž neváhal pustit.

Pochopitelně - ne každému Tortorellův styl sedí, on je ale přesto mnohými považovaný především za férového chlapíka. A smysl pro humor taky má - to osvědčil třeba při únorové tiskovce, kdy zvedl na stole položený mobil jednoho z reportérů, jakmile se žurnalistovi nemohla dovolat matka: "Dobrý den, jsem John Tortorella. A myslím si, že nezvedat telefon vlastní matce je neslušné. Ne, neomlouvejte se. Mluvit s vámi mě těší víc, než bavit se s vaším synem."

Tahle historka se dá pochopitelně vykládat různě. Bývalý český útočník Václav Prospal by mu ji každopádně ke zlému nepřičetl.

"Torts je vynikající člověk s velkým srdcem," vyprávěl pro iDNES.cz. "Mně vyhovovala jeho pevná ruka - vždycky jsem měl rád trenéry, kteří žili se střídačkou. Kteří byli živější, hlasitější. Kteří jen nestřídali pětky. Tortsovi je jedno, jestli vynadá člověku před celým týmem, jestli ho sepsuje v novinách. Zároveň ale jeho motto zní: Není to nic osobního."

6. Jon Cooper, Tampa Bay Lightning
Pokud by se tahle hitparáda dostala až k němu, mohl by se cítit dotčen. Jízda jeho Tampy po poslední základní části byla přece fenomenální, mužstvo nasbíralo 128 bodů. Samotný Cooper byl nominován na Jack Adams Award.

Jenže! Taky je potřeba brát v potaz, jak supersilný mančaft vedl. A především - jak to celé dopadlo. Zatímco v základní části totiž vybičoval svěřence k nadpozemským výkonům, v play off mu už během 1. kola s Columbusem úplně zvadli.

I tak na sebe může být hrdý. U Lightning je od roku 2013, za tu dobu je jednou dotáhnul do finále Stanley Cupu, dvakrát jen o kolo níž.

Přitom se kdysi k trénování dostal v podstatě náhodou. Původně si vydělával jako právník. Sport ho ale už odmala bavil, vynikal v něm, tak ho v Michiganu jistý soudce poprosil, zda by mu nepomohl s trénováním místního žákovského týmu. Měl okamžité výsledky, jeho mančaft vyhrál školní ligu. Následovalo několik postupných kroků, které jej nakonec dovedly až do kanceláře někdejšího šéfa Tampy Stevea Yzermana.

Hokejová legenda ho nejdřív angažovala coby kouče pro Norfolk Admirals. Po zisku prestižního Calder Cupu to netrvalo dlouho a Cooper vstoupil i do kabiny NHL.

 

[Více k tématu: Nejlepším manažerům vládne Sweeney]

 

7. Peter Laviolette, Nashville Predators
Vítěz Stanley Cupu z roku 2006, kdy se mu to povedlo s Carolinou. Ještě dvakrát se pak dostal alespoň do finále - s mužstvem Philadelphia Flyers (2010) a s Nashvillem (2017).

Stejné mužstvo vede i nyní, pomohl z něj stvořit obávanou partu. Naposledy pod ním Predators opanovali Centrální divizi, následně však překvapivě vypadli s Dallas Stars. Přitom kádr měli vynikající. I to zavdalo příčinu k řečem, jestli by Laviolette neměl v Nashvillu skončit. Klubové vedení se však už několikrát vyjádřilo, že vyhlášený odborník má i nadále jeho důvěru.

A asi je to rozumné, vzhledem k tomu, co všechno tenhle bývalý hráč New York Rangers s mužstvem už dokázal.

Otec od tří dětí má někdy nálepku suchara, podle všeho ale nezaslouženě. Smyslem pro humor, za který by se nemusel stydět ani Tortorella, naposledy novináře překvapil loni v říjnu. To když po zápase s Edmonton Oilers (3:0) dorazil na rozhovory v masce vykuleného býka.

"S kluky jsem se vsadil, že pokud na tomhle tripu vyhrajeme alespoň dva zápasy, půjdu do toho," vysvětloval.

Někomu to může přijít jako banalita, přitom jde o jasný vzkaz: Laviolette si ze sebe i před kabinou dokáže vystřelit. I proto má hráče na své straně. Dobře pro něj, dobře pro Predators.

8. Joel Quenneville, Florida Panthers
Kníratému pardálovi začíná nová šichta. Chlapík, který před tím přes deset let neodmyslitelně patřil k Chicago Blackhawks, s nimiž vyválčil tři Stanley Cupy, zamířil na jih. A i tady chce ukázat, co v něm je.

Má k tomu skvělé předpoklady! V Panthers se dává dohromady parta, která minimálně na papíře vypadá zajímavě. Sice nakonec nevyšel příchod hbitého fovarda Artemiho Panarina, zato dorazil gólman Sergei Bobrovsky.

"Chci vyhrát Stanley Cup, proto jsem si vybral Panthers," vzkázal ruský brankář.

S Quennevillem za zády se to nemusí zdát jako nereálné přání. Šedesátiletý bard je v počtu výher na druhém místě historické tabulky NHL, před ním zůstává už pouze Scotty Bowman.

Leckomu proto může přijít jeho osmé místo v tomhle přehledu málo. Byl by jistě výš, nebýt neslavného konce v Chicagu. A toho, že skutečnou sílu nově tvořící se Floridy zatím těžko odhadovat.

"Za sebe říkám, že Q byl jedním z nejdůležitějších důvodů, proč jsem do tohoto týmu šel," prozradil Bobrovsky. "Kouč je nejdůležitější postavou týmu. To on vytváří atmosféru v kabině, nastavuje pravidla. Na spolupráci s Quennevillem se i díky tomu moc těším."

9. Bruce Cassidy, Boston Bruins
No jistě, třeba mohl udělat víc. Ve finále letošního play off šel s Boston Bruins proti St. Louis jako favorit. A triumfem to nedopadlo. Přesto to podle posledních výsledků vypadá, že se v NHL pozvolna vypracoval mezi trenérskou špičku. Doby, kdy byl zkraje tisíciletí jako zelenáč vyklepaný ze spolupráce s Jaromírem Jágrem ve Washingtonu, jsou nenávratně pryč.

Tenkrát bylo Cassidymu 37 let a právě komunikace s lídry jako Jágr, Sergei Gonchar nebo Michael Nylander hodně skřípala. Oběma směry.

"Nikdy jsem Cassidyho neměl rád," svěřil se ještě po letech jeho další washingtonský svěřenec Bates Battaglia. "Pokud Boston vyhrává i s ním, pak to ukazuje, jak dobré mají Bruins hráče."

Spíš jde ale o zhrzený hráčův projev, než o reálné zhodnocení koučových schopností. Cassidy na sobě totiž podle všeho v posledních sezonách hodně zapracoval, dozrál. I sám ostatně přiznává, že z něj selhání ve Washingtonu ve výsledku udělalo lepšího trenéra.

V předminulé sezoně patřil k nominovaným na Jack Adams Award, v té právě uplynulé nejdřív s Bruins nasbíral 107 bodů v základní části, pak v play off přešel přes týmy Toronto Maple Leafs, Columbus Blue Jackets a Carolina Hurricanes.

Ne, na St. Louis to nakonec nestačilo. Battaglia by si přesto měl všimnout, že Boston takhle daleko nedošel navzdory Cassidymu, ale i díky němu.

10. Bill Peters, Calgary Flames
Možná nejspornější člen elitní desítky. Volili byste jinak? Je to docela dobře možné. Už jen kvůli tomu fatálnímu selhání v 1. kole proti Colorado Avalanche, které tak zpražilo natěšené fanoušky Calgary.

Pád v nadstavbové části však tolik bolel i proto, co před tím Peters s Flames dokázal. Dlouho přehlíženou partu přetavil ve výběr, který po základní části kraloval celé Západní konferenci. Úžasných 107 nasbíraných bodů znamenalo druhý nejlepší výsledek v historii klubu, víc jich hráči z Alberty nastřádali pouze ve zlatém roce 1989.

Byl to Peters, kdo k elitním zbraním Flames Johnnymu Gaudreauovi a Seanu Monahanovi postavil Eliase Lindholma, jehož znal z předchozí štace v Hurricanes. A vznikla jedna z nejúdernějších lajn NHL. Dlouho to šlapalo opravdu náramně.

"S Petersovým příchodem zavanul do kabiny úplně jiný vítr," oceňoval Monahan. "Úplně změnil naše myšlení, nazírání na hokej. Díky němu jsme si začali daleko víc věřit."

Peterse chválil i bek Noah Hanifin, který ho stejně jako Lindholm též znal již z Caroliny.

"Patří ke koučům, kteří si hodně rychle získají kabinu," popisoval Hanifin. "Když začne mluvit, všichni poslouchají. Jako kouč je vynikající, ze všeho nejvíc vyniká v tom, že dokáže svému týmu vtisknout řád."

V play off to tak úplně neplatilo, tam přišel volný pád. I tohle ale může být zkušenost, která ve výsledku posílí. Jak Flames, tak Peterse.

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.