mackinnon

Patří k nejlepším českým hokejistům historie. S reprezentací vyhrál olympiádu v Naganu, s klubem Colorado Avalanche získal Stanley Cup i korunu pro krále kanonýrů NHL, v níž odehrál 1020 zápasů, nastřílel 375 gólů a nasbíral 805 bodů. Jeden z nejslavnějších představitelů zlaté generace přelomu století Milan Hejduk píše blog pro NHL.com/cs.

Ve svém dalším článku se zamýšlí nad rozdíly mezi prvním a druhým kolem play off, nad výkony českých hráčů i 'svého' Colorada a krátce také nad českým titulem pro Kometu Brno a přínosem svého někdejšího spoluhráče z reprezentace Martina Erata.
Máme za sebou první kolo play off, které přineslo zajímavé série a pár překvapení, třeba v tom, jak rychle skončil Anaheim v sérii se San Jose a Los Angeles proti Vegas. Ne všude to ale bylo tak jednoznačné.
Všechny novinky a zprávy ze Stanley Cupu na Twitteru [@NHLcz]
Viděl jsem domácí zápasy Avalanche. Nashville byl jasný favorit a já jsem si myslel, že když to půjde hodně dobře, tak by Colorado mohlo jeden dva zápasy vyhrát. Nakonec byly všechny ty duely vyrovnané, až na ten šestý. Na to, že Predators byli vítězem Presidents' Trophy, si Avalanche vedli docela slušně.
Kdyby mělo Colorado pokračovat v těch výkonech, které předvedlo letos, bylo by to parádní. Mělo o 47 bodů víc než v minulé sezoně, to je obrovský krok dopředu. Je to hodně mladé mužstvo, kterému určitě pomohl postup do play off i to, že si kluci zahráli první kolo. To je pro ty mladé v týmu ohromná zkušenost.

Budoucnost Avalanche vidím dobře. Nevím, jaké budou tahy managementu po sezoně, jaká bude politika klubu. Ale vypadá to docela slušně. Kdyby to mělo takhle pokračovat, tak by mohli play off udělat každý rok.
Další série, která mě zaujala, byl souboj Bostonu proti Torontu. To byla jediná dvojice, která to dotáhla až do sedmého zápasu. Bruins vedli 3:1 a Maple Leafs dokázali ztrátu stáhnout, tam to bylo velmi zajímavé.
Navíc tam výborně zahrál David Pastrňák. Šest bodů za zápas, to se v play off jen tak nevidí. Pasta je pro Boston čím dál tím důležitějším hráčem, má vedle sebe skvělé a zkušené borce Patrice Bergerona (i když ten se teď zranil) s Bradem Marchandem, to mu určitě hrozně moc pomáhá v růstu. Ale i on je pro ně důležitý, má obrovský ofenzivní potenciál a ten se s postupem času ještě zvýšil.
V Torontu se ukázala platnost Tomáše Plekance. Po přestupu z Montrealu měl málo minut, hrál čtvrtého centra. Ale když dostal Nazem Kadri distanc, posunul se výš a hned to začalo být znát. Je vidět, že Pleky na to pořád má, když dostane příležitost.

Co se týče dalších českých hráčů, tak Kuba Voráček zahrál ve Philadelphii dobře, Tomáš Hertl byl hodně vidět v San Jose. Radko Gudas trochu doplatil na to, že Pittsburgh je velice těžký a zkušený soupeř, který dokázal těžit z každé chyby nebo zaváhání.
Zdá se skoro nemožné, že by v dnešní době, kdy se hraje v tak obrovském tempu, Penguins vyhráli Stanley Cup potřetí za sebou. Ale u takového týmu je možné všechno.
Hodně napoví druhé kolo, které může být malinko jiné než to první. Zas tak velké rozdíly tam asi nebudou, ale co si pamatuju jako hráč, tak myslím, že ve druhém kole se to trošičku uklidní. Na startu play off jsou všichni plní energie, tempo je obrovské, hodně se hraje do těla a dohrávají se souboje. To první kolo bývá takové trochu zblázněné, ve druhém se hraje trošku víc hokej. Taky proti sobě nastoupí lepší mužstva, bude to asi víc vyrovnané.
Ale myslím, že bylo lepší, když se postupovalo do play off podle systému od prvního až do osmého místa, podle toho, kdo měl kolik bodů. Teď ve druhém kole hraje Nashville s Winnipegem, jeden měl 117 bodů, ten druhý 114 a vlastně jde o nejlepší týmy Západní konference. Výborné mančafty na sebe narážejí dřív, než by mohly.
Co se týče únavy, myslím, že ta ještě ve druhém kole takovou roli nehraje. Řekl bych, že s průběhem play off samozřejmě roste, ve finále konferencí a ve finále Stanley Cupu je hodně znát, kdo má svěžejší nohy. Ale v prvním a ve druhém kole únava ještě takovým faktorem není.
Více k tématu: [Hertl je v play off klíčovým hráčem Sharks]
V Česku skončila extraliga titulem Komety Brno a velkou roli u toho znovu hrál Martin Erat, kterého si dobře pamatuju z reprezentace i z NHL. Martin je výborný bruslař, skromný kluk a hrozně pracovitý. Hraje dobře jak dopředu, tak dozadu. Typem hráče mi trochu mi připomínal Tomáše Plekance. Bojovný, dobře bruslící typ, který dovede dát i připravit gól, ale je hodně platný i v defenzivě.
Dorostl v lídra, který táhl tým a dovedl ho ke dvěma titulům v extralize za sebou, což mu jen přeju.