Skip to main content

Škarek chce být první mezi gólmany

Draft je jen milník, důležitá je práce potom, říká česká naděje mezi tyčemi

Napsal Jan Velart @nhlcz / NHL.com/cs

Letošní draft NHL se koná 22. a 23. června v American Airlines Center v Dallasu. NHL.com/cs vám k této akci poskytuje komplexní pokrytí zprávami, články, příběhy i rozhovory. Tentokrát jsme vyzpovídali velký český brankářský talent Jakuba Škarka.

Nevyrovnané výkony v reprezentaci jsou jedinou věcí, které srazily výslednou známku českého brankáře Jakuba Škarka před nadcházejícím draftem na 'chvalitebný'.

Týmy v NHL ale moc dobře vědí, že v prvoligové Jihlavě chytal za výběr mužů už v 15 letech. Že o rok později hostoval ve Spartě, kde ve čtyřech zápasech udržel průměr 1,47 branky na zápas a úspěšnost pochytaných střel 94,6 procenta. I že v uplynulé sezoně odchytal za extraligovou Jihlavu 21 zápasů a přestože tým z Vysočiny nakonec skončil v baráži, měl desátý nejnižší průměr 2,41 branky na zápas.

"Vím o sobě, že zatím umím chytat na klubové úrovni lépe než v reprezentaci," přiznává v rozsáhlém rozhovoru pro NHL.com/cs. "Nevím, čím to je."

 

[Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru @NHLcz]

 

I tak je těsně před draftem, který se uskuteční 22. a 23. června v Dallasu, hodnocen jako jeden z nejlepších brankářů. Ať už si ho vybere jakýkoliv tým, povedou jeho další kroky do týmu Pelicans ve finské lize, kde se upsal na příští dvě sezony s roční opcí. 

Už máte na draft koupený oblek?
"Oblek už mám. Ten jsem kupoval na začátku června s Filipem Zadinou, když jsme byli spolu na Scouting Combine."

A boty, co netlačí, máte? Přeci jen ve vašem věku noha pořád ještě roste. 
"S botama je u mě vždycky problém. Mám větší číslo a ve většině obchodů na mě boty nemají. To musím pořešit ještě v Čechách."

A jak se těšíte do Dallasu?
"V Dallasu jsem ještě nebyl, takže se těším moc. Jsem zvědavý na město. Moje mamka ještě nikdy nebyla v Americe, takže věřím, že si to s tátou užijí. A co se týká draftu, určitě to bude taky super. Moc se těším a doufám, že to dobře dopadne."

Máte skrytý cíl, jak vysoko chcete na draftu být?  
"Chtěl bych být první vybraný gólman. Naprosto úžasné by bylo druhé nebo třetí kolo. Draft je ale jen milník. Důležitá je hlavně práce, která přijde potom. Nikde není napsané, že hráč, který byl draftovaný v prvním kole, bude hrát NHL. Naopak se to může povést hráči ze sedmého kola. Bylo by hezké být vybrán brzo, ale to nejdůležitější opravdu přijde až po draftu."

Sledoval jste v průběhu sezony, jak vysoko se pohybujete? 
"Přiznám se, že žebříčky a prognózy před draftem jsem úplně vypustil. Na internet moc nechodím, maximálně na e-mail."

Podle čeho jste si tedy stanovil cíl být draftován ve druhém nebo třetím kole? 
"Podle toho, že gólman v prvním kole nebývá tak často volen. V posledních letech jich bylo jen pár. Z toho logicky vyšlo druhé a třetí kolo. Sezonu jsem neměl úplně špatnou, ale mohla být i lepší. Věřím, že se mi tenhle cíl splní." 

Existuje nějaký vysněný tým, za který byste rád nastoupil? 
"Takový tým nemám. Můj sen je hrát NHL a je mi jedno kde. Když jsem byl menší, tak jsem samozřejmě míval oblíbené celky. Detroit, Chicago a Montreal. Ale to jsem později opustil a spíš jsem se zaměřil na jednotlivé gólmany. Máme stejné řemeslo. Nejradši se dívám na Sergeie Bobrovskyho z Columbusu a Andreie Vasilevskiyho z Tampy. Líbí se mi jejich technika i pohyb v brankovišti. Snažím se od nich okoukat nějaké věci, ale nekopírovat je."

Proč je nechcete kopírovat?  
"Každý gólman má svůj styl a proporce. Myslím, že bych nemohl předvádět nějaké zákroky jako Bobrovsky, protože on je drobnější a hubenější. Když mě ale některá věc zaujme, tak si jí vyzkouším na tréninku a pak případně i v zápase."

Na Scouting Combine s vámi mluvilo 19 týmů. V rychlém sledu jeden za druhým. To muselo vypadat jako rychlorande. Šup, šup, pár otázek a hned další zájemce. 
"Ano, bylo to rychlé. Týmy měly dvacet minut a snažily se nás co nejrychleji poznat. Ptaly se nás na rodinu, uplynulou sezonu. Zajímalo je, jaké jsme osobnosti. Některé pohovory byly zábavné. Třeba s Montrealem, tam to bylo uvolněné. S Detroitem to bylo naopak trochu tvrdší, protože sázeli otázku za otázkou. Bylo náročné se soustředit a co nejlépe odpovídat. Každý pohovor byl něčím originální. Nejdůležitější ale bylo být sám sebou. Kdybyste si hráli na něco, co nejste, oni by to stejně poznali a ve výsledku by vám to uškodilo."

Potkal jste se s nějakým bývalým gólmanem? V managementu St. Louis Blues je třeba Martin Brodeur. 
"Na mítinku s Philadelphií byl generální manažer Ron Hextall. Bývalý gólman Flyers. Byl jsem zvědavý jaký je, protože to býval bouřlivák. Ale byl úplně v pohodě, zřejmě to měl takhle jen na ledě. U New York Islanders byl jejich šéf Garth Snow, který býval také vynikajícím gólmanem v NHL."

Měl jste u některých týmů pocit, že mají o vás větší zájem? 
"Zdálo se mi to u Buffala. Měl jsem pocit, že se o mě zajímají víc už v průběhu sezony. I pohovor se Sabres byl pak jeden z těch delších. Pak se mi zdálo, že intenzivnější zájem je od Detroitu. Je ale těžké podle toho něco vyvozovat. Někde jsem četl, že Jakub Kindl měl pohovory s devětadvaceti týmy a pak si ho vybral ten jediný, který s ním nemluvil- Detroit."

Dostal jste nějakou opravdu záludnou otázku? 
"Montreal se mě ptal, jak bych se trajektem dostal z Kanady do Česka. To jsem musel trochu zapátrat ve znalostech z geografie a nějak to vymyslet."

Třeba až nebudou mít na zpáteční letenku pro vás, tak budou aspoň vědět, že si poradíte. 
"Ano, třeba je prostě zajímalo, jak si poradím (smích)."

A jazykově jste na tom byl dobře? 
"Naštěstí ano. Já tam přijel z Finska, kde jsem mluvil anglicky delší dobu a byl jsem tudíž rozmluvený. Většina týmů mi angličtinu chválila. Jsem ale perfekcionista a určitě vím, že v ní mám ještě rezervy."

 

****

Váš tatínek je IT specialista, maminka pracuje jako zdravotní sestra. To nejsou na první pohled obory, ze kterých je blízko ke sportu. 
"Oba naši rodiče se ale snažili nás se sestrou vychovávat všestranně. Nechtěli, abychom ve sportu byli nějaká kopyta. S tátou jsme chodili hrát fotbal nebo basketbal. Později přišlo kolo i hokej. Táta mě učil bruslit tak, že mě tahal na hokejce po rybníku. Mě to ale nešlo. Chodil jsem pak na kurzy bruslení, které vedly krasobruslařky, a tam už to bylo lepší. K Vánocům jsem pak dostal výstroj - helmu, hokejku a rukavice - a jednou si jí zabalil s sebou. Po nás šla na led přípravka a já se de facto k nim přihlásil sám. Rok jsem hrál v poli a pak přešel do brány."

Máte prý enormně dlouhé ruce. Je i tohle důvod, proč jste skončil v brance? 
"To na to asi vliv nemělo. Já šel do brány v sedmi nebo osmi letech, kdy děti vypadají přibližně stejně. Možná rodiče tušili, že budu vysoký po tátovi, ale spíš šlo o to, že mě bavilo chytat puky."

Prošel jste jihlavskou brankářskou školou, kde je výraznou postavou Petr Jaroš. Mělo to vliv na váš rozvoj? 
"Určitě. Předně bych měl všem trenérům v Jihlavě poděkovat. Od mládeže až po A-tým. Hodně mi v kariéře pomohli. Třeba tím, že mě nechali chytat v áčku už v patnácti letech. Vím, že to není běžné. Chtělo to hodně odvahy a já jsem za to vděčný. V téhle sezoně jsem pak udělal obrovský pokrok hlavně na hostování v Litoměřicích, kde je trenérem brankářů Ben Sequens. Ten mi také strašně moc pomohl."

 

***

Jak hodnotíte uplynulou sezonu? 
"Byla to jedna nejtěžších sezon, co jsem absolvoval. Chytal jsem dlouhodobě extraligu a hlavně ze začátku to bylo pro mě těžší, protože všechno bylo rychlejší než to, na co jsem byl zvyklý z WSM ligy. Musel jsem zpočátku trochu změnit styl chytání, ale pak už jsem se cítil dobře. Druhá věc bylo mistrovství světa dvacítek, ze kterých jsem byl zklamaný. Čtvrté místo vzhledem ke konkurenci bylo skvělý úspěch, ale já osobně jsem nenavázal na výkony z Jihlavy. To mě moc mrzelo. Ale musím poděkovat rodině a blízkým kamarádům, že mě v této chvíli podrželi a podporovali. V půlce ledna mě Jihlava poslala na měsíc do Litoměřic, což se nakonec ukázalo jako skvělý krok. Hodně jsem chytal a získal zpátky důvěru sám v sebe. Udělal jsem pokrok. S trenérem Sequensem jsme tam pracovali na věcech, ze kterých jsem těžil do konce sezony."

Rozdíl ve výkonech v reprezentaci a na klubové scéně máte ale dlouhodobě velmi rozdílné. Proč tomu tak je? 
"Samotného mě to zajímá. Možná tím, že většinu sezony hraju seniorský hokej a pak na krátkou dobu přejdu do toho juniorského, který je úplně o něčem jiném. Třeba na mistrovství to bylo všechno mnohem rychlejší. Možná v tom je ten rozdíl, ale těžko říct. Vím o sobě, že umím chytat na klubové úrovni lépe než v reprezentaci, ale opravdu nevím, čím to je."

Nepodepsalo se na dvacítkách i to, že jste těsně před turnajem přestal tolik chytat i v Jihlavě, kde najednou dostával víc prostoru norský brankář Lars Volden?
"Je to možná jeden z faktorů, ale já se na to nechci vymlouvat. Tak se prostě rozhodli trenéři. I Lars měl těžkou sezonu, protože přišel s ambicemi odehrát nějaký počet zápasů a to se mu nepovedlo. Oba jsme měli těžkou sezonu, ale zároveň to byla i velká škola, že ne vždy všechno vyjde, jak si představujete."

Ještě před draftem jste se domluvil na smlouvě ve finském Lahti. Co si od toho slibujete? 
"Jsem strašně rád, že jsem u Pelicans dostal šanci. Finská liga je jedna z nejlepších. Můj dobrý kamarád (brankář) Dominik Hrachovina, který tam několik let působil, mi jí hodně vychválil a doporučil. Finové mají jednu z nejlepších příprav na suchu i na ledě. To byl jeden z důvodů, proč jsem si to vybral. Bude tam i trenér brankářů Arttu Lipsanen, se kterým jsem spolupracoval před dvěma roky a hodně mi pomohl."

 

[Více k tématu: Draft jako volání budoucnosti]

 

Měli k tomuto kroku nějakou výhradu rodiče? 
"Z hokejového hlediska ani ne. Věděli, že Finsko je výborná země. Že je tam bezpečno. Spíš měli trochu strach, jak se tam o sebe postarám, protože je to poprvé, co budu trvale mimo dům. Už teď na jaře jsem tam ale měsíc a půl byl sám. A troufám si říct, že jsem se o sebe staral dobře. Nakupoval jsem si, vařil a pral. Všechno jsem zvládal dobře. Klub mi zařídil byt, kde žiju na vlastní pěst. To rodiče uklidnilo. Já mám hokej strašně rád a to pohodlí domova a změnu prostředí tomu klidně obětuji." 

Nyní dokončujete třeťák na jihlavském gymnáziu. Máte nějaké úlevy, protože jste sportovec? 
"Nemám. Mám individuální studijní plán, učitelé mi velice pomáhají, když si s nějakou látkou nevím rady. Ale nároky na mě mají obdobné jako na ostatní žáky. Já si myslím, že je to dobře. V životě se se mnou také nikdo mazat nebude. Na druhou stranu je ale někdy opravdu těžké skloubit náročnost učiva se sportem. Přijít domů z tréninku a ještě dělat úkoly a učit se."

Jak to budete mít dál se školou, když budete ve Finsku? 
"Budu se snažit nyní dodělat třeťák a pak se s rodiči pobavím, jak školu řešit dál. Zdali to půjde dálkově, nebo třeba tak, že rozložím ročník. Určitě ale udělám maximum pro to, abych střední školu dodělal. Na to já i rodiče klademe velký důraz. Chci mít zadní vrátka, kdyby se nedej bože se mnou něco stalo po zdravotní stránce. To může potkat každého."

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.