Nehrál jsem svůj hokej, lituje náhradník Sedlák

V naší nové rubrice 'Na střídačce s...' vám každý čtvrtek nabízíme rozhovory s hráči NHL či zajímavými osobnostmi okolo ligy. Tentokrát jsme vyzpovídali útočníka Lukáše Sedláka z Columbus Blue Jackets.

V létě hovořil o tom, že chce v hierarchii týmu postupovat výš. Hrát víc minut, chodit na led v důležitých situacích.
Realita je však o dost prozaičtější: Lukáš Sedlák je na hraně sestavy. Někdy hraje, jindy sleduje zápasy svého Columbusu z tribuny pro média jako zdravý náhradník.
Svou situaci přesto bere smířeně. Ale taky s odhodláním.
"Pokaždé, když je trocha času, si snažím přidávat. Zápasů je hodně, program je nabitý, takže těch tréninků není tolik. Ale po každém z nich zůstávám na ledě, pracuju na různých věcech. To jsem ovšem dělal i v prvním a ve druhém roce - pořád se snažím zlepšovat," říká český útočník v rozhovoru pro NHL.com/cs.
Zatím jste v nové sezoně odehrál 12 z 18 utkání Columbusu. Je to pro vás nepříjemné překvapení?
"Když jsem šel do kempu, tak jsem měl nějaké tušení, že budu třináctý útočník. Dostal jsem příležitost hrát, odehrál jsem pár zápasů, ale začátek mi moc nevyšel. Pak jsem se zlepšil, hráli jsme dobře jako celá lajna. Jenže do sestavy se vrátil Brandon Dubinsky a trenér mi řekl, že nemám místo. Ale že to není kvůli tomu, jak jsem hrál před tím. Že jsem poslední zápasy hrál dobře a bylo to lepší, takže to není kvůli mojí hře, ale kvůli přetlaku v kádru."
Před rokem jste přitom měl sezonu velmi dobře rozjetou, jenže pak vás zabrzdilo zranění kotníku. Neproklínáte smůlu?
"Loni jsem opravdu začal dobře; prvních osm zápasů mi to šlo, udělal jsem nějaké body, ale pak jsem se zranil. A když jsem se vrátil, tak jsem po tom zranění hrál špatně. Nebylo to ono, trochu mě to limitovalo, nemohl jsem bruslit tak, jak jsem chtěl. A pak jsem ztratil sebevědomí a nehrál jsem tak, jak jsem mohl. Tam jsem ztratil svoje místo a to se vleče doteď."

Má to člověk v hlavě, když se vrací po zranění na led? Dával jste si větší pozor a možná si tak sám stanovoval zbytečné limity?
"Hlavně jsem se bál udělat nějakou chybu a nehrál jsem svůj hokej. Hrál jsem moc opatrně a nedělal jsem nic, co mě zdobí. Nevytvářel jsem si šance v útočném pásmu tak jako před tím, ani jsem nehrál tak dobře v obranném pásmu. Kvůli tomu jsem to místo ztratil."
Podržel vás v těžkých chvílích trenér John Tortorella, nebo jednotlivé hráče neřeší?
"Tam hraje hlavní roli, jak důležitou úlohu máte v týmu. Já když jsem se loni vrátil, tak se nedařilo mužstvu a on se snažil pomoct hlavně hvězdám a tahounům. Já jsem pak hrál šest minut za zápas a tam je těžké něco předvést. Když uděláte v takové situaci chybu, tak pak je složité to nějak napravit. Hrál jsem hrozně opatrně, bál jsem se tu chybu udělat, ale to je přesně cesta k tomu, že ty chyby pak přijdou."
V minulé sezoně jste utrpěl i otřes mozku po srážce s vlastním spoluhráčem. Ovlivnilo vás to v přípravě?
"To ani ne. Bylo to na konci sezony, ale v květnu už jsem mohl trénovat naplno. To mi nijak nevadilo."
Více k tématu: [Hyka ve Vegas: Takový prostor jsem ani nečekal\]
Snažíte se ještě posílit, nebo jste už na svém?
"Myslím, že fyzicky už to nepotřebuju. Všechny testy jsem měl výborné, byl jsem druhý nebo třetí z týmu. Takže tam není třeba to nijak dohánět. Spíš jde o věci na ledě. Tam si myslím, že mi ještě trochu něco chybí a musím na tom pořád pracovat."
Je vám 25 let, dá se říct, že přicházíte do nejlepších hokejových let. Neříkáte si, že teď je ideální čas se posunout dál?
"Samozřejmě, v pětadvaceti už to beru jinak. Nejsem už nejmladší hráč. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Nějaké možnosti vždycky jsou."
Blue Jackets jsou mužstvem, které už léta hraje takový lepší průměr. Obvykle postupuje do play off, ale přes Pittsburgh či Washington se v Metropolitní divize nedostane výš. Co tomu chybí?
"Dobrá otázka. My máme snad dva roky po sobě nejmladší tým v lize. Pořád se zlepšujeme, před dvěma lety jsme měli výbornou sezonu, vyhráli jsme 16 zápasů po sobě. Ale asi jsme špatně načasovali formu, v play off už taková nebyla a vypadli jsme s Pittsburghem, který pak vyhrál ligu. Loni jsme vedli 2:0 v sérii s Washingtonem, přesto jsme v prvním kole prohráli 2:4 a oni to pak zase celé dotáhli až ke Stanley Cupu. Ta naše divize je těžká a dostat se přes tyhle dva týmy v prvním kole je hodně složité. Musíme hrát svůj hokej. My nejsme tým, který má největší hvězdy v lize, a když moc spoléháme na naše technické dovednosti místo toho, abychom hráli trochu tvrdší a agresivnější hokej, tak to asi nebude fungovat."
Největší ofenzivní hvězda Artemi Panarin nejspíš nechce v Columbusu prodloužit smlouvu, kontrakt po sezoně končí i brankářské jedničce Sergei Bobrovskymu. Není kvůli tomu v klubu nervozita?
"Nemyslím si. My jsme si hned na začátku kempu vyříkali s manažery a se všemi hráči, jak to je. Pak jsme se k tomu už nevraceli. Neřekl bych, že by nás to nějak ovlivňovalo."

Sám jste zmínil, že Blue Jackets mají hodně mladý mančaft. Jak vám vyhovuje jejich rychlý hokej?
"Myslím, že mi to docela sedí. My hned jednoduše obracíme všechny puky ve středním pásmu a chceme hrát v útočném. To mi svědčí; já rád napadám a získávám puky v útočné třetině, v jejich rozích. To je pro mě ideální styl."
V létě jste trénoval v Českých Budějovicích pod koučem Václavem Prospalem, který zanechal svou stopu i v Columbusu. Zůstáváte v kontaktu?
"S Budějovicemi, které on vede, jsem se připravoval celé léto. On se zná dobře s Tortsem a učil se od něj, mají podobný režim, jako máme my tady, takže to mě dobře připravilo na sezonu. (Prospal) mi napsal někdy na začátku sezony, ptal se, jak se povedl kemp. Ale od té doby jsme spolu nemluvili."
Asi byste nechtěl, aby se přimlouval u kamaráda Tortorelly, že?
"To by nebylo úplně dobře. Každý si tu svou cestičku musí prosekat sám."